Článek
Vznešeně znějící jméno Robert nebylo jeho skutečným. Narodil se jako docela obyčejný Josef. Jeho rodištěm byla vesnička Břilice u Třeboně, kde se poprvé podíval na svět dne 13. ledna 1920. Jeho otec byl truhlářský mistr. Dětství a dospívání prožil budoucí herec v Českých Velenicích a Českých Budějovicích, kde nastoupil na gymnázium. V roce 1938 s rodinou utekl z pohraničí do středních Čech. Pokračoval ve studiích, na počátku okupace však tajně zběhl k severočeské kočovné herecké společnosti. Už coby profesionál stanul na prknech pardubického Východočeského divadla. Působil zde od roku 1941 až do roku 1948. Následně prošel pražské soubory Divadla československého státního filmu a Karlínského divadla. Od roku 1956 se jeho působištěm stalo divadlo v Kolíně. Tomu zůstal věrný až do svého odchodu na odpočinek v roce 1980.
První film u diváků propadl
Pohledný a urostlý Vrchota neunikl zájmu filmařů. Ve filmu debutoval již na samém konci války, kdy si ho režisér a herec Rudolf Hrušínský vyhlédl do role lupiče Manuela ve westernové komedii Pancho se žení. Film si svoji premiéru odbyl díky pohnuté době ale až v roce 1946 a vzhledem ke svému neobvyklému tématu nebyl příliš vřele přijat.
Robert Vrchota
Začínajícího herce prvotní neúspěch neodradil. Měl velmi fotogenickou, okouzlující tvář a mužný vzhled. Stal se tak ideálním představitelem různých milovníků a kladných hrdinů. Takový byl jeho sympatický a čestný myslivec v Divé Báře nebo poručík Vrána v Rodinných trampotách oficiála Třísky. Zahrál si ale například také statečného četaře v Němé barikádě, závodníka Jiřího Tomka v dramatu Pětistovka, hajného Václava Maršíka v Plaveckém Mariáši nebo seladona ve filmu Florenc 13:30.
Hlavní rolí byl záporný hrdina
Byť si jej většina pamětníků vybaví patrně především jako již výše zmíněného myslivce z Divé Báry, Vrchotovou životní rolí byl dentista Miroslav Hruška v detektivním dramatu Zlatý pavouk. V tomto případě se rozhodně nejednalo o hrdinu kladného. Hruška na konci války zneškodní skupinu esesáků a v batohu jednoho z nich nalezne zlaté zuby a šperky usmrcených vězňů z Osvětimi. Stane se z něj bohatý a vážený zubní lékař. Lup má pečlivě schovaný a dává si velký pozor, aby se neprozradil. Nakonec se ale zamiluje do mladičké Marie v podání Jany Brejchové a neprozřetelně ji obdaruje broží v podobě zlatého pavouka. Před svatbou pak prodá část pokladu znárodněnému továrníkovi, který se se zlatem pokusí překročit státní hranici, je však prozrazen a zastřelen. Následně se rozjede policejní pátrání po zdroji zlata, které se u něj našlo. Robert Vrchota se v hlavní roli objevil poprvé a naposledy. Žádnou podobnou velkou příležitost již nikdy v životě nedostal.
Ve filmu Divá Bára byla jeho partnerkou Vlasta Fialová
Stal se z něj kulaťoučký strejc
Nemálo se na tom patrně podepsala výrazná změna jeho vizáže, z mladého a urostlého muže byl rázem postarší kulaťoučký pán. Takový byl jeho lázeňský Šulc ze seriálu Hříšní lidé města pražského, host v hospodě z komedie Bílá paní, stěhovák ve filmu Dívka na koštěti nebo řezník v Létě s kovbojem. Opakovaně byl obsazován do rolí vrátných, holičů nebo hospodských. V roce 1978 si tak například zahrál jednoho takového vrátného v krimifilmu Vražedné pochybnosti a v témže roce se objevil ještě také v dobově poplatném seriálu Třicet případů majora Zemana, tentokrát pro změnu coby holič Seydl. Úplně naposledy si zahrál malou roli v seriálu O zvířatech a lidech. To se již psal rok 1993, což byl zároveň poslední rok hercova plodného života. Zemřel dne 25. dubna 1993 v Praze ve věku sedmdesáti tří let. Zůstalo za ním na osmdesát pět filmů a seriálů.
Jeho manželkou byla Valina Rašínová, která vyučovala jazyky. Mluvila perfektně anglicky, německy a francouzsky. Na výuku k ní chodila kupříkladu herečka Eva Hrušková. Robert Vrchota si ale do soukromí příliš nahlížet nenechal a rozhovory neposkytoval. Jinak to prý ale byl velmi vyhledávaný společník, ať již mezi herci nebo jen tak někde v hospodě mezi obyčejnými lidmi. Znal celou řadu veselých historek z divadelního a filmového zákulisí, které rád dával k dobru a uměl je poutavě vyprávět. Kamkoliv přišel, tam bylo veselo.
Zdroje:
