Článek
Narodil se dne 2. října 1853 ve Waterdorfu do bohaté irské šlechtické rodiny jako vnuk hraběte z Kenmare. Od dětství trávil svůj čas aristokratickými radovánkami – plachtěním, lovem či jízdou na koni. Stejně jako mnoho jiných bohatých mladých mužů se začal věnovat také novému modernímu sportu – tenisu. Brzy se ukázalo, že má přirozený talent a v roce 1879 se stal mistrem Irska. Tehdy, stejně jako dnes, představoval jednu z hlavních událostí v tenisovém kalendáři šampionát ve Wimbledonu. A právě sem ještě téhož roku mladý Ir zamířil. V soutěži se mu dařilo, dostal se až do finále, kde prohrál s reverendem Johnem Hartleyem, mimochodem jediným knězem, který kdy vyhrál tento turnaj. Hartley svého spoluhráče popsal jako „veselého divokého Ira“, který tak trochu zápasil s kocovinou.
Dal přednost pití a hazardu
O několik měsícům později se Vere Goold zúčastnil turnaje v Cheltenhamu, opět se dostal do finále, kde prohrál s Williamem Renshawem. Po prodělané nemoci se mu nepodařilo obhájit irský titul, opět jej porazil Renshaw. Kariéra Vere Goolda šla od té doby z kopce, až v roce 1883 zmizel z tenisové scény nadobro. Obrátil se k pití a drogám a jeho život se vymknul kontrole. Žil z peněz, které mu v podobě pravidelné renty velkoryse poskytovala rodina. To mu ale na nákladný život nestačilo. Hodně utratil za alkohol a drogy, hodně prohrál v hazardních hrách. Pak se jednoho dne v jeho životě objevila Marie.
Vere Goold 1879
Marie Giraudin se narodila v roce 1860 ve Francii do rodiny obchodníka se železem. Proti vůli rodičů se v útlém mládí vdala, manžela ale krátce po svatbě opustila a utekla do Londýna, kde se živila jako švadlena. Mezitím se stala vdovou, když první manžel náhle zemřel. V Londýně se opětovně provdala za důstojníka anglické armády, i ten za záhadných a nikdy nevyjasněných okolností zemřel. Dvojnásobná vdova pak musela rozprodat své šperky, aby měla z čeho žít. Provozovala krejčovství v londýnské čtvrti Bayswater. Právě do tohoto podniku zavítal Vere Goold, kterého příbuzný požádal, aby tu zaplatil účet.
Potkali se dva špatní lidé
Marie nepatřila mezi krasavice, dokázala lidi ale okouzlit, když se jí to hodilo. Krejčovský závod nebyl skutečným zdrojem jejích peněz, tím byly půjčky od mnoha jejích známých. Zapůsobit na Goolda, jehož společenské postavení jí imponovalo, pro ni nepředstavovalo žádný problém. Brzy se stal jejím třetím manželem. Společně si užívali života, jedli v těch nejvybranějších restauracích, zúčastňovali se nejproslulejších večírků. Na nákladný život si půjčovali. Ve chvíli, kdy v Londýně nadělali kupu dluhů, rozhodli se v roce 1897 zamířit do Montréalu. Nyní si říkali Sir a Lady Gooldovi, opět si zařídili krejčovský závod a mířili na tu nejbohatší klientelu. Znovu si půjčovali, kde mohli, a záhy se také stali běžným jevem v místních hernách, kde se snažili splnit si svoji touhu po bohatství. Netrvalo dlouho a i v Montréalu ztratili svůj původní kredit. Goold namluvil věřitelům, že v Irsku zemřel při nehodě na koni jeho bohatý příbuzný a má zdědit veliké jmění. Manželé tak získali čas. V roce 1903 se přestěhovali do Liverpoolu, kde si zřídili prádelnu. Svého způsobu života ale nezanechali.
Manželé Gooldovi
Zázračná herní finta nevyšla
Domnívali se, že vypracovali systém, který jim zajistí výhry v hazardních hrách. Marie proto v roce 1907 přesvědčila Goolda k odchodu do Monte Carla. Vzali s sebou také její neteř Isabelle Giradin. Zprvu se zdálo, že metoda funguje, po několika dnech se ale ukázalo, že to byl omyl a Gooldovi byli opět bez finančních prostředků. V kasinu se seznámili s bohatou Švédkou Emmou Levin, vdovou po stockholmském makléři, která byla ohromena tituly a zdánlivým společenským postavením páru. Půjčila jim ochotně peníze a s Marií se spřátelila. Madam Levin ale již jednu přítelkyni měla, paní Castellazi. Obě oblíbenkyně se navzájem nenáviděly a nakonec si v kasinu veřejně vjely do vlasů. Emmu Levin chování Marie vyděsilo a patrně z tohoto důvodu pár požádala o vrácení předešlé půjčky. To se jí ale stalo osudným. Dne 4. srpna 1907 odešla navštívit manžele do jejich hotelu, aby si dluh vyzvedla, než Monte Carlo definitivně opustí. Zpátky se již nevrátila. Když na ni její přítelkyně Castellazi marně čekala až do půlnoci, šla zmizení ohlásit na policii. Ta se po jejím osudu šla přeptat Gooldových, na pokoji však nalezla pouze Isabelle. Gooldovi odjeli do Marseille s vysvětlením, že Vere musí navštívit lékaře. V apartmá policie nalezla krvavé skvrny a rovněž zakrvavenou pilu a kladivo.
Hrůzný nález v kufru
Gooldovi zatím pobývali v Marseille v hotelu a měli v plánu zamířit do Londýna. V nádražní úschovně zanechali velký kufr a jeden z drážních úředníků jménem Pons si všiml, že z kufru vytéká odporně zapáchající krvavá tekutina. Zjistil, že majiteli zavazadla jsou Gooldovi a chtěl po nich vysvětlení. Manželé svorně tvrdili, že je plný čerstvě poražené drůbeže. Neprošlo jim to. O podezřelém kufru se dozvěděla policie, kufr otevřela a našla v něm rozčtvrcené tělo paní Levin. Následný proces se stal světovou senzací. Uvěznění manželé svoji vinu popírali, tvrdili vyšetřujícímu soudci, že s ženinou smrtí nemají nic společného. Znali ji pouze z občasných setkání v hernách Monte Carla. Přišla je navštívit na pokoj a poprosila je o peníze. Náhle vtrhl do místnosti žárlivý milenec, který ji zastřelil. Gooldovi se báli, že jejich příběhu nikdo neuvěří, tělo proto rozřezali a ukryli v kufru. Obžaloba tvrdila, že tělo nemělo žádné střelné rány, pouze hrozivé množství bodných ran, což nepravděpodobnou historku o žárlivém milenci vyvracelo. Dále poukázala na skutečnost, že není fyzicky možné, aby jedna osoba provedla rozčtvrcení těla na kusy. Strašlivý zločin musel být dílem dvou lidí. Pod tíhou důkazů se Goold přiznal. Veškerou vinu vzal na sebe. Soudce tomuto tvrzení odmítl uvěřit, dvojici usvědčil z vraždy a odsoudil ji na doživotí.
Dobový časopis píšící o zločinu
Ďábelský čin poslal tenistu na Ďábelské ostrovy
Marie Goold si doživotí odpykávala ve vězení v Montpellier, kde v roce 1914 zemřela na tyfus. Ještě děsivější osud potkal jejího manžela. Vere St. Leger Goold byl odsouzen do nechvalně proslulé trestanecké kolonie na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guyaně. Věznice byla otevřena v roce 1852 a zůstala v provozu zhruba sto let. Kolonie se skládala z vězení na třech malých ostrovech. Proslavil ji film Motýlek z roku 1973 se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem v hlavních rolích. Snímek zachycoval hrozivé podmínky, které tu panovaly. Vězni byli nuceni snášet těžkou práci v tropickém podnebí plném nemocí. Pouze malé procento přežilo svůj trest. Pro Goolda, zvyklého žít v luxusu, to musel být strašlivý šok. Nedokázal se přizpůsobit ani mentálně, ani fyzicky. Dne 8. září 1909 ukončil svůj život sebevraždou.
Zdroje:
