Článek
V září roku 1979 zařadila Československá televize do vysílání nový třináctidílný seriál z režie Evžena Sokolovského Zákony pohybu. Příběh byl zasazen do národního podniku Radiana, v němž se vyráběly litinové radiátory. Původní ředitel se snažil podnik udržet, byť dodržování plánu bylo spíše jen na papíře. Továrna tak prakticky přestávala fungovat. Proto byl odvolán a nahrazen novým ředitelem, mladým a cílevědomým Inženýrem Viktorem Hájkem, kterému se i přes různé těžkosti nakonec podařilo výrobu zachránit a také zavést požadované inovace.
Osudem se mu stala Plzeň
Mladého Hájka si v seriálu zahrál do té doby nepříliš známý Viktor Vrabec. Vrabec se narodil 18. května 1941 ve Vysokém Mýtě v jednom z domů nedaleko Pražské brány. Byl vnukem někdejšího starosty města, kterého nacisté během války umučili. První divadelní zkušenosti získal na jedenáctiletce v Jindřichově Hradci. Mezi jeho velké záliby patřil rovněž sport, především stolní tenis, veslování a orientační běh, v kraji patřil k nejlepším. Po maturitě nejprve vystudoval Pedagogický institut v Pardubicích, poté se pokoušel o přijetí na pražskou DAMU, ale nepřijali ho. Neúspěch jej neodradil, odešel jako elév na dvě sezony do Severomoravského divadla v Šumperku. Poté se znovu pokoušel o studium herectví na brněnské JAMU a tentokráte měl štěstí.
Po absolutoriu hostoval v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle. První stálé angažmá získal v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde působil v letech 1967 až 1979. Následujících sedmnáct let byl členem souboru pražského divadla S. K. Neumanna, dnešního Divadla pod Palmovkou. V roce 1998 se vrátil do Plzně a setrval zde až do důchodu. „Po celou dobu patřil k jeho nejvýznamnějším oporám a nejobsazovanějším hercům. Jeho herectví se vynikajícím způsobem uplatnilo v dramatech a charakterních rolích, ale také v komediích,“ vzpomínali na Vrabce jeho herečtí kolegové.
Soukup ho považoval za nedoceněného
Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1964 v hraném dokumentu režiséra Jozefa Zachara Psychodráma. K dalším jeho počinům na stříbrném plátně patřily role ve filmech Smrt talentovaného ševce, Poslední motýl nebo Jak ukrást Dagmaru. Jeho nejslavnější filmovou rolí byl turista-agent FBI Gores, zvaný Profesor, v komedii Byl jednou jeden polda II - Major Maisner opět zasahuje! Režisér Jaroslav Soukup později vzpomínal: „Viktora jsem poprvé zaregistroval v sedmdesátých letech, kdy účinkoval v plzeňském divadle v představení Klíče na neděli a byl prima. Pak jsem ho párkrát v něčem zahlédl v televizi. Asi dvacet let na to jsem ho obsadil do jednoho z dílů trilogie Byl jednou jeden polda. Tam jsem se s ním pracovně seznámil a byl naprosto bezvadnej. To, co jsem od něj chtěl, přesně tak zahrál. Žádné problémy nebyly. Vždycky byl připravený, zároveň noblesní. Mám na něj docela hezké vzpomínky. Dál už jsme se bohužel nepotkali.“ Soukup Vrabce považoval za nedoceněného herce. „On byl typ, na kterého když se podíváte, tak nebyl vizuálně přitažlivý, byl na rozhraní normálních tváří a trochu padouchů. Nedovedu si to vysvětlit, někteří herci jsou obsazovaní pořád, jiní ne,“ konstatoval Soukup.
Posledním Vrabcovým celovečerním filmem bylo drama Já, Olga Hepnarová, v němž ztvárnil otce hlavní hrdinky. Od poloviny šedesátých let spolupracoval rovněž s televizí. Do širokého povědomí diváků jej ale uvedla až role již zmiňovaného ředitele Hájka ze Zákonů pohybu. Kromě toho se objevil v seriálech Dobrodružství kriminalistiky, Hříchy pro pátera Knoxe, Přísahám a slibuji nebo Chlapci a chlapi. Věnoval se i práci v dabingu a v rozhlase.
Ke konci života Viktora Vrabce trápily zdravotní potíže, měl vleklé problémy s plícemi. Zemřel 2. ledna 2022 ve věku osmdesáti let.
Zdroje:
