Článek
Sava Savanović je sice patrně tím nejznámějším upírem srbské historie, prvenství mu ale nepatří. To si na své konto připsal jistý rolník Petar Blagojević, který v roce 1725 zemřel ve vesnici Kisiljevu. Po jeho náhlé smrti se na onen svět v jeho okolí vydalo dalších devět lidí. Historky o tom, že vstával z hrobu a své sousedy povraždil, vyvolaly vlnu paniky po celé Evropě.
Ve znamení motýla
Zatímco Blagojević byl skutečně žijící osobou, u Savanoviće to tak jisté není. Jeho jméno je známé až z pozdějších legend. Ty říkají, že žil v polovině osmnáctého století ve starém vodním mlýně u řeky Rogačice ve vesnici Zarožje. Měl být respektovaným občanem a zkušeným obchodníkem, lidé se ho ale z nějakého důvodu báli. Působil nepříjemně, odtažitě a zdálo se, že skrývá jakési strašné tajemství a možná má i na svědomí nějaké zločiny.
Vesnice Zarožje
Většina vypravování se shoduje, že se zamiloval do mladé dívky ze vsi. Ona o něj však nestála, neboť byl pro ni již starý. Co se stalo pak, v tom se pověsti liší. Podle jedněch byl neoblomný a mladou ženu si nakonec vzal, podle druhých zapříčinilo její odmítnutí obrovskou změnu v jeho chování. Ať již to bylo jakkoliv, všechna tvrzení se shodují na tom, že ženu nakonec zabil. Nejčastěji se říká, že k tomu mělo dojít na poli, kde pásla ovce. Sava ji zde navštívil a nabídl jí, aby s ním šla do mlýna, když odmítla, vzal pistoli a zastřelil ji. Podle jiné verze po svatbě s dívkou zjistil, že má milostný poměr s vlastním bratrem a v návalu zuřivosti oba zabil. Obě verze se shodují, že vesničané poté Savu ubili holemi a motykami. Vzhledem k tomu, že vraždil, odmítli mu zařídit církevní pohřeb a jeho mrtvolu pohodili jen tak v lese na pospas divé zvěři. Po smrti mu z těla prý vyletěl podivný motýl, kterého se venkovanům nepodařilo zabít. Ten se stal Savanovićovým znakem a symbolem jeho příchodu.
Dříve děsil okolí, dnes láká turisty
Nedlouho po těchto událostech se mezi lidmi začal šířit strach. Vyskytli se svědci, kteří tvrdili, že Sava vstává z mrtvých. Lidé se jeho mlýnu začali vyhýbat. Byli ale i tací, kteří měli pro strach uděláno a na podobné zvěsti nedali. Se zlou se však potázali. Kdo se ke mlýnu vydal, ten skončil krvavou smrtí nemrtvého Savy. Příběh o upírovi si vesničané předávali z generace na generaci, chránili se svěcenou vodou, česnekem a krucifixy. Navzdory tomu Savův mlýn byl plně funkční až do padesátých let minulého století. Vlastnila jej rodina Jagodićů a proto se mu říkalo Jagodića vodenica. Když jej uzavřeli, stala se z něj turistická atrakce.
Vzhledem k tomu, že se plánovaná rekonstrukce dlouhá léta odkládala, v roce 2012 se mlýnu propadla střecha. Městské úřady tehdy vydaly ironické varování ohledně veřejného zdraví, v němž lidem doporučily, že Savanović si nyní může hledat nový domov. I na stránky světových deníků se dostaly informace, že vesničané se bojí o své životy a houfně nakupují česnek, který zavěšují na noc před dveře.
Do prosince 2018 byl mlýn zrekonstruován a přístupová cesta byla částečně vylepšena. Historky o krvelačném upírovi jsou tak dnes jen marketingovým trikem, jak do vesnice nalákat turisty. A ti do vesnice Zarožje skutečně neustále proudí. Savanović se také stal turistickým maskotem blízkého města Valjevo a vlastně celého okresu, což vesničané nepřijímají zrovna s nadšením. Také pravoslavná církev vyjádřila znepokojení nad tím, že maskotem města se má stát někdo, kdo podle legend vraždil a pil lidskou krev.
Legenda o Savu Savanovićovi našla svůj ohlas i v srbské kultuře. Spisovatel Milovan Glišić ji zpracoval ve své hororové novele Posle devedeset godina, na jejímž základě byl v roce 1973 natočen úplně první srbský horor Leptirica, tedy Motýl.
Zdroje:
