Hlavní obsah
Lidé a společnost

Věra Vlčková: Energická primářka z filmu Jak básníkům chutná život odešla předčasně a nečekaně

Foto: Patka/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Portrét Věry Vlčkové na náhrobku

Věra Vlčková, elegantní blondýnka, jež propůjčila tvář nejedné filmové postavě, zemřela velice mladá. Filmový divák si ji vybaví coby vysloužilou prostitutku z Malého pitavalu z velkého města či z filmu Vrať se do hrobu!.

Článek

Herečka spatřila světlo světa dne 9. května 1944 v Kroměříži. Divadelní prkna ji lákala od mládí, a tak ještě jako studentka jedenáctiletky vystupovala s kroměřížskými ochotníky. Po maturitě její kroky ale nejprve zamířily na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studovala ruštinu a tělocvik. Učitelkou se ovšem nestala. Již po roce láska k divadlu převážila a Věra přešla na Janáčkovu akademii múzických umění. Studium činoherního herectví absolvovala v roce 1966. Profesionální kariéru zahájila v ostravském divadle. Když se provdala za plicního lékaře Josefa Vocelku, následovala manžela do Plzně, kde se stala členkou Divadla J. K. Tyla. Kariéru načas přerušilo narození syna Josefa v roce 1971 a v roce 1976 opětovně narození dcery Barbory. V západočeské metropoli působila až do roku 1981, kdy přešla do pražského Realistického divadla, kterému pak zůstala věrná až do své předčasné smrti.

Foto: Paul167/Wikimedia Commons/CC BY-SA 2.5

Herečka zahájila kariéru v Ostravě

Objevil ji Juraj Herz

Před filmovou kamerou debutovala v roce 1966 ve filmu Juraje Herze Znamení raka. V dnes již pozapomenutém psychologickém kriminálním dramatu z prostředí nemocnice si zahrála postavu zdravotní sestry. Režisér na ni nezapomněl a o pouhé dva roky později ji obsadil do dodnes velice ceněného hororového dramatu Spalovač mrtvol, natočeného podle stejnojmenné novely Ladislava Fuchse. Věře zde připadla role bezejmenné blondýnky.

Zajímavější byla její spolupráce s Dušanem Kleinem. V roce 1974 si zahrála Voráčovou v kriminálním dramatu Případ mrtvého muže, v roce 1983 Kristýnu Rumlovou v další kriminálce Radikální řez. V komedii Jak básníkům chutná život opustila v roce 1987 detektivní žánr a zahrála si primářku chirurgického oddělení. Dva roky na to ji Klein obsadil do další komedie, a sice do filmu Vážení přátelé, ano, kde na ni vybyla role Berkové. Tím ale výčet jejích zajímavých rolí nekončí. Antonín Moskalyk si ji již v roce 1984 vyhlédl pro úlohu frau Melnik v dramatu Kukačka v temném lese.

Foto: Jindřich Nosek (NoJin)/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Pro film herečku objevil Juraj Herz

Příležitost Věra Vlčková dostávala rovněž v televizi. Byl to právě Moskalyk, kdo ji angažoval do role komorné Klementiny Boatierové v epizodě s názvem Jed, která byla součástí koprodukčního seriálu o vývoji policejních vyšetřovacích metod a postupů Dobrodružství kriminalistiky. V té době již měla za sebou epizodní roličky v seriálech Malý pitaval z velkého města nebo Panoptikum Města pražského.

Naposledy hrála ředitelku

Před filmovou kameru si naposledy stoupla v roce 1989 v komedii Milana Šteindlera Vrať se do hrobu!, kde ztvárnila ředitelku gymnázia. Film přišel do kin až po jejím nečekaném skonu. Smrt si pro ni přišla tři dny před Štědrým dnem roku 1989. Bylo jí pouhých pětačtyřicet let. K věčnému spánku byla uložena na hřbitově v rodné Kroměříži.

Odchod herečky představoval pro mnohé kolegy šok. Ještě během natáčení Šteindlerova snímku byla plná síly a energie a rozdávala kolem sebe neustále dobrou náladu. Dlouho se mělo za to, že zemřela na infarkt, až později vyšlo najevo, že ji zabila zhoubná nemoc. Něco málo o tom věděli její kolegové z divadla. Marta Vančurová vzpomínala, že o své nemoci nemluvila, jednou jí však řekla: „Já už nikdy nebudu jako dřív.“ Vančurová si až zpětně uvědomila, že se slova týkala nemoci. Jiný její kolega, Zdeněk Žák, si pro změnu pamatuje na to, že před divadelními prázdninami se na konci června se všemi rozloučila, v září přišla v paruce a v prosinci umřela. Herec na ni vzpomíná jen v dobrém. Byla to žena, která podle něj nezkazila žádnou legraci. „Za totáče jsme jezdili ve třech lidech na pionýru v noci po Praze. Z klubu jsme byli lehce ovíněni, Věra pak cestovala celou noc tramvají po Praze a ráno šla rovnou na zkoušku. Vždycky v tramvaji usnula, na konečné ji vzbudili, ona si přesedla do jiné tramvaje a takhle jezdila až do rána,“ sdělil Zdeněk Žák před časem tisku.

A přesně takovou si Věru Vlčkovou pamatuje i filmový a televizní divák, jako sympatickou a velice energickou dámu.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz