Článek
Narodila se jako Rosemarie Magdalena Albach-Retty dne 23. září 1938 ve Vídni. Nepocházela jen tak z ledasjaké rodiny. Její rod byl již po několik generací plný divadelních umělců. Pradědeček z otcovy strany, Rudolf Retty, byl herec a režisér, jeho manželka, Kathe Retty, rozená Schäfer, byla zpěvačka. Také rodiče budoucí hvězdy, Magda Schneider a Wolf Albach-Retty, se věnovali herecké kariéře. Na dceru neměli čas a svěřili jí do výchovy babičce z matčiny strany, Marii Schneider.
Dětství ve stínu Hitlera
Malá Romy až do svých jedenácti let vyrůstala v romantickém Schönau am Königssee v údolí Berchtesgadenských Alp. Dětství to bylo jistě krásné, na druhou stranu poznamenalo její vztah k matce, který již zůstal natrvalo poškozený. Romy tížilo nejen to, že se o ni nestarala, ale také skutečnost, že za války měla blízký vztah k německým pohlavárům. Magda Schneider byla nacistickým ministerstvem propagandy osvobozena od daní a měla blízko k Martinu Bormannovi. Těšila se také velké přízni samotného Adolfa Hitlera. Romy později dokonce prohlásila: „Myslím, že moje matka měla vztah s Hitlerem.“ Jako dospělá se snažila osvobodit od této problematické minulosti tím, že svým dětem dala hebrejská jména a hrála role obětí nacismu.
Magda Schneider
Otce si Romy naopak idealizovala. Způsobil to fakt, že svoji rodinu záhy opustil a po čase se znovu oženil. Romy se poté vzdělávala na internátních školách. V roce 1953 s vyznamenáním absolvovala střední školu a měla zahájit studium na Škole módního návrhářství v Kolíně nad Rýnem. Chtěla se stát dekoratérkou nebo ilustrátorkou dětských knih, zároveň ale snila o herecké kariéře. Magda se právě v té době chystala natočit svůj další snímek a producent Kurt Ulrich hledal ideální představitelku její filmové dcery. Navrhla mu, aby do role obsadil Romy. Ulrich souhlasil, Romy bez problému prošla konkurzem a ve svých patnácti letech se divákům poprvé představila v melodramatu Šeříky bílé až začnou kvést.
Krásná mladá císařovna
Na plátně byla neuvěřitelně fotogenická, navíc měla nepřehlédnutelný talent. Filmaři si nový objev rozhodně nechtěli nechat ujít. Předbíhali se, kdo jí nabídne další roli. V roce 1954 si tak mladičká Romy zahrála v romantické komedii Ohňostroj a zároveň se objevila i ve své první hlavní úloze v historickém snímku Mládí královny Viktorie. Opravdová sláva přišla ale až o rok později s filmem Sissi. Herečka se rázem stala miláčkem publika a dostala přezdívku Blonďatý anděl. Zároveň začala prožívat své první milostná dobrodružství. Začátkem roku 1956 krátce randila s Tonim Sailerem, trojnásobným mistrem světa v alpském lyžování, kterého potkala na rakouském valčíkovém plese. Na konci roku se setkala s Horstem Buchholzem, třiadvacetiletou vycházející hvězdou německé kinematografie. Bleskově se do něj zamilovala a tisk neváhal a bez mrknutí oka oznámil jejich zasnoubení a svatbu. Byl to hereččin první vážný romantický vztah, který její matka odsuzovala.
Romy ve své slavné roli rakouské císařovny
Kariéra mladičké Romy mezitím stoupala k výšinám. Úspěšný snímek Sissi se dočkal dvou pokračování, v roce 1956 přišel do kin film Sissi, mladá císařovna a v roce 1957 snímek Sissi, císařovnina osudová léta. Následovat měl čtvrtý díl, v té době už ale byla Romy mezinárodní hvězdou a ze škatulky se chtěla vymanit. Cítila se v pasti. Nechtěla být navždy tou cukrkandlovou princeznou. Kývla proto na francouzskou nabídku účinkovat v historickém dramatu Kristýna.
Osudová láska
Když v roce 1958 přiletěla na natáčení filmu do Paříže, netušila, o jak osudovou cestu jde. U letadla ji přivítal filmový partner Alain Delon s kyticí růží. Záhy se však vytratil a přenechal mladou herečku v obležení jejích obdivovatelů, kteří chtěli autogram. Ani jeden z herců v tu chvíli neudělal na toho druhého dobrý dojem. Sám Alain na životně důležité okamžiky zavzpomínal po hereččině předčasné smrti takto: „Přicestovala jsi z Vídně a já jsem čekal v Paříži s kyticí květin v náručí, nevěděl jsem, jak ji držet. Ale producenti filmu mi řekli: ‚Až sejde po schůdcích, přistoupíš k ní a nabídneš jí tyto květiny.‘ Čekal jsem na tebe s těmito květinami jako idiot, obklopený hordou fotografů. Sešla jsi dolů. Já jsem šel nahoru… A pak nic, žádná láska na první pohled, žádná.“
Na plátně sice představovali zamilovaný pár, ve skutečnosti se ale nemohli vystát. Ona jej označovala za „nevychovaného hrubiána“, on ji pro změnu za „nafoukanou německou husu“. Nakonec se sblížili, když společně cestovali ve vlaku na filmový festival do Bruselu. Když Delon dívce nabídl, aby s ním odjela do Paříže, neváhala ani minutu.
Romy Schneider a Alain Delon v roce 1960
Počátky vztahu byly velmi osobité, milenci neznali žádnou společnou řeč, kromě lámané angličtiny si museli pomáhat rukama, nohama. Romy se později francouzsky naučila a Alain ji navíc naučil i italštinu. Láska byla pod neustálou palbou rakouského a německého tisku, který nevynechal jedinou příležitost, aby herečce vztah neosladil. Svým odchodem do Francie si proti sobě totiž poštvala tamní publikum, které její odchod vnímalo jako zradu. Ani rodiče dceřině lásce nedávali přílišnou šanci, nevěřili, že by francouzský hezoun s Romy vydržel. Po roce se ale dvojice zasnoubila a zdálo se, že je vše na nejlepší cestě. Nic nebylo vzdálenější pravdě. Jejich láska byla bouřlivá, vášnivá a plná zvratů. Pár se neustále hádal a znovu usmiřoval. Vztah provázely neustálé Delonovy milostné avantýry. Konec přišel náhle. V roce 1962 Romy dostala nabídku z Hollywoodu účinkovat ve filmovém zpracování Kafkova Procesu a odcestovala do Spojených států. Během natáčení ji zasáhla zpráva bulvárních novinářů, že Alain Delon navázal vztah Nathalií Barthelémy. Americký tisk se jí posmíval a dal jí přezdívku Slečna Starostlivá. Alain ji sice telefonicky ujistil, že to není pravda, když se ale vrátila do Paříže, našla prý doma kytici růží se vzkazem, že ji opouští. Podle Delona byl tento příběh o dopise a kytici „zcela smyšlený“. Ať již rozchod slavné dvojice proběhl jakkoliv, jedno je jisté. Herec své nové lásce dal to, čeho se Romy nedočkala. Oženil se s ní a měli spolu syna Anthonyho.
Útěcha v náruči tyrana
Herečku zrada zlomila. Pokusila se o sebevraždu, naštěstí neúspěšně. Psychicky do pořádku se dostávala velmi dlouho. V roce 1966 se provdala za německého herce a režiséra Harryho Haubenstocka, známého jako Meyen, který byl o čtrnáct let starší. Když se s ním seznámila, byl ještě ženatý. To ji rozhodně neodradilo. Nabídla za něj jeho manželce dvě stě tisíc marek a slavila úspěch. Harry byl volný. Manželům se narodil syn David a Romy hrála roli oddané manželky. Idyla se ale ani tentokráte nekonala. Harry Meyen byl tyran, navíc závislý na prášcích. Tuto svoji neřest bohužel časem přenesl i na manželku.
Romy v roce 1962
V roce 1968 se Romy opět setkala s Alainem Delonem, který jí nabídl spoluúčast v kriminálním dramatu Bazén. K medializovanému shledání bývalých milenců došlo dne 12. srpna 1968 na letišti Nice-Côte d'Azur a natáčení začalo o sedm dní později. Zatímco na plátně si zahráli manželskou dvojici, v soukromém životě ke změně nedošlo, byť se to tisk snažil naznačit. Romy v roli Marianne předvedla excelentní výkon. Ukázala světu svou novou tvář: vyspělou, elegantní a neuvěřitelně charismatickou. Postavení ve francouzské kinematografii tak rázem upevnila.
Zatímco na plátně zářila, její osobní život se hroutil. Trvalo však ještě nějaký čas, než se rozhodla toxický vztah ukončit. Definitivně se k tomu rozhodla až v roce 1973. Bouřlivý rozvod byl uzavřen o dva roky později.
Další omyl ve vztahu
Romy sice po celou dobu tvrdila, že znovu se rozhodně již vdávat nebude, svému předsevzetí ale nedostála. Zamilovala se do Daniela Biasiniho, mladšího muže, který nápadně připomínal Delona. Nejprve si z něj udělala osobního sekretáře a společníka pro syna. Pak se rozhodla pojmout ho za manžela. Okolí ji od vztahu odrazovalo, Daniel byl totiž tak trochu lenoch, nedala si ale říct a znovu se vdala. Manželé se snažili o dítě, první těhotenství bohužel skončilo potratem. Na vině byla patrně infekce způsobená extrakcí zubu moudrosti o týden dříve. Ani následující těhotenství neproběhlo bez komplikací. Dcera Sarah přišla na svět předčasně a císařským řezem. Romy byla velmi vyčerpaná a trvalo rok, než se dala do pořádku a mohla se vrátit k natáčení. Smůla ji ale neopouštěla. V roce 1979 si vzal život bývalý manžel Harry Meyen. Byť vztah s ním neskončil dobře, nesla tuto skutečnost velmi těžko. Cítila se za ni odpovědná. Ani nové manželství nebylo šťastné. Daniel ji soustavně podváděl, přiživoval se na její slávě a bohatství. Poslední kapka přetekla ve chvíli, kdy si nechtěně vyslechla telefonát, v něž se vytahoval, že si za její peníze pořídí jachtu. „Udělá všechno, co chci“, měl údajně říct osobě na druhém konci drátu. Herečka nezaváhala a podala žádost o rozvod. Jejím útrapy tím ovšem neustaly.
Herečka v roce 1973
Aniž to mohl kdokoliv tušit, tragické finále se blížilo a filmy z počátku osmdesátých let nevědomky hereččin blížící se konec předznamenávaly. V roce 1980 se Romy divákům představila v dramatu Smrt v přímém přenosu coby žena umírající na rakovinu, kterou hlavní hrdina tajně snímá kamerou umístěnou v oku. V následujícím roce byl v kinech ke shlédnutí mysteriózní snímek Přízrak lásky. Italský režisér Dino Risi v něm vyprávěl příběh úspěšného advokáta Nina Contiho, jenž má sice uspokojivé zaměstnání a manželku na úrovni, k smrti se ale nudí. Jednoho dne potkává Annu, zestárlou, nemocí strhanou ženu, která se mu představí jako jeho dávná ztracená láska Anna. Brzy se však dozvídá, že tato žena již dávno odpočívá na hřbitově. Ve snaze zjistit pravdu, vyhledá dům své někdejší přítelkyně a setkává se se stále úchvatnou Annou, která se zvěstem o své smrti jen směje. Žena je však ve skutečnosti démonem, který se přichází na svět pomstít za dávná příkoří. Namísto příjemných vzpomínek se tak dostavují noční můry a přízraky minulosti. V hlavní roli se představil Marcello Mastroianni a Romy propůjčila svoji tvář přízračné Anně. Jednou je na plátně krásná, podruhé seschlá a zbědovaná. Jednalo se o její předposlední film. Zbýval jí totiž již jen jeden jediný rok života.
Největší rána
V roce 1981 u ní lékaři diagnostikovali nezhoubný nádor na ledvině. Musela na operaci, během níž jí byla odstraněna celá pravá ledvina. Následující tři měsíce trávila na lůžku. Během této doby se seznámila s producentem Laurentem Pétinem a navázala s ním romantický vztah. Její syn David, který se stále nesmířil s matčiným rozvodem s Danielem, kterého považoval za druhého otce, zejména po smrti toho biologického, s Pétinem odmítl žít v jedné domácnosti. Přestěhoval se do Saint-Germain-en-Laye, aby žil s Biasiniho rodiči a se svou mladší sestrou Sarah. Romy naposledy navštívil 24. června 1981. Poté se s ní znovu pohádal po telefonu, protože s ní a jejím novým partnerem nechtěl jet na dovolenou. Usmířit se již nestačili. O pár dní později David u prarodičů přelézal plot a nabodl se na kovový hrot. Přes veškerou snahu lékařů se ho zachránit nepodařilo. Tragické události nepomohli ani bulvární novináři, kteří celý průběh skonu hereččina syna dokumentovali. Jednomu z nich, převlečenému za zdravotní sestru, se dokonce podařilo vyfotografovat mrtvé tělo dítěte.
Od tohoto okamžiku byla Romy již jen pouhým stínem. Pila, kouřila, užívala léky na uklidnění. Dne 29. května 1982 ji Laurent Pétin objevil v jejím bytě bez známek života. Říkalo se, že svůj život ukončila dobrovolně – předávkovala se barbituráty. Nebyla to pravda. Příčinou smrti byl infarkt. Jedním z prvních, kdo přispěchal k hereččinu úmrtnímu loži, byl Alain Delon. Vystrojil své někdejší lásce důstojný pohřeb a postaral se i o to, aby odpočívala vedle svého syna Davida. Hrob se nachází na hřbitově v Boissy-sans-Avoir.
Hrob Romy Schneider a jejího syna Davida
Hereččin poslední film Poutnice ze Sans-Souci byl uveden do kin jen několik týdnů před její smrtí. Na slavnostním předávání cen César v roce 2008 jí byla posmrtně udělena čestná cena.
Zdroje:
