Článek
Herečka Romy Schneider, vlastním jménem Rosemarie Magdalena Albach-Retty, pocházela z rodiny, v níž se již několik generací rodili divadelní umělci. Až do svých jedenácti let vyrůstala v romantickém Schönau am Königssee v údolí Berchtesgadenských Alp. Vychovávala ji babička. Ambiciózní rodiče, Magda Schneider a Wolf Albach-Retty, se věnovali své herecké kariéře a na dívku neměli čas. S matkou měla Romy po celý zbytek života problematický vztah. Tížilo ji nejen to, že ji odložila, ale také skutečnost, že za války měla blízký vztah k nacistickým pohlavárům. Poté, co rodinu opustil otec, žila Romy v salzburgském dívčím internátu.
Romy Schneider jako Sissi
První roli dostala v pouhých patnácti letech. Producent její matky dívce nabídl roli v melodramatu „Šeříky bílé až začnou kvést“. Mimořádná krása a prokazatelný talent mladičké debutantky neunikl dalším filmařům. V roce 1953 si zahrála ve filmu „Ohňostroj“. Opravdová sláva přišla ale až s filmem „Sissi“ v roce 1955. Herečka se rázem stala miláčkem publika a dostala přezdívku „Blonďatý anděl“. O rok později přišlo pokračování „Sissi, mladá císařovna“ a v roce 1957 třetí snímek „Sissi, císařovnina osudová léta“. Následovat měl čtvrtý díl, v té době už ale byla Romy mezinárodní hvězdou a ze škatulky se chtěla vymanit. Kývla proto na francouzskou nabídku účinkovat v historickém dramatu „Kristýna“.
Osudové setkání v Paříži
Když herečka v roce 1958 přiletěla na natáčení filmu do Paříže v doprovodu své matky, netušila, o jak osudovou cestu jde. U letadla ji přivítal filmový partner Alain Delon s kyticí růží. Brzy se však vytratil a přenechal mladou herečku v obležení jejích obdivovatelů, kteří chtěli autogram. Ani jeden z herců v tu chvíli neudělal na toho druhého dobrý dojem. Na plátně sice představovali zamilovaný pár, ve skutečnosti se ale nemohli vystát. Ona jej označovala za „nevychovaného hrubiána“, on ji pro změnu za „nafoukanou německou husu“. Nakonec se sblížili, když společně cestovali ve vlaku na filmový festival do Bruselu. Když Delon dívce nabídl, aby s ním odjela do Paříže, neváhala ani minutu.
Romy Schneider a Alain Delon
Počátky vztahu byly svérázné, herci neznali žádnou společnou řeč, kromě lámané angličtiny si museli pomáhat rukama, nohama. Romy se později francouzsky naučila. Láska byla pod neustálou palbou rakouského a německého tisku, který herečce zazlíval odchod do Francie. O páru psal jako o společensky nerovném a nevynechal jedinou příležitost, aby umělkyni vztah neosladil. Ani rodiče její lásce nebyli příliš nakloněni, nevěřili, že by tenhle hezoun s jejich dcerou vydržel. Po roce se ale dvojice zasnoubila a zdálo se, že je vše v nejlepším pořádku. Nebyla to pravda. Pár se neustále hádal a znovu usmiřoval. Vztah navíc provázely neustálé Delonovy milostné avantýry. Nakonec přišla pro Romy definitivní rána. V roce 1962 dostala nabídku z Hollywoodu účinkovat ve filmovém zpracování Kafkova „Procesu“. Během natáčení ji dostihla zpráva z bulvárního tisku, že si její partner začal románek s herečkou Nathalií Barthelémy. Telefonicky ji sice ujistil, že to není pravda, když se ale vrátila do Paříže, našla doma kytici růží se vzkazem, že ji opouští. Delonově nové lásce se záhy dostalo toho, čeho se Romy nedočkala. Oženil se s ní a měli spolu syna Anthonyho.
Zaplatila odstupné za tyrana
Herečku to psychicky zdrtilo, podřezala si žíly, naštěstí ale přežila. Trvalo dlouho, než se vzpamatovala. Za nějaký čas se provdala za o čtrnáct let staršího herce Harryho Meyena. Když se s ním seznámila, byl ještě ženatý. To Romy ale neodradilo. Nabídla za něj jeho ženě dvě stě tisíc marek. Zabralo to. Harry byl volný. V roce 1967 se manželům narodil syn David. Idyla se ale ani tentokráte nekonala. Harry herečku psychicky týral. Navíc byl závislý na prášcích a tuto svoji zkušenost přenesl i na manželku.
V roce 1968 se Romy opět setkala s Alainem Delonem, který jí nabídl spoluúčast v kriminálním dramatu Bazén. Romy předvedla excelentní výkon a rázem se stala ikonou francouzského filmu.
Mezitím se začalo její manželství neodvratně hroutit. Trvalo ale ještě dlouho, než svazek opustila. Definitivně se k tomu rozhodla až v roce 1973.
Líný manžel žil na její úkor
Přestože v té době tvrdila, že znovu už se nikdy nevdá, předsevzetí nedodržela. O dva roky později se zamilovala do Daniela Biasiniho, který jí vzhledově připomínal Delona. Byl mladší a taky trochu lenoch. Nejprve si z něj udělala osobního sekretáře a společníka pro syna. Pak se rozhodla pojmout ho za manžela. Okolí ji od vztahu odrazovalo, nedala si ale říct a znovu se vdala. Manželé se snažili o dítě, první těhotenství skončilo potratem, až v roce 1977 se jim narodila dcera Sarah. Ani tento vztah nebyl šťastný. Daniel herečku soustavně podváděl, přiživoval se na její slávě a bohatství. Poslední kapka přetekla ve chvíli, kdy si nechtěně vyslechla telefonát, ve kterém se chlubil, že si za její peníze pořídí jachtu. „Udělá všechno, co chci“, měl údajně říci osobě na druhém konci drátu. Herečka podala žádost o rozvod.
Romy Schneider v roce 1973
Ještě před tím, v roce 1979, spáchal sebevraždu hereččin bývalý manžel Harry. Byť se s ním rozvedla, nesla tuto skutečnost velmi těžko. Cítila se za ni odpovědná. To ještě netušila, co ji čeká.
Smrt ji pronásledovala ve filmu i životě
Filmy z počátku osmdesátých let jakoby předznamenávaly hereččin blížící se tragický konec. V roce 1980 se představila ve scifi „Smrt v přímém přenosu“ jako žena umírající na rakovinu, kterou hlavní hrdina tajně snímá kamerou umístěnou v oku.
Hned v následujícím roce byl uveden snímek „Přízrak lásky“. Hlavní hrdina, úspěšný advokát žijící v nudném manželství, v podání Marcella Mastroianniho, potkává jednoho dne zestárlou, nemocí strhanou ženu, která se mu představí jako jeho dávná láska Anna. Záhy se však dozvídá, že tato žena má být již dávno mrtvá. Ve snaze zjistit pravdu, vyhledá dům své někdejší přítelkyně a setkává se se stále krásnou Annou, která se zvěstem o své smrti jen směje. Žena je však ve skutečnosti démonem, který se přichází na svět pomstít za dávná příkoří. V roli Anny, jednou krásné a okouzlující ženy, podruhé seschlé, rakovinou zbědované osoby, se představila právě Romy Schneider. Nikdo v té době netušil, že herečce zbývá už jen jediný rok života.
V roce 1981, v době kdy se Romy rozešla se svým druhým manželem, u ní lékaři diagnostikovali nezhoubný nádor na ledvině. Musela na operaci. O pár měsíců na to ji postihla největší tragédie v jejím životě. Syn David přelézal plot a nabodl se na kovový hrot. Přes veškerou snahu lékařů se ho zachránit nepodařilo. Tragické události nepomohli ani bulvární novináři, který celý průběh skonu hereččina syna dokumentovali. Jednomu z nich, převlečenému za zdravotní sestru, se dokonce podařilo vyfotografovat mrtvé tělo dítěte.
Z krásné herečky se stal pouhý stín. Pila, kouřila, užívala léky na uklidnění. Dne 29. května 1982 ji objevil její nový přítel, producent Laurent Pétin, v bytě bez známek života. Záhy se vyrojily fámy, že spáchala sebevraždu. Nebyla to pravda. Zemřela na infarkt. Jedním z prvních, kdo přispěchal k loži mrtvé Romy, byl Alain Delon. Vystrojil své lásce důstojný pohřeb a postaral se prý i o to, aby odpočívala vedle svého syna Davida. Hrob se nachází na hřbitově v Boissy-sans-Avoir.
Hereččin poslední film „Poutnice ze Sans-Souci“ byl uveden do kin jen několik týdnů před její smrtí. Na slavnostním předávání cen César v roce 2008 jí byla posmrtně udělena čestná cena.
Zdroje:
