Článek
Wilhelm Söhnel, zvaný Willy, byl sudetský Němec. Na svět přišel v severomoravském Rychvaldu dne 25. listopadu 1909. Práva vystudoval na německé univerzitě v Praze a poté nastoupil jako koncipient v advokátní kanceláři doktora Webera v Ostravě. V roce 1937 byl povolán do československé armády. Po skončení vojenské služby zůstal na nějaký čas bez práce. Netrvalo to ale příliš dlouho. Již v dubnu roku 1939, krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, jej okupační úřady povolaly do Prahy, aby nastoupil jako právník nově ustanoveného oddělení kulturně-politických záležitostí Úřadu říšského protektora, kterému byla mimo jiné podřízena česká filmová tvorba. V té době byl Willy Söhnel již členem NSDAP.
Vycházel dobře s oběma stranami
Nacisté postupně ovládli nejen ateliéry na Barrandově, ale také v Radlicích, v Hostivaři, ve Zlíně a i všechny další důležité filmové instituce. Další kariérní postup na mladého Němce čekal ve chvíli, kdy vzniklo Českomoravské filmové ústředí. V něm musel být od roku 1940 každý, kdo v Protektorátu přišel do styku s filmem. Struktura organizace a její kompetence byly inspirovány Říšskou filmovou komorou. Jakési nadvedení Českomoravského filmového ústředí leželo v rukách právě Wilhelma Söhnela, který se tak stal z titulu své funkce nepsaným protektorátním šéfem filmu a tuto svoji pozici si udržel až do samého konce války. Jeho role je dodnes ne zcela jednoznačná. Na jedné straně mnoha Čechům působícím ve filmové branži pomohl a během války umožnil natočit několik českých filmů s národní tématikou. Mimo jiné jako cenzor schválil a prosadil scénář českého filmu Babička. Na straně druhé byli čeští herci přinuceni hrát ve filmech s antisemitskou tématikou. Za nejproblémovější z nich je považován snímek Jan Cimbura s Gustavem Nezvalem v titulní roli. V tomto filmu na motivy stejnojmenného románu Jindřicha Šimona Baara se poctiví čeští sedláci stali obětí hamižného místního Žida, provozujícího ve vsi pohostinství, v němž utráceli veškeré úspory.
Milencem největších hvězd
Willy Söhnel ovládal perfektně češtinu, byl inteligentní, okouzlující a požitkářský. Užíval si zájmu ze strany hereček a s několika z nich navázal i milostný vztah. V roce 1941 zkřížil cestu dvojici největších hvězd. Toho roku protektorátní orgány pořádaly ve Zlíně přehlídku filmů pod názvem Filmové žně. A protože byl v tomto roce uveden do kin film Hotel Modrá hvězda, na festival se vypravila i Nataša Gollová. Na pokoji bydlela se svojí kamarádkou a hereckou kolegyní Adinou Mandlovou. Návštěva Zlína se pro ni stala osudovou. Setkala se tu Söhnelem, zamilovala se do něj a začala si s ním románek. Její rodiče z toho měli pramalou radost, varovali ji před možnými následky, stejně tak jako řada jejích přátel. Nataša si ale říct nedala. Podnikavý Willy se ovšem přibližně ve stejnou dobu seznámil také s Adinou a nakonec jí dal přednost. Ještě téhož roku svoji novou milenku stihl přivést do jiného stavu. Adina Mandlová se ale rozhodla jít na potrat. Později nicméně na svého někdejšího přítele vzpomínala bez zášti, ve svých pamětech Dneska už se tomu směju na jeho adresu uvedla: „Willy se nikdy nechoval jako nacista a za války pomohl spoustě českých filmařů.“
Nataša Gollová
Ale vraťme se k roku 1941. Adina záhy odjela filmovat do Říše, a to byla příležitost pro změnu pro Natašu Gollovou. Söhnela opětovně svedla a své kamarádce přebrala. Nikdy už se nesmířily. V tu chvíli ale ještě ani jedna z nich netušila, jak jim tento muž za pár let zavaří.
Terezín jako pokání
V květnu roku 1945, v závěru pražského povstání, byl Wilhelm Söhnel zatčen a osmnáct měsíců vyšetřován. Díky několika kladným svědectvím o pomoci českým filmařům v době okupace byl však nakonec v říjnu 1946 z vyšetřovací vazby propuštěn. Dokonce mu bylo i navráceno československé státní občanství. Jeho někdejší milenky tak snadno nevyvázly. Nataša Gollová se na znamení pokání vydala pomáhat do Terezína. Režisér Otakar Vávra později na hereččin nešťastný vztah a jeho poválečnou dohru vzpomínal takto: „Doktor Wilhelm Söhnel nebyl nacista. Ale v době, kdy byl Němec jako Němec a psal se s malým n, byla Nataša Gollová ve stejné situaci jako Baarová a Mandlová. Prostě spala s Němcem. Vyřešila to nejčestnějším způsobem. Zatímco se obě hvězdy daly zatknout, aby je lidi nelynčovali, Nataša odjela do terezínského ghetta, kde vypukl skvrnitý tyfus a kde jako ošetřovatelka neúnavně pomáhala.“ Nataša Gollová bohužel onemocněla také. Byla vysílená, pohublá, téměř jí vypadaly vlasy. Nakonec přežila, ale poznamenalo ji to na celý život. Mimo jiné už nemohla mít děti.
Adina Mandlová
Její bratr Ivan Hodáč se k podobnému kroku snažil přesvědčit i Adinu Mandlovou. „Telefonoval mi, abych se sbalila a jela do Terezína ošetřovat vážně nemocné tyfem. Nataša prý už tam je a mnoho ostatních hereček a jiných dívek, které si tam chtějí napravit reputaci, protože se stýkaly s Němci. Odmítla jsem to kategoricky. Nebudu si za pět minut dvanáct něco žehlit,“ komentovala hrdá Adina poválečnou situaci s tím, že byla připravena přijmout trest a nést následky. Nutno podotknout, že Willy Söhnel nebyl jediný Němec, se kterým se za války zapletla.
Nataše Gollové pobyt v Terezíně příliš nepomohl. Stejně jako její kolegové se ocitla před prověrkovou komisí. Potrestána byla zákazem činnosti. Na rozdíl od Mandlové, Baarové nebo Buriana mohla za dva roky opět hrát. Nikoliv však v hlavním městě. U filmu a pražských divadel zůstávala na indexu. V roce 1947 s vděkem přivítala žádost režiséra Karla Konstantina, který ji zprostředkoval angažmá v budějovickém divadle. Nakonec si ho z vděku vzala za manžela.
A Willy Söhnel? I na toho nakonec došlo. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 mu bylo občanství odebráno. V září téhož roku odešel do Německa, kde v roce 1982 zemřel. V seriálu Bohéma propůjčil tomuto českému Němci svoji tvář herec Jan Hájek.
Zdroje:
