Článek
Narodil se dne 18. července 1924 ve Starém Lískovci u Brna do úřednické rodiny, která dbala na to, aby měl co nejlepší vzdělání. Studoval na gymnáziu a přemýšlel, na jakou vysokou školu nastoupí po maturitě. Do života mu však vstoupil profesor češtiny, který byl nadšeným divadelníkem. Lásku k herectví zažehl i v mladém Vladimírovi. Ten neváhal a po gymnáziu se vydal studovat Státní konzervatoř v Brně. Otec mu prý tehdy chtěl dát pár facek.
Krška nebo Doležal
Školu Vladimír absolvoval v roce 1944. První angažmá získal v hranickém Beskydském divadle v témže roce. Tehdy si také zvolil umělecké jméno Krška. Na svět totiž přišel jako Doležal. V divadla ale již jeden Doležal působil, a sice Miroslav. Vladimír se chtěl odlišit a zvolil si příjmení své matky za svobodna.
V Hranicích nepůsobil dlouho. Neminulo jej totální nasazení, ve kterém setrval až do konce války. Po osvobození nastoupil do oblastního divadla v Ostravě, odkud na konci dekády přestoupil do Divadla J. K. Tyla v Plzni a nakonec se stal členem souboru pražského Divadla na Vinohradech, v něž působil od roku 1960 až do svého odchodu na odpočinek v devadesátých letech minulého století.
Film si jej našel již na konci čtyřicátých let, častěji se na stříbrném plátně začal objevovat ovšem až po svém příchodu na Vinohrady. Diváci jej zaznamenali kupříkladu jako vychovatele v Bočanově Pasťáku, spisovatele Andrese v Gajerově Flirtu se slečnou Stříbrnou nebo ve výrazně negativní roli Hyppolita Sidoryče Polozova v Krškových Jarních Vodách. Největšího rozmachu Krškovo filmové herectví dosáhlo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy se divákům vepsal do paměti coby ředitel výpočetního střediska v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, ředitel školy v další komedii Což takhle dát si špenát, kupec v pohádce Princ a Večernice, člen JZD ve filmu Brácha za všechny peníze nebo Strejcovský v Mukách obraznosti.
Po roce 1989 na něj již příliš rolí nečekalo, přesto lze připomenout například jeho hostinského ze Soukupovy komedie Svatba upírů. „Byl už sice nemocný, ale svoji práci odvedl naprosto profesionálně tak, jak u něj bývalo zvykem. Bylo mi ctí, že jsem s ním mohl spolupracovat. Měl jsem ho rád, byl to báječný herec,“ zavzpomínal na něj před časem v jednom z rozhovorů režisér Soukup.
Pro všechny byl neřádem, skutečnost byla jiná
Vladimír Krška spolupracoval ale také s rozhlasem, dabingem a především s televizí. Zahrál si v řadě seriálů. Slabost pro něj měl například režisér Jiří Sequens. Roli mu svěřil již v seriálu Hříšní lidé města pražského. V seriálu Třicet případů majora Zemana ho pak obsadil hned do tří různých rolí. Nejvýraznější byla postava cukrovkáře Barvíře v epizodě Loupež sladkého I, který se zapletl do šmeliny s inzulinem a málem zabil Rudolfa Jelínka alias Jirku Hradce, který tehdy ještě jezdil se sanitkou. Poté se Krška objevil v roli tiskaře v epizodě Mědirytina a nakonec ještě jako staršina Malina v Romanci o nenápadné paní. Hrál ale kupříkladu i ve Sňatcích z rozumu, Plechové kavalérii, Inženýrské odysey nebo v Cirkusu Humberto. Asi nejvíce se do paměti diváků vepsal rolí alkoholika a krkavčího otce dcery Elišky Janderové z první série seriálu Sanitka. K všeobecné oblíbenosti mu tato role ovšem neposloužila. Spousta lidí si ho, jak už to tak bývá, ztotožnila s postavou, která sympatie nevzbuzovala ani náznakem.
Vladimír Krška byl ale ve skutečnosti velmi laskavý, milý a skromný člověk, který miloval svoji rodinu a měl srdce na pravém místě. Byl šťastně ženatý a se svou ženou Vlastou měl dvě dcery. Když se nedočkal syna, osvojil si chlapce z dětského domova, o něhož se s láskou staral a bral ho jako vlastního. Byl to představitel Maličkého Jirka Brož z filmu Ať žijí duchové! „Svou rodinu bezmezně miloval, byla pro něj vším. Když jim s manželkou osud třetího potomka nedopřál, vybral si z dětského domova chlapečka, aby, jak říkával, neměly holky tak velkou přesilovku,“ vzpomínala jeho kolegyně Gabriela Vránová.
Vladimír Krška zemřel dne 12. února 1999 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let.
Zdroje:
