Článek
Slovenský herec Viliam Polónyi se narodil 6. července 1928 v Krupině u Zvolena. V mládí se věnoval rovnou několika různorodým aktivitám – ochotnickému divadlu, hudbě, zpěvu a dokonce i sportu. Po absolvování obchodní akademie odešel hrát fotbal do Zlína, později přestoupil do bratislavské Kablovky. Na živobytí si vydělával jako dělník. Stále více a více jej to ale táhlo k divadlu. Chtěl se mu věnovat na profesionální úrovni. Měl štěstí, v těch dobách totiž nebylo třeba mít herecké vzdělání, stačila ochotnická praxe. V roce 1949 se přihlásil do konkurzu do nově vzniklého divadla ve Zvoleně. Uspěl a byl přijat jako herec. Následně přešel do Nitry.
Po vojně rovnou do Bratislavy
Vojenskou základní službu absolvoval ve Vojenském uměleckém souboru, kde se zdokonaloval jako zpěvák a konferenciér. Po odchodu do civilu směřovaly jeho kroky na bratislavskou Novou Scénu, kde hrál v činohře, v divadle pro děti a mládež a občas účinkoval i v operetě. Postupem času se vypracoval ve velmi úspěšného herce. Své angažmá v Nové scéně přerušil na několik let kvůli ředitelskému postu v Divadle Andreje Bagara v Nitře, když se v roce 1982 do Bratislavy vrátil, stal se pro změnu šéfem právě Nové scény. Pravidelně vystupoval i v rozhlase, televizi a filmu, byť většinou účinkoval pouze ve vedlejších rolích, bylo patrné, že je opravdu talentovaným hercem.
Filmaři si Viliama vyhlédli již na počátku padesátých let. Debut na stříbrném plátně si odbyl v Bielikově komedii V piatok, trinásteho. O rok později jej diváci mohli spatřit coby jednoho z vojáků válečného dramatu Štyridsaťštyry, které vzniklo pod taktovkou téhož režiséra a vyprávělo o vojenské vzpouře slovenského pluku v dobách první světové války. Na výraznější role si musel ještě nějakou tu dobu počkat. Až v šedesátých letech ztvárnil například vedoucího ZOO Cyrila Šupala v komediálním dramatu Tango pre medveďa. Nezapomenutelným se stal především jeho poručík Michalko ve volně navazujících detektivkách Andreje Lettricha Smrť prichádza v daždi, Vrah zo záhrobia, Volanie démonov a Prípad krásnej nerestnice. Společně s Ladislavem Chudíkem tu vytvořil slovenskou variantu doktora Watsona a Sherlocka Holmese. Divákům Viliam Polónyi nejvíce utkvěl v paměti jako muzikant Klimo v komedii Sebechlebský hudci. Z pozdějších rolí pak lze připomenout jeho účast na koprodukčním snímku Sedím na konári a je mi dobre.
Zahrál si i v českých filmech
Barrandovské studio mu nikdy šanci nedalo. Přesto do české kinematografie vstoupil rovnou dvakrát. Stalo se to díky spolupráci s Filmovým studiem Gottwaldov. Poprvé předstoupil před kameru českého režiséra Petra Švédy coby kovářský pomocník Jakub v pohádce O statečném kováři, podruhé si zahrál svědka Fanka Tomečka v dětské detektivce Radima Cvrčka Třetí skoba pro kocoura.
Četné role nabídla herci také Československá televize, hrál ve filmech jako Balada o siedmich obesených nebo Červené víno. Ani jemu se nevyhnula nabídka na účast na několika seriálových projektech. Z těch opravdu zdařilých lze připomenout Tisícročnou včelu nebo Lekára umierajúceho času. „Nebyl jsem typ, který hrával jen velké role, ale velmi rád jsem hrál vše, co bylo třeba, i střední, i malé role, sem tam jednu větu,“ řekl kdysi na adresu svého herectví Polónyi.
Láska k fotbalu mu zůstala
Působil i v Slovenském rozhlase a v dabingu. V letech 1982 – 1985 byl členem výboru Sekce pro tvůrčí činnost v oblasti divadla a filmu Slovenského literárního fondu. Kromě herectví byl také talentovaným hudebníkem, diváky překvapil na televizní obrazovce jako host Borise Filana skvělou hrou na kytaru. Byl rovněž vtipným vypravěčem a bavičem a až do konce života mu vydržela láska k fotbalu.
Po plastické operaci rtu a dalších zdravotních problémech musel Polónyi své herecké aktivity omezit, přesto hrál až do roku 2004, kdy mu bylo sedmdesát šest let. Ke konci života byl již velmi slabý. Zemřel 12. listopadu 2012 v Bratislavě ve věku čtyřiaosmdesáti let. „Byl na dlouhodobém léčení, ale do poslední sekundy jsme byli na sebe krásně napojeni. Stále se na mě díval, nezvládal už ani mluvit, ale jeho oči řekly všechno. Bylo to smutné, ale krásné,“ řekla po jeho smrti manželka Božena Polónyiová, profesí zpěvačka.
Zdroje:
