Článek
Narodil se jako Josef Vladimír Řepa 8. listopadu 1900 na Královských Vinohradech, které tou dobou byly ještě samostatným městem nedaleko Prahy. Vladimírův otec Josef byl krejčí a pocházel z Golčova Jeníkova. Maminka Anna, rozená Kacovská, byla rodačkou z Králova Městce.
Utekl ke kočovné společnosti
Řepu to od dětství více než ke krejčovskému řemeslu táhlo k divadlu. Hrával s ochotníky a lehkým múzám podlehl natolik, že v sedmnácti utekl z domova k divadelní společnosti ředitelky Kolaříkové na Kladně. V rozmezí let 1918 až 1919 hrál u divadelní společnosti ředitele Jeřábka. Od roku 1920 se již pohyboval na scénách kamenných divadel. Rok působil v Plzni, krátce vystupoval v Českých Budějovicích a nějaký čas pobýval i v Bratislavě, kam na počátku republiky odcházela celá řada českých herců, aby pomohla budovat slovenské divadelnictví.
Nakonec Vladimír Řepa odešel do Prahy a začal hrát v Uranii. V roce 1922 jej režisér Jaroslav Kvapil angažoval do Vinohradského divadla. Vladimír tu prošel obrovským vývojem. Od klackovitých výrostků se propracoval k náročným charakterním rolím. V roce 1948 kývl na novou nabídku a posílil činoherní soubor Národního divadla. Po roce první scénu opustil, aby se stal hereckým zaměstnancem Československého filmu, ale již v roce 1952 se do Národního vrátil a tentokrát mu zůstal věrný až do své předčasné smrti.
Nástup zvuku jej málem zničil
Před kameru se poprvé postavil v době, kdy byl film ještě němý. V roce 1925 ztělesnil mládka Tondu Kolenatého v komedii Z českých mlýnů režisérů Innemanna a Seidla a básníka Boleslava Jablonského ve snímku Josef Kajetán Tyl, opět pod režijní taktovkou Svatopluka Innemanna. Do konce němé éry si stačil zahrát ještě úředníka v Románu hloupého Honzy a policistu v Pancéřovém autě. S nástupem zvuku se zdálo, že se zařadí mezi ty herce, kteří odlišný způsob hraní nezvládli a ze stříbrného plátna zmizeli. Režiséři v Řepovi na počátku třicátých let viděli pouhého epizodistu. Vladimír změnu ale nakonec ustál a do konce třicátých let se propracoval v jednoho z nejčastěji obsazovaných herců v Československu. Diváci jej mohli zaznamenat jako hostinského v Cechu panen kutnohorských, coby konfidenta Bendu v Batalionu nebo jako velkostatkáře Kubelku v Dívce v modrém. Z filmu do filmu šel i v době okupace. Stal se kupříkladu Kudrnou v Čápově adaptaci Babičky či sluhou Jeřábkem v Tetičce.
Vladimír Řepa v roce 1927
Ani po válce se pro něj situace nezměnila. Nadále se objevoval v několika filmech ročně. Konšela kupříkladu ztělesnil v Nezbedném bakaláři, rychtáře v Temnu, brusiče Zárubu v Karhanově partě, pekařského mistra v Císařově pekaři, rekreanta Herzána v Dovolené s Andělem, předsedu JZD v Plaveckém mariáši, novoměstského konšela Bradatého v Janu Žižkovi či kutnohorského měšťana v Proti všem. Film Vladimíra Řepu miloval, i když mu nedopřával velké role. Herec se stal rázovitým figurkářem, hrál obyčejné lidi, řemeslníky, úředníky či policisty. Vždy jim dokázal vtisknout velkou míru autenticity a lidskosti.
Hlavní role v budovatelské komedii
Jedinou hlavní roli nakonec Vladimír Řepa dostal v dobové agitce Racek má zpoždění, kde ztvárnil pekaře Jana Racka. Budovatelská komedie vypráví o pekaři Rackovi, zručném pracovníkovi, skvělém kuchaři a vášnivém chovateli holubů, který má však jednu obrovskou chybu. Nemá pochopení pro uhelné brigády. V závodě proto způsobí mnoho nepříjemností. Holubářská vášeň ho však jednoho dne přivede do kladenského dolu, kde si omylem odpracuje směnu, seznámí se s horníky a na podobné akce náhle pohlíží z úplně jiného úhlu. Na rozdíl od povaleče Kutílka, který se svých názorů nevzdá, a nakonec nedopadne dobře. Řepa tak svoji největší roli nakonec bohužel odehrál ve filmu pochybných kvalit.
Svůj úplně poslední film Poslušně hlásím, v němž hrál rytmistra Königa, již nestačil dokončit. Režisér Steklý tak musel některé scény dodatečně upravovat.
Vladimír Řepa byl hereckému řemeslu naprosto oddán. O jeho soukromém životě se toho ví velice málo. Je známo, že se v roce 1924 oženil s Hanou Černíkovou a že většinu svého života prožil na Vinohradech, kde postupem doby vystřídal několik adres. Zemřel náhle 19. srpna 1957 ve věku padesáti šesti let. Místo svého posledního odpočinku našel na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
