Článek
„Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová,“ jméno ve známém jazykolamu není náhodné, herec s tímto příjmením skutečně existoval. Nejednomu jedinci by rodiče takovým spojením jmen pěkně zavařili. To ovšem nebyl případ Vladimíra Lerause. On sám mluvil dokonale. Můžete se o něm dočíst: „Jeho herecká technika byla založena na bravurním zvládnutí hlasové stránky role. Svým kultivovaným hlasem, jehož kvalit hojně využíval v recitaci a před rozhlasovým mikrofonem, doprovodil řadu dokumentů.“
Slovenské národní divadlo
Studoval jazyky a hrát začal na Slovensku
Kdo to ale vlastně byl Vladimír Leraus? Tento budoucí člen souboru Národního divadla se narodil dne 28. července 1905 ve středočeském Berouně. Jeho otec byl strojvedoucí se zálibou v ochotnickém divadle. K divadlu to tíhlo i Vladimíra. Jeho kroky po dokončení berounského gymnázia však zamířily na pražskou filozofickou fakultu, kde začal studovat francouzštinu a češtinu. Na herectví ale rozhodně nerezignoval. Navštěvoval soukromé kurzy u Anny Suchánkové. Nakonec u něj hraní zvítězilo na celé čáře. Zanechal studia a začal působit v činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě. Psal se právě rok 1927 a na Slovensku působila celá řada Čechů, která pomáhala Slovákům obnovit Maďary zdecimovanou slovenskou inteligenci. Mimo jiné se vyskytovali i na divadle, kde doplňovali divadelní soubory do té doby, než byl vychován dostatek slovenských herců. Často to byla příležitost právě pro mladé začínající herce. Vladimír Leraus setrval v Bratislavě až do roku 1929. Poté hrál v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Odsud se v roce 1932 přesunul do řad činohry Zemského divadla v Brně. Pak již přišla na řadu Praha. Nejprve byl řadu let členem Divadla na Vinohradech a nakonec, od 1. srpna 1952, se stal hercem činohry Národního divadla. Zde již setrval až do odchodu do penze v prosinci 1974.
Švihák z Aleny
Statná postava, mužný zjev a zvučný hlas jej od počátku předurčovaly do rolí milovníků a hrdinů. Obsazován byl především do menších rolí, nechyběly ale ani ty velké. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1935 v roli Karla Hlubiny v melodramatu Hřích mládí. V předválečném období si ale stihl pak již zahrát jen ve dvou zlínských krátkometrážních snímcích. K dlouhometrážnímu filmu se vrátil až za okupace, kdy se objevil ve třech větších rolích dnes již ne příliš známých filmů. Jeho doba nastala po osvobození. Hrál především epizodní role, často různé lékaře a právníky, ředitele či revolucionáře. Diváci jej mohli spatřit v Třináctém revíru, Případu mrtvého muže, Anně Proletářce nebo Slečně Golemovi.
Objevil se ale rovněž v několika výrazných a zapamatovatelných úlohách. Zahrál si tak například ve vydařené černobílé historické komedii Alena. Film z roku 1947 vypravuje o platnéřském mistru Tomášovi, který má mladou a krásnou ženu Alenu. Velmi na ni žárlí, o to více, když jednoho dne pohlednou měšťanku spatří pán města a rozhodne se ji získat pro sebe. Aby měl volnou ruku k milostným pletkám, pošle mistra Tomáše na zkušenou do Flander. Zoufalý manžel přistoupí k šílenému kroku, upíše se ďáblu, aby mu za odměnu pohlídal Alenu. Čert nastoupí do dílny jako zástupce nepřítomného mistra. Naprosto ale selže, sám koketní mladé ženě podlehne. Mistra platnéře si zahrál František Smolík, potvoru Alenu Miluše Zoubková, zamilovaného čerta Vítězslav Vejražka a na Vladimíra Lerause zbyla role pána města. Představil se v ní jako středověký dandy, vyšvihnutý podle poslední módy. Pověstná je scéna, kdy se mu od kalhot odepne připnutá předlouhá špička boty a on si díky tomu namele na schodech.
Proradný velvyslanec
V Fričově komedii Císařův pekař a Pekařův císař se pro změnu proměnil v úlisného uherského vyslance krále Matyáše. Ve Vávrově husitské trilogii byl k spatření rovnou ve všech třech filmech, pokaždé ale v jiné vedlejší roli. Zahrál si pražského purkmistra v Janu Husovi, pražského arcibiskupa v Janu Žižkovi a Šimona od Bílého lva v závěrečném dramatu Proti všem. Sultánem se stal v Krškově pohádce Labakan, plukovníkem Krausem von Zillerbutem byl v komedii Dobrý voják Švejk Karla Steklého a konečně člena komise ztvárňoval ve Fričově Králi králů.
Po delší odmlce se Lerausovou poslední rolí stala postava dvořana v komedii Šašek a královna v roce 1987. Spolupracoval rovněž s televizí, se kterou se rozloučil o rok dříve snímkem Světlo ve tmách. Zemřel dne 29. června v Praze ve věku nedožitých osmdesáti šesti letech.
Zdroje:
