Článek
Na svět přišla 7. října 1921 v Praze. Nejdříve studovala a za okupace byla totálně nasazena. Po osvobození absolvovala herectví na Státní konzervatoři v Praze a poté i pražskou DAMU, kde se svými spolužáky založila divadlo Disk. Ještě za studií hostovala v činohře pražského Národního divadla. Studia dokončila v roce 1948 a spolu s dvanácti dalšími čerstvými absolventy DAMU odešla do Ostravy. Svému prvnímu angažmá v činohře Státního divadla v Ostravě zůstala věrná až do konce života i přes řadu nabídek několika pražských divadel. Zpočátku díky svému dívčímu půvabu vytvářela především mladé naivky, milovnice a hrdinky. Později zralé silné ženy a babičky a patriarchální typy.
Hrála v angažovaných dílech
Kvůli ostravskému angažmá ji filmoví režiséři oslovovali jen zřídka, především v počátcích její kariéry. Ještě coby studentka se objevila v roli Anči v dramatu Nikola Šuhaj. Zastřelenou ženou průvodčího, Andulkou, byla ve válečné Němé barikádě. Ve druhé polovině padesátých let se předvedla jako manželka Tonička ve Hře o život a matka Bohumila Benadová v Juráškovi. V šedesátých letech na ni režiséři zcela pozapomněli a k práci před kamerou se vrátila až za normalizace, kdy se objevovala ve společensky exponovaných dílech, v nichž mohla plně projevit své politické postoje. Ve filmu Klíč, který byl natočen k padesátému výročí založení Komunistické strany Československa, ztvárnila Miladu. Následně si zahrála matku vojáka Lukáše v koprodukčním válečném dramatu Borisek, malý seržant. V roce 1977 se objevila coby žena sedláka Pernici v dramatu O moravské zemi a ve stejném roce se ještě zvládla převtělit v lékařku přezdívanou Železná pana ve filmu Hněv.
Spolupracovala rovněž s rozhlasem a televizí. Objevila se v řadě inscenací a v několika seriálech. Známá je její role novinářky Dagmar Konečné ze seriálu 30 případů majora Zemana. Tato postava se objevila v dílech Klauni a Štvanice, které se odehrávaly v době okolo roku 1968. Její Konečná představovala v pojetí normalizační propagandy archetyp reakční novinářky z období Pražského jara. Kromě této výrazné role se Vlasta Vlasáková objevila i v seriálu Haldy. Jejím posledním vystoupením před kamerou byla nevelká role v televizním filmu Příběh muže, který miloval svou ženu.
Byla i poslankyní
Často recitovala na mimodivadelních vystoupeních, zejména mezi vojáky, studenty a učni. Po celý svůj život byla obětavou členkou KSČ, kovanou komunistkou. Po roce 1968 musela kvůli politické činnosti a pracovním závazkům k odborářským a svazovým funkcím výrazně omezit práci na jevišti. Od roku 1971 byla dokonce po dvě volební období poslankyní v České národní radě za Ostravsko. Rozhodnutí to nebylo příliš šťastné, neboť jí toto politické působení odvádělo nejenom od tvůrčí práce, ale také se díky němu nevyhnula různým kontroverzním prohlášením na adresu disidentů, emigrantů a dalších režimu nepohodlných skupin obyvatelstva. Za svou práci získala od komunistického režimu dvě vysoká státní vyznamenání a v roce 1973 byla jmenována zasloužilou umělkyní.
V soukromém životě byla dvakrát vdaná, poprvé pod jménem Rajnerová, podruhé si vzala za manžela herce Zdeňka Dřevojánka. V roce 1976 ovdověla. Svého muže přežila o pouhých sedm let a 2. března roku 1983 v Ostravě sama zemřela ve věku nedožitých šedesáti dvou let.
Zdroje:
