Článek
Na prominentním místě Vyšehradského hřbitova, v blízkosti pomníku Karla Hynka Máchy a v sousedství hrobu herce Čestmíra Řandy, se nachází pomníček se sochou smutného andělíčka, který připomíná místo posledního odpočinku Ryčinky Maternové. Ryčinka je dobovou zdrobnělinou jména Marie. Někoho to může možná překvapit, ale vzpomeňte si, herečce Marii Rosůlkové se říkalo Meryčka a odtud je to k Ryčince již jen krůček.
Narodila se do bohaté rodiny
Ryčinka se narodila dne 4. srpna 1888 v domě č. p. 1429 na Novém Městě v Praze. Pokřtěna byla v kostele svatého Štěpána farářem Melicharem Janatou a při křtu dostala jméno Marie Josefina Leopoldina. Ryčinčinou matkou byla Marie, rozená Rattayová. Otcem pak známý stavitel Otakar Materna.
Otakar Materna
Otakar Materna se narodil dne 13. července 1860 ve městě Șeica Mare v Sedmiradsku. Vystudoval reálnou školu v Kutné hoře a následně i pražskou techniku. Po studiích začal pracovat nejprve u pražské obce. Roku 1883 nastoupil jako inženýr k Národnímu divadlu a podílel se na přestavbě objektu. V roce 1887 nebo 1889 se stal samostatných stavitelem a architektem v Praze. Při stavbě Schierových domů nedaleko kostela svatého Mikuláše použil jako vůbec první u nás betonovou konstrukci sklepů. V Praze jej dodnes připomíná asi čtyřicet staveb. Mimo jiné je autorem přístavby Náprstkova muzea. Stavěl ale i na jiných místech v Čechách.
Již od dob studií byl veřejně činný a v této oblasti nepolevoval ani později. Navrhl tak kupříkladu transformaci dosud nadnárodního Spolku architektů a inženýrů v království českém na etnicky ryze českou korporaci. Od roku 1896 zasedal v pražském obecním sboru starších a v průběhu devadesátých let se zapojil i do zemské politiky. V roce 1895 byl zvolen v městské kurii za volební obvod Praha-Malá Strana do Českého zemského sněmu. Patřil k mladočeské straně. Psal také technickou literaturu a memoáry.
Umřela krátce před Mikulášem
Dceru bohatého stavebního podnikatele zajisté čekala ta nejlepší budoucnost. Narodila se ale bohužel v době, kdy byla dětská úmrtnost běžnou součástí života, byla opravdu vysoká a smrt se nevyhýbala ani dobře situovaným rodinám. Ryčinka bohužel neměla štěstí a přišla si i pro ni. Stalo se tak dne 3. prosince 1889. Lékaři Nečas a Skalička uvedli jako důvod jejího skonu edém mozku. Holčička byla pohřbena o dva dny později na Vyšehradském hřbitově, v jeho centrální části. Zdrcení rodiče na jejím pomníku rozhodně nešetřili. Objednali bronzovou plastiku posmutnělého andělíčka se třemi růžičkami od významného českého sochaře a medailéra Antonína Poppa, jehož díla zdobí kupříkladu Národní muzeum, Národní divadlo či Českou národní banku. O Ryčinčinu památku tak bylo vskutku dobře postaráno. Stala se svým způsobem nesmrtelnou.
Pomníček Ryčinky Maternové
Ryčinku zmiňoval mimo jiné spisovatel Adolf Branald ve svých Pražských promenádách. Vzpomínal, že její rodiče znala ještě jeho babička: „Po léta sledovala, jak pomalu stárnuli a jejich holčička zůstávala stále mladá… .“
Otakar Materna se se svojí ženou Marií nakonec dočkali ještě jednoho dítěte. V roce 1891 se jim narodil syn, který dostal jméno po otci, tedy Otakar. Ten se na rozdíl od své sestry dožil dospělosti. Otakar Materna starší zemřel dne 9. září 1928. Svoji malou dcerušku tak přežil bez mála o třicet devět let. Zpopelněn byl v krematoriu na Olšanech.
Zdroje:
