Článek
Rolf Hoppe patřil mezi německé herce s mezinárodní reputací. V průběhu své divadelní kariéry dal podobu téměř všem klasickým a komickým postavám světové literatury. Od roku 1963 stál před kamerou ve východoněmeckém filmovém studiu DEFA. Jen do sjednocení v roce 1990 se údajně objevil ve více než sto šedesáti filmech. Nikdy to však přesně nepočítal. Později se uplatnil především v mezinárodních filmech a televizních produkcích. Bylo o něm známo, že je posedlý svou prací a každou roli, bez ohledu na to, jak je malá, promění v událost.
Měl zdědit rodinné pekařství
Narodil se dne 6. prosince 1930 v malém městečku Ellrich nedaleko Nordhausenu na jižním okraji pohoří Harz. Byl jediným synem pekařského mistra Hermanna Hoppeho. Zprvu na přání rodičů pokračoval v rodinné tradici. Po základní škole se vyučil pekařem a na konci druhé světové války svého otce v pekárně zastupoval. Měl se stát jeho nástupcem v rodinném podniku Schwarz-Weiss & Feinbäckerei August Hoppe, pekařství založeném již v roce 1829. Krátce po ukončení války na něj čekal nelehký úkol. Dostal rozkaz od americké armády vyčistit prostor koncentračního tábora Mittelbau-Dora. Koncentrák ležel jen několik kilometrů od jeho rodného města a vězni zde vyráběli V2. Ze strany Američanů se tehdy jednalo o běžný postup. Němci měli zblízka poznat, jaké zlo se dělo v jejich zemi. Rolf Hoppe ovšem sám později říkal, že nacismus považoval za to nejhorší, co v životě zažil.
Rolf Hoppe
Po splnění příkazu se vrátil do pekárny a zároveň si přivydělával i jako kočí. K herectví jej to táhlo již od dětství. V letech 1946 až 1947 působil jako herec a režisér v amatérském divadle Ellrich. Nakonec u něj láska ke kumštu převážila, zanechal pekařiny a v roce 1949 odešel studovat herectví na Státní konzervatoř v Erfurtu. První angažmá získal v roce 1950 ve zdejším divadle. Herectví se ale dočasně musel vzdát kvůli zánětu hlasivek. Pracoval chvíli jako ošetřovatel zvířat v cirkusu. Podstoupil hlasovou výchovu u Richarda Wittsacka v Halle a v sezóně 1952 až 1953 již byl součástí zdejšího Divadla Mladé gardy. K jeho dalším divadelním štacím patřila divadla v Lipsku, Geře, Berlíně a Drážďanech. Státnímu divadlu v Drážďanech byl pak věrný po většinu svého profesního života. Hostoval ale také ve Švýcarsku, Itálii a Číně.
Westernový padouch se stal králem
Od poloviny padesátých let se Rolf Hoppe příležitostně objevoval v televizi. Ve filmu debutoval menší rolí v roce 1963. Zpočátku se více zaměřoval na negativní charaktery. Díky své robustní postavě byl často obsazovaný do rolí westernových padouchů. Patřil k nim James Bashan ve filmu Zlato v Black Hills a v jeho pokračování Bílí vlci. Později herec zeštíhlel a hrál již i citlivé a vtipné úlohy.
Režisér Václav Vorlíček jej v roce 1973 obsadil do role krále ve filmu Tři oříšky pro Popelku. Královnu hrála nepříliš známá herečka Karin Lesch. Hoppe si ji na pokyn DEFA sám vybral podle fotografie v castingovém archivu. S režisérem měl ale v čase natáčení poměrně napjatý vztah. Vorlíček na to později vzpomínal: „Měl jsem z divadla dobře okoukaného Rolfa Hoppeho, což by byl ideální král. Měl takové bezelstné bleděmodré oči. Znal jsem ho také z německých indiánek, kde hrál naopak grázly, samé velké role, ale na natáčení Tří oříšků mě moc nepřesvědčil.“ V pojetí role mezi oběma muži panovaly značné neshody. „Příliš nechápal, co vlastně hraje, pořád se se mnou přel, že král si přece nemůže dovolit dělat ze sebe blbce, a chtěl pojmout roli úplně jinak. Jeho kolegyně Karin Lesch, která představovala královnu, mu to musela vysvětlit. Snažila se ho navést do polohy někoho, kdo zapomněl, že byl také mladý a dělal lotroviny,“ vysvětloval Vorlíček spory ve své vzpomínkové knize Pane, vy jste režisér. Nakonec se ale vzájemné vztahy urovnaly a režisér o německém herci do konce života mluvil jako o svém příteli.
Slávu mu přinesl Göring
Opravdovou mezinárodní proslulost ale Rolfu Hoppemu přinesla jiná úloha, a sice role Hermanna Göringa v celovečerním filmu Istvána Szabóa Mefisto, natočeném podle románu Klause Manna. Snímek v roce 1982 obdržel Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Díky této roli byl Hoppe o rok později obsazen do celovečerního filmu Petera Schamoniho Jarní symfonie, kde ztvárnil hudebníka a hudebního pedagoga Friedricha Wiecka, ambiciózního otce Clary Schumannové.
Po znovusjednocení Německa se nadále dokázal prosazovat jako herec. V roce 1992 kupříkladu ztvárnil továrníka a starého nacistu Karla Lentze v satirickém filmu Schtonk!. Rok nato si zahrál prefekta Angiolieriho ve filmu Mario a kouzelník v režii Klause Maria Brandauera. V rakousko-německém velkofilmu Comedian Harmonists vytvořil v roce 1997 roli nacistického politika Julia Streichera. V komediálním filmu Zucker z roku 2004 se pro změnu přeměnil v rabína Ginsberga. V roce 2012 ho Toke Constantin Hebbeln obsadil do svého melodramatického filmu Wir wollten aufs Meer, kde si zahrál plukovníka Stasi Selera.
Založil si vlastní divadlo
V roce 1995 založil divadelní spolek, zakoupil statek nedaleko Drážďan a inicioval vznik komorního divadla Hoftheater Dresden.
Hoftheater Dresden
Příležitost mu nabízela i televize. Mimo jiné se objevil v několika epizodách kriminálního seriálu Místo činu. Pokaždé zde představoval jinou figuru. Účinkoval ale také v dětských rozhlasových hrách a daboval animované filmy. Úplně naposledy si před kameru stoupl v roce 2016.
Herec byl ženatý a měl dvě dcery - Christine a Josephine. Obě se vydaly v jeho šlépějích. Hercem je i vnuk Oscar.
Rolf Hoppe zemřel ve věku 87 let dne 14. listopadu 2018 v Drážďanech a je pochován na zdejším lesním hřbitově Weisser Hirsch.
Zdroje:
