Článek
Zdeněk Buchvaldek, představitel čestných a pevných mužů, herec, divadelní dramaturg, režisér, pedagog a stranický funkcionář se narodil 15. ledna 1928 v Praze. V rodném městě nejdříve navštěvoval gymnázium v Křemencově ulici, kde odmaturoval nedlouho po konci války. Pak začal studovat DAMU. Absolvoval herectví pod vedením profesorů Karla Högera, Vlasty Fabianové a Ladislava Peška, takže měl více než dostatečnou průpravu do budoucího života. Své znalosti si následně ještě rozšířil studiem režie na téže škole.
Dlouho působil mimo Prahu a nedostával filmové role
V roce 1952 nastoupil do svého prvního angažmá v Mosteckém divadle pracujících. Na počátku své herecké dráhy představoval statné a hrdinné mladé muže. Takovým byl nejen na divadle, ale také ve své první filmové roli, ke které se dostal v době, kdy končil svá vysokoškolská studia. V dobové agitce o mezinárodní solidaritě sociálně-demokratické mládeže na celém světě, která nesla název Zítra se bude tančit všude, ztvárnil hlavního hrdinu, studenta národopisu Pavla Hrubeše. Dalších dvacet let se ale ve filmu i v televizi vzhledem ke svému mimopražskému angažmá objevoval jen zcela sporadicky.
Mezitím se v Mostě propracoval z představitele milovníků do charakterních mužských postav českého i světového repertoáru a navíc se začal věnovat i divadelní dramaturgii a režii. Nakonec mosteckému divadlu i šéfoval. Do Prahy se vrátil v roce 1976. Coby kádrová rezerva nastoupil na post ředitele Realistického divadla Zdeňka Nejedlého na Smíchově. Jedná se o ono divadlo, které dnes nese název Švandovo.
Na stříbrném plátně zářil jako vyšetřovatel
Po svém nástupu do funkce Zdeněk Buchvaldek zcela omezil své divadelní herectví. Zároveň pro něj Praha ale znamenala začátek jeho pravidelné filmové a televizní tvorby. V českém filmu vytvořil sice všehovšudy jen o něco více než deset rolí, většina z nich ale byla hlavní nebo alespoň výrazná. Jako učitel matematiky se představil v Maturitě za školou, básníkem S. K. Neumannem byl v historickém dramatu Dvacátý devátý, ředitelem sklárny v dramatu Střepy pro Evu, senátorem Koubkem v historickém dramatu Skandál v Gri – Gri baru, fořtem ve filmu Pod jezevčí skálou, oddávajícím úředníkem v Hodinářově svatební cestě korálovým mořem, primářem na ortopedii v psychologickém dramatu Všechno nebo nic, podplukovníkem Vágnerem v zátahu a Vaškovým otcem v Pravidlech kruhu.
Největší jeho filmovou rolí byl pravděpodobně kriminalista Kameník, který vyšetřoval brutální vraždy dvou mladých dívek v dramatu podle skutečné události Smrt stopařek. Ve zmíněném filmu se s ním před kamerou potkala i Dagmar Patrasová, která hrála jednu z obětí. „Vzpomínám na něj s úctou. Byl to milý kolega, profesionál, velmi tvůrčí, snažil se té postavě dát maximum. Na place byl vždy perfektně připravený,“ prozradila v jednom z rozhovorů.
Název seriálu sám vymyslel
Daleko více příležitostí než film poskytla Buchvaldkovi Československá televize. Hrál v celé řadě inscenací, především se ale objevoval v seriálech, které se ve své době těšily obrovské sledovanosti. Diváci jej mohli spatřit v Sanitce, v Bylo nás šest, v Panoptiku města pražského, Gottwaldovi či Rodácích. Jeho životní úlohou se stala postava předsedy Národního Výboru Františka Bavora v jedenáctidílném seriálu režiséra Evžena Sokolovského a scénáristy Jaroslava Dietla Muž na radnici. Příběh vypráví o aktivním poslanci a funkcionáři Městského národního výboru ve Starém Kunštátu, který řeší nejen své osobní trable, ale především se věnuje své práci. Jeho cílem je přestavět a zmodernizovat město. Seriálovým Kunštátem byl ve skutečnosti středočeský Beroun, který právě v té době procházel podobnou rozsáhlou přestavbou, po níž místy nezůstal kámen na kameni. Seriál se měl původně nazývat Starosta, poté padl název První muž na radnici. Ani ten se ale nakonec neuchytil. S nápadem, aby nesl název Muž na radnici, údajně přišel sám Zdeněk Buchvaldek.
Jako přesvědčený a angažovaný komunista býval Buchvaldek obsazován zásadně do kladných a sympatických rolí. Stal se dokonce jakýmsi nepsaným ideálem socialistického herce. Záporáci byli v jeho případě prostě tabu.
Mnoha lidem pomohl
Kromě Komunistické strany Československa se aktivně angažoval také ve Svazu československo – sovětského přátelství a samozřejmě taky Svazu českých dramatických umělců, kde byl svého času i členem předsednictva. Často pronášel různé angažované projevy v Československém rozhlasu. Za tuto činnost získal i řadu státních ocenění.
Významná a známá byla taktéž jeho činnost pedagogická. Od roku 1973 přednášel jako profesor na AMU a poté i na DAMU, kde předával své zkušenosti nastupující generaci herců a režisérů. Jeho pedagogický přístup byl ceněn pro důraz na profesionalitu a hluboké porozumění hereckému řemeslu.
Byť se při vyslovení jména Zdeňka Buchvaldka vybaví většině především jeho stranická angažovanost, pamětníci upozorňují, že byl i výborným hercem a především charakterním člověkem. Jeho někdejší kolegové vzpomínají, že byl slušný stejně jako postavy, které ztvárňoval, a své spolupracovníky respektoval a dopřával jim prostor. V divadle tak mohly vznikat vynikající inscenace, které zároveň reagovaly na politickou situaci. Sám Buchvaldek své dramaturgy hájil a nenutil je do věcí, které pro ně byly nepřijatelné. V divadle udržel i některé kolegy, kterým nebyl režim příznivě nakloněn, a z titulů svých stranických funkcí pomáhal i dalším lidem. Přiznal to v jedno z rozhovorů i herec a politik Martin Stropnický. „Na DAMU jsem se dostal napodruhé tak, že se za mne zaručil jistý Zdeněk Buchvaldek. Točil tenkrát Muže na radnici a po mé první kádrové kolizi na přijímačkách mi doporučil nastoupit jako elév do Mostu, abych se kádrově zocelil a získal doporučení zaměstnavatele. Za rok mě na DAMU opravdu vzali,“ přiblížil v rozhovoru pro Divadelní noviny.
Srdeční choroba byla dědičná
Osud Jiřiny Švorcové, která byla po roce 1989 zatracena a stala se doslova symbolem normalizační herecké tvorby, Zdeňka Buchvaldka minul. Zemřel předčasně a nečekaně. Dne 3. srpna roku 1987 v pouhých padesáti devíti letech, jen pár týdnů poté, co dotočil seriál Rodáci, v němž ztvárnil primáře Jiříčka. Příčinou byla srdeční choroba, na kterou se v jeho rodině často umíralo. Stejná smrt ostatně postihla i jeho syna Pavla Buchvaldka, herce působícího v příbramském divadle. Ten svého otce přežil o jedenáct let a dožil se pouhých čtyřiceti dvou let. Příliš vysokého věku se shodou okolností nedožila ani Buchvaldkova manželka, tanečnice a herečka Anna Tolarová – Ptáčníková, která zemřela v šedesáti pěti letech.
Zdeněk Buchvaldek nalezl místo svého posledního odpočinku na Olšanských hřbitovech v Praze.
Zdroje:
