Článek
Budoucí filmová kráska spatřila světlo světa dne 22. října 1965 v jihoitalské Neapoli. Otec byl germanista a matka Lalla, malířka, pocházela z Řecka. Jedna z babiček pak měla dokonce egyptsko-francouzské kořeny. Valeria vyrůstala v umělecké domácnosti. Rodiče se ale poměrně brzy rozvedli a ona od té doby žila střídavě s otcem v Sorrentu u Neapole a střídavě s matkou v řeckých Aténách. Když byla ještě malá holčička, maminka ji často brávala do kina, a podnítila tak její zájem o filmové umění. Navzdory této skutečnosti ale netoužila stát se herečkou, snila o povolání kardioložky. Ve věku jedenácti let ji postihla velmi nemilá událost. Lékaři jí diagnostikovali těžkou skoliózu. V Chicagu proto podstoupila speciální operaci, kdy jí byla do zad na několik let implantována ocelová tyč. V Americe zůstala v péči chirurgů dlouhých šest měsíců a naučila se mluvit anglicky. Dnes tak dokáže hovořit italsky, řecky, německy a právě anglicky.
Modelkou být ve skutečnosti nechtěla
Ve čtrnácti letech začala v Aténách pracovat jako modelka. Hrála v televizních reklamách na pivo, parfémy a kosmetiku, předváděla plavky i džíny. Neomezila se pouze na Atény, pracovala i v Londýně, Miláně či Los Angeles. Její filmová kariéra začala zcela náhodou. Jednoho dne jejímu strýci novináři Enzu Golinovi zavolala režisérka Lina Wertmüller, která právě hledala mladou dívku pro svůj film, přesvědčila jej, aby přemluvil svoji krásnou neteř a přivedl ji k ní na návštěvu. Slovo dalo slovo, obě ženy se setkaly a Valeria byla obsazena do komedie s předlouhým názvem Scherzo del destino in agguato dietro l'angolo come un brigante da strada. Navzdory výhradám rodičů a režisérčině náročnosti se jí tato první filmová zkušenost natolik zalíbila, že se u herectví již rozhodla zůstat. Opustila střední školu, vzdala se modelingu, který ji nikdy doopravdy nezajímal, a začala studovat dikci a přednes. Zpočátku se soustředila na menší a náročnější projekty.
Valeria Golino v roce 1988
Hrála v nezávislých filmech. První hlavní roli získala v roce 1985 ve filmu svého tehdejšího partnera Petera del Monte s názvem Piccoli fuochi a hned za ni obdržela Zlatý glóbus. Radost z úspěchu ale záhy zkalila autonehoda, při které se pohnula kovová tyč v zádech a herečka musela opětovně podstoupit operaci. Pět následujících měsíců strávila na lůžku.
Její hvězdná role přišla v následujícím roce, kdy si zahrála život milující uklízečku, která se zamiluje do dvou různých mužů. Za snímek Příběh lásky obdržela na Benátském filmovém festivalu cenu pro nejlepší herečku. Jejími dalšími projekty byly opět nezávislé filmy.
Do Ameriky odešla za hlasem svého srdce
V roce 1988 ale v hereččině životě nastal zlom. Seznámila se s hercem Beniciem del Torem a odstěhovala se za ním do Los Angeles. Její hollywoodské období začalo dobrodružným filmem Big Top Pee-wee, kde hrála se svým snoubencem. Ve stejném roce získala roli Susanny, přítelkyně Toma Cruise, ve slavném dramatu Rain Man. Snímek měl obrovský úspěch a získal celou řadu ocenění. Dodnes je jediným filmem, který získal Zlatého Medvěda a Oscara zároveň.
Valerii přicházely další nabídky, zahrála si kupříkladu v Jarních vodách po boku Timothyho Huttona a Nastassji Kinski. Zúčastnila se také konkurzu na hlavní roli ve filmu Pretty Woman, postupila až do posledního kola, kdy se výběr zúžil již pouze na ni a Julii Roberts. Na žádost režiséra chodily po stejné chodbě, ve stejném oblečení a stejně nalíčené. Valeria ale po letech přiznala, že jakmile svoji soupeřku uviděla, bylo jí jasné, že nemá šanci. Ostatně Julia Roberts jí to dala nepokrytě najevo.
Charlie Sheen na jejím těle smažil vajíčka
V roce 1991 pak Valeria Golino přijala roli v akční komedii Žhavé výstřely. Film s Charliem Sheenem v hlavní roli je skvělou parodií na řadu akčních filmů, především Top Gun. Valeria se coby psychiatrička Ramada Thompson proslavila scénami s olivou v pupíku a se smaženými vajíčky. O dva roky později si svoji úlohu zopakovala ještě ve filmu Žhavé výstřely 2.
V druhé polovině devadesátých let natáčela filmy jak v Itálii, tak v Americe. Se svojí blízkou kamarádkou Salmou Hayek si zahrála v životopisném snímku Frida. V roce 2004 získala vedlejší roli ve francouzském kriminálním dramatu Válka policajtů. V roce 2008 se pak objevila v rovněž francouzské komedii Cash. Z francouzské produkce pochází i romantické drama Portrét dívky v plamenech, ve kterém si Valeria Golino zahrála v roce 2019. V letošním roce by se pak měla objevit v italské komedii Breve storia d'amore.
Valeria Golino v roce 2014
V roce 2013 si poprvé vyzkoušela roli režisérky a natočila film Miele, zaměřený na problematické téma eutanazie a získala za něj Stříbrnou stuhu pro nejlepší začínající režisérku. Podruhé si na druhou stranu kamery stoupla v roce 2018, kdy pod její taktovkou vzniklo drama Euforie.
Děti nemá, současný partner by ale mohl být její syn
Valeria Golino je dodnes svobodná a nemá děti. Po rozchodu s Beniciem del Torem začala v roce 1993 chodit s Fabriziem Bentivogliem. I tento vztah ale k roku 2001 skončil. V letech 2005 až 2016 se objevovala po boku italského herce Riccarda Scamarcia. Mluvilo se již dokonce o svatbě, ale pár se nakonec rozešel. „Rozešla jsem se s Riccardem a teď se učím být sama. Není to jednoduché pro někoho, kdo dlouho žije a sní jako pár,“ řekla herečka tisku poté, co se rozpad vztahu dostal na veřejnost. Přiznala rovněž, že by si bývala moc přála s tímto partnerem založit rodinu. Zklamání z konce lásky pak označila za to vůbec největší ve svém dosavadním životě. K Riccardovi ale nechovala zášť a zůstali nadále přáteli.
Valeria Golino v roce 2016
Od roku 2018 je jejím přítelem právník Fabio Palombi, který je o neuvěřitelných dvacet čtyři let mladší než ona. „Šest let jsem s Fabiem Polombim, který nenatáčí filmy a je mladší než já. U ostatních si nemyslím, že je to problém. Pro mě také ne, zatím ne,“ řekla letos herečka v jednom z rozhovorů o svém současném partnerovi.
Valeria Golino v roce 2019
Valerie Golino do dnešních dnů patří k nejoblíbenějším herečkám doma v Itálii a zároveň k nejznámějším italským hvězdám ve světě.
Zdroje:
