Článek
Nejstarší zmínky o trpaslících se nacházejí v bájích a mýtech snad všech kulturních národů. Staří Egypťané znali trpasličí bohy s pomocnými a ochrannými funkcemi. Zvláštní oblibě se těšil především Bes. Tento ochránce rodiny a domácího štěstí má podobu pitvorného trpaslíka s nohami do O. Řekové uctívali trpasličího boha Héfaista, kterému později Římané říkali Vulcanus. Byl kovářem olympských Bohů. Podle severské mytologické sbírky Edda se trpaslíci sami zrodili z mrtvého těla prvotního obra Ymira, z něhož vznikl svět. Nejprve byli jakýmisi larvami v jeho těle a poté z nich bohové učinili antropomorfní bytosti obdařené rozumem. Islandský historik Snorri Sturluson, narozený v roce 1197, hovoří o skřítcích dvou skupin. Jedni žijí v říši Slunce a spolu s dalšími bytostmi tvoří pozemský svět, vynikají dobrotou, krásou a plodností, příslušníci druhé skupiny obývají podzemí. A jejich údělem je zloba, chmurnost a zkáza. Keltské legendy znají trpaslíky krásné i ošklivé, nepřátelské i úslužné, někdy taky kradou a loupí. Jejich domovinou jsou říše na ostrovech, v jezerech, pod mořem nebo pod zemí, žijí tam ve společenstvích a vládnou jim králové. Pořádají slavnosti, hrají na hudební nástroje, jezdí na miniaturních koních, vlastní kouzelné předměty, jsou obdařeni nadpřirozenými schopnostmi a bývají vynikajícími řemeslníky. Trpaslíkům podobní, ale záhadnější jsou elfové, kterými se hemží především germánská mytologie. Znali je ale i staří Angličané a obyvatelé skandinávských zemí. Elfové byli považováni za moudré, nezranitelné a schopné pomáhat vyvoleným smrtelníkům.
Trpasličí válečník
K velikosti trpaslíků je nutné podotknout, že v mytologii vždy nejsou spojováni s malým vzrůstem, a často dokonce svou velikost mění.
Trpasličí středověk
Ve středověku se trpaslík stal oblíbenou literární postavou. Svědčí o tom především tradice románského a germánského písemnictví. V hrdinské písni z 12. století se píše o Agrapartovi Vousatém, králi a vojevůdci jednoho vojska saracénské armády. Je hbitý jako opice, hrbatý, lepkavý, ošklivý a chlupatý, má oči rudé jako řeřavé uhlíky a ostré ptačí drápy. Vysoký byl jen něco málo přes metr. Trpaslíci v těchto písních bývají nezřídka šerední, což je známkou jejich pohanství. Odlišným zjevem i náturou se vyznačují trpaslíci v bretaňských příbězích o rytířích Kulatého stolu. Například v jedné z verzí Lancelota vystupuje čtyřiadvacet trpaslíků oblečených jako venkované či rytíři. Text popisuje všechny funkce a jednání trpaslíků. Jsou zde služebníky a hlavní hrdiny informují a radí jim. Chovají se tedy jako skuteční rytíři. I mezi nimi se ale vyskytnou zrádci, kteří jsou nezdvořilí.
V německé krásné literatuře je trpaslík poprvé zmiňován na počátku 13. století. První středověký román Ruodlieb vypráví o setkání rytíře s trpaslíkem a obsahuje základní charakteristické rysy německého trpaslíka. Trpaslíci ve středověkém německém prostředí žijí v jeskyních, znají skrytá tajemství a umí předpovídat budoucnost. Ne vždy jsou ale neškodní. Mívají tři různé podoby, buď vypadají jako bělovlasí starci nebo jako překrásné děti, případně jako rytíři.
Germánský trpaslík měří většinou něco mezi sedmdesáti až sto třiceti centimetry, má malá chodidla a krátké nožky, někdy mívá obrovskou sílu, jindy je naopak fyzicky slabý. Lidskou společnost nevyhledává, naopak se lidem straní.
Trpaslíci v našich zemích
V našem prostředí se trpaslíci objevují jednak v podobě domácích bůžků - skřítků, jednak jako důlní duchové. Jedna z nejstarších písemných zmínek o skřítkovi je zaznamenána ve vlastním životopise Karla IV. Popisuje tam příhodu z roku 1335, jak se spolu s Buškem z Velhartic uložili po večeři ke spánku na Starém purkrabství na Pražském hradě, ale po chvíli slyšeli skřítka, jak zde provádí svůj rej, a dokonce hází číší.
Z roku 1385 pochází zmínka o skřítkovi v Kralovicích, kterého choval jistý krejčí ve svém domě. Domácí bůžek mu prozrazoval krádeže a odhaloval i jiné zločiny.
Druhá skupina trpaslíků vycházela z hornických pověstí. Havíři věřili v důlní duchy, dobré i zlé. Označovali je jako perkmony, permony, permoníky. Bohuslav Balbín ve svém díle Krásy a bohatství české země o nich přináší následující zprávu: „A jako drží ochrannou ruku nad doly svatí a světice, tak zase podzemní temné hlubiny hlídají a ovládají skřítkové. … Jsou to tříloketní stařečkové s vousy až po břicho, někdy v havířském oblečení se svítilnou, kladivy a ostatní výzbrojí. Když se neposmíváš, když nemáš v úmyslu chovat se zle, nic nedělají, ale na některých místech řádí a tváří se velmi ošklivě, jak poznamenal Jiří Agricola. V Kutné Hoře je velmi často viděli běhat do štol a zase z nich vybíhat, a to ve velikém množství.“
Trpaslíci na tisku z roku 1871
Obliba trpaslíků prudce vzrostla v 19. století, kdy vznikly a byly rozšířeny pohádky bratří Grimmů. Díky těsnému sousedství s německým národem, jehož kultura prolínala i do neněmeckých regionů, vstoupili trpaslíci ve větším měřítku do našeho národního písemnictví, kde úspěšně konkurují tradičním pohádkovým postavám. Zejména v posledních desetiletích 19. a na začátku 20. století se to v českých pohádkách trpaslíky jen hemžilo. Vedle řady autorů více či méně zvučných jmen je to Božena Němcová, která pokládala za samozřejmé, že v říši pohádek mají své nezpochybnitelné místo i pidimužíci, šotkové a skřítkové.
Sochy trpaslíků tvořil Braun i továrník v Ústí
Vedle psaného a mluveného slova vznikaly také ilustrace, rytiny a sochy. K nejslavnějším patří trpaslíci Matyáše Bernarda Brauna, které vytvořil pro hraběte Františka Antonína Šporka. Braun pro Šporkův Kuks dodal čtyřicet soch trpaslíků, jež měly znázorňovat různé lidské vlastnosti. Původně zdobily závodiště před špitálem. Později byly odsud odvezeny a umístěny do zahrad zámku v Novém Městě nad Metují, kde se nacházejí dodnes. Historie zahradních trpaslíků je mnohem mladší. Nejvíce jich pocházelo z Durynska a jiných německých zemí. Vyráběli se v Rakousku, ale i v Čechách. K největším výrobcům patřila firma Maresch v Ústí nad Labem. První zde zcela prokazatelně vyrobený trpaslík nese letopočet 1874.
Braunovy sochy
Genocida trpaslíků
Totalitní režimy trpaslíky nesnášely. Tato skutečnost se projevovala jak u nacistů, tak u komunistů. Nacisté coby vyznavači dokonalé nordické rasy považovali trpaslíky za rasově méněcenné. Heinrich Himmler je dokonce nechával rozbíjet a veřejně proti nim vystupoval.
U nás došlo k ničení trpaslíků v 50. letech v souvislosti s odsunem sudetských Němců a kvůli následnému nepřátelskému postoji komunistického režimu. Někteří autoři mluví dokonce až o genocidě. Trpaslíci téměř upadli v zapomenutí, ale přesto se našli mnozí, kteří je nadále vyhledávali a zdobili jimi své zahrady. Stali se také sběratelským artiklem. Ceněny jsou především Mareschovy originály. Po roce 1990 došlo pozvolna k jakési rehabilitaci zahradních trpaslíků. A znovu se našli i noví výrobci této tradiční zahradní dekorace.
Zdroje:
