Článek
Slávka se narodila dne 8. listopadu 1903 na Kladně do rodiny zdejšího hutníka Václava Taubera a jeho manželky Anny, rozené Rezkové. S rodinou se záhy přestěhovala do Prahy, kterou si postupem času zamilovala natolik, že na ni nikdy nedala dopustit. Již jako malá holčička prokazovala výjimečné pěvecké a pohybové nadání. Tyto vlohy rozvinula v soukromých hodinách pod vedením významných umělců své doby. Učila se zpívat i tančit.
Hvězda operety
První profesionální angažmá získala ve smíchovské Aréně, jednu sezónu působila v Rokoku a v roce 1929 se stala stěžejní osobností nově otevřené Velké operety, předchůdkyně dnešního Divadla v Dlouhé. V té době již měla za sebou i první zkušenosti před filmovou kamerou. V roce 1926 debutovala pod režijní taktovkou Karla Lamače ve snímku Dobrý voják Švejk coby milá nadporučíka Lukáše, ve stejném roce se ke Švejkovi vrátila, tentokráte v drobné úložce milenky malíře ve filmu Švejk na frontě. Oba filmy zaznamenaly u diváků neuvěřitelný úspěch. O dva roky později pak ztvárnila jednu z větších rolí, a sice továrníkovu dceru, v komedii Ve dvou se to lépe táhne. Na režisérskou stoličku protentokrát usedl Svatopluk Innemann, jemuž za podklad filmu posloužily bohémská dobrodružství Jaroslava Haška a Zdeňka Matěje Kuděje, svedená scénářem do jednoho celku. Všechny jmenované filmy spojovala dohromady jedna skutečnost – byly němé.
Slávka Tauberová
Byla u nástupu zvuku
Zvuk na česká filmová plátna vtrhl až v roce 1930 a hned jedním z prvních zvukových filmů byl silně vlastenecký snímek Fidlovačka, vycházející z literární předlohy Josefa Kajetána Tyla. Dobový tisk jej dokonce označoval za „první ryze český zvukový a mluvící film“. Režie se opět chopil Innemann a Slávka Tauberová v něm byla obsazena do hlavní ženské role Lidušky. Filmový příběh vypravuje o neteři bohaté máselnice Mastílkové, Lidušce, která se zaslíbila Jeníkovi, synu ševce Kroutila, ale teta naléhá, aby pojala za muže šviháka von Dudka. Dívka napíše Dudkovi dopis, v němž se s ním loučí, teta jej ale předá Jeníkovi, který nabude dojmu, že svou lásku ztratil. Situaci zneužívá zpěvačka Cibulčíni, která chce Jeníka pro sebe. Liduška ze vzdoru přijímá von Dudkovo dvoření. V neděli se koná ševcovská slavnost Fidlovačka, na níž si dává dostaveníčko celá Praha. Dudek se tu vysmívá české písni a vyzývá kapelu, aby hrála něco německého. Namísto toho slepý hudebník Mareš zanotuje píseň Kde domov můj.
Slávka Tauberová a Hugo Kraus
Nenáročný snímek potěšil hlavně venkovské publikum. Příběh byl ale velmi naivní a v novinách nesklidila chválu ani samotná Slávka Tauberová, které role sentimentální zamilované dívky nesedla. Označily ji za unylou a málo životnou. Ve filmu si přitom měla možnost i zazpívat. Lidunka se stala nakonec její poslední filmovou rolí.
Svoji tvář propůjčila i dobové reklamě
Dala přednost rodinnému krbu
Své schopnosti pak nadále rozvíjela především na divadelním jevišti. Vystupovala také v rozhlase a natočila řadu gramofonových desek. V rámci Velké operety se stala oblíbenou a populární operetní hvězdou. Účinkovala v dílech slavných tvůrců i dobových domácích skladatelů. Jedním z autorů operetních libret byl i právník a úspěšný advokát Vladimír Veselý-Rohan, za nějž se Slávka provdala a porodila mu dvě děti. Rodinný život u ní nakonec převážil nad tím uměleckým. V roce 1939, na vrcholu své slávy, svět operety opustila a nadále žila v soukromí. Rodinnému krbu zůstala věrná až do své smrti. Bydlela na Vinohradech ve Francouzské ulici, do poslední chvíle ji tak mohli pamětníci potkávat v přilehlých ulicích, na náměstí Míru, ale také při pravidelných procházkách v zahradách Pražského hradu či na Karlově mostě či na jiných místech milované Prahy, vždy usměvavou a plnou elánu. Zemřela dne 26. března 1983 ve věku nedožitých osmdesáti let. Svého manžela přežila o dlouhých třináct let.
Zdroje:
