Článek
Václav Trégl byl rodákem z Bělé pod Bezdězem. Narodil se tu dne 10. prosince 1902 do rodiny zednického mistra. Rodiče by z něj rádi měli lesníka, on však chtěl vystudovat chemii. Osud ale nakonec rozhodl jinak. Václav již jako student začal hrát ve školním divadelním kroužku, následně se připojil i k místním ochotníkům. Když studoval reálné gymnázium v Mladé Boleslavi, zuřila první světová válka. V třetím roce jejího trvání byly vyhlášeny mimořádné uhelné prázdniny. Václav celé dva měsíce nemohl chodit do školy, čas si krátil hraním divadla a nadobro mu propadl. Místo na chemii zamířil na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Již během studia hrával v různých malých ochotnických a avantgardních scénách, ke kterým patřilo holešovické Divadlo legie malých nebo Divadlo Na Slupi. Po absolutoriu zamířil nejprve k pardubické Východočeské společnosti, pak se vrátil do Prahy na malé scény.
Na jevišti se dostával do transu
Od roku 1929 působil v Osvobozeném divadle po boku pánů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Hrál téměř v každé jejich hře a oni si jeho herectví nemohli vynachválit. Jan Werich na něj později vzpomínal: „On byl v takovým zvláštním transu. Měl očička jako zaostřený na nekonečno, že když se na nás díval, tak se vlastně díval skrz nás. Zblízka na něm bylo vidět, že je v takovým napětí prapodivným. Mnohdy mně připadal až jako nějaký médium, protože měl fantastický extempore.“
Václav Trégl jako kapitán Bublas v dětské hře „Alibaba a 39 loupežníků“, uvedené v Osvobozeném divadle v Praze
Voskovec s Werichem Trégla v roce 1931 obsadili do hlavní role Golema ve stejnojmenné hře, která byla předobrazem pro pozdější film Císařův pekař a Pekařův císař. V témže roce se po boku obou pánů postavil poprvé před filmovou kameru. Stalo se tak ve filmu Pudr a benzín. O rok později zazářil po boku Vlasty Buriana v Revizorovi, v němž mu režisér snímku Martin Frič přidělil roli Chlestakovova sluhy. Pak již přicházela nabídka za nabídkou. Trégl se záhy stal jedním z nejoblíbenějších figurkářů, herců svérázných vedlejších rolí. Hrál i v patnácti filmech během jednoho jediného roku. Objevil se v takových snímcích, jako byly Nezlobte dědečka, Ducháček to zařídí, U pokladny stál, Baron Prášil, Přednosta stanice, Škola, základ života či Cech panen kutnohorských.
Jeho herectví bylo zvláštní, osobité, hrál často popletené, zmatené či nešikovné postavy. Na plátně se zpravidla objevil jen na několik minut, přesto byl nepřehlédnutelný. Jeho sympatickými poplety a zmatkaři se později inspiroval Luděk Sobota.
Za války moc příležitosti nedostal
Po uzavření Osvobozeného divadla v roce 1935 přešel Václav Trégl k Divadlu Vlasty Buriana, kde setrval až do roku 1942. Po zbytek okupace se ještě občas mihl v Intimním divadle. Válka utlumila i jeho výskyt před filmovou kamerou, neboť se natáčelo daleko méně českých filmů. Objevil se například v roli policajta Kačaby ve snímku Z českých mlýnů, nebo coby biřic v historické komedii Počestné paní pardubické.
Osvobozené divadlo, Praha 1932, scénická hra Caesar
Po osvobození hrál opět s Janem Werichem, a sice v Hudebním divadle Karlín a v Divadle ABC. V letech 1955 až 1965 byl členem hereckého souboru Městských divadel pražských. Na prvorepublikovou slávu se mu ale již navázat nepodařilo. Daleko lépe se mu vedlo u filmu. Jako herec vedlejších rolí nebyl za války vystaven nátlaku ze strany okupační moci a nebyl nucen ke spolupráci s nacisty. Na rozdíl od velkých hvězd tak mohl po válce pokračovat ve své činnosti. Filmových nabídek již nebylo tolik, stále se ale jednalo o výrazné roličky. Každému se jistě vybaví Rudolfův sluha ve filmu Císařův pekař a pekařův císař nebo stařičký tatínek snaživce Plhy, který přijede z Kojčic u Pelhřimova, aby se na rodičovském sdružení přeptal na prospěch svého syna ve večerní škole. V jednom ze svých posledních filmů, a sice ve snímku Zítra to roztočíme, drahoušku!, se setkal s již zmíněným Luďkem Sobotou, který se v mnohém stal jeho nástupcem.
Spolupracoval i s rozhlasem a televizí
Po vzniku Československé televize začal spolupracovat i s ní. Zahrál si například v Hříšných lidech města pražského nebo v Třiceti případech majora Zemana. Účinkoval i v rozhlase.
Údajný kostým z filmu Císařův pekař v expozici České televize v bývalém studiu R14 na Kavčích horách
František Filipovský na adresu svého staršího kolegy řekl: „A jestli Burianovi se říkalo král komiků, pak on sám byl ve své někdy až nepochopitelné skromnosti a pokoře korunním princem komiků. A co ty desítky postav v televizi, v rozhlase a ve filmu. Do historie české filmové veselohry se svým hereckým dílem vepsal kapitolou věru dominující. Ale já ho poznal taky jako kamaráda, skromného, prostého, upřímného člověka bez jakékoliv záludnosti. Neznám nikoho, komu by v životě ublížil a taky neznám nikoho, kdo by ho neměl rád.“
Václav Trégl za svůj život stál před kamerou téměř stoosmdesátkrát. Roku 1962 získal titul Zasloužilého umělce. O tři roky později odešel do divadelního důchodu. Užíval si chaty v Lukách pod Medníkem a rád sem tam přijal i nějakou tu televizní nebo filmovou roli. Naposledy si zahrál v televizní inscenaci z roku 1978 Šaty po tetě. Další příležitost mu již život neposkytl. Zemřel 11. února 1979 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.
Zdroje:
