Článek
Kdo z pamětníků by neznal malou Majku s jiskrami v očích, robotickým hlasem a legendárním účesem? Mimozemšťanka z planety Gurun přistála v sedmdesátých letech v malé vesničce Čabovce na severovýchodě Slovenska. Dívka s nadpřirozenými schopnostmi se ve starém lomu setkala s pozemskými dětmi. Takto začalo třináctidílné dobrodružství, které přikovalo k televizi nejedno dítě nejen v tehdejším Československu.
Malá herečka slávu neunesla
Majka létala, chodila po hladině jezera a dělala spoustu věcí, po kterých malé děti ve skrytu duše touží. Jméno dětské hvězdičky, která měla možnost se v onu všemi obdivovanou Majku převtělit, dnes už příliš známo není. Jmenuje se Zuzana Pravňanská a její život je na hony vzdálený tomu seriálovému. Na svět přišla dne 14. srpna roku 1968 v Bratislavě. Před televizní kamerou nebyla žádným nezkušeným nováčkem. Již jako pětiletá se objevila v reklamě. Šikovná a roztomilá dívenka tehdy zaujala režiséra Martina Hollého, který ji v roce 1976 obsadil do role Jany v dobrodružném televizním filmu Stroskotanie Danubia, vypravujícím o partě dětí, které se po Dunaji chtěly doplavit až do Černého moře. Obrovskou popularitu jí ale přinesla až role Majky. Na natáčení dodnes vzpomíná ráda: „Dá se říct, že na to dětství mám hezké vzpomínky. Byli jsme parta dětí, které pořád něco vymýšlely. Z našich očí nevykouklo nic dobrého. Měli s námi problémy, ale stačilo to.“ Dodnes však netuší, kolik za svoji ikonickou roli vlastně dostala, byla dítě a peníze byly vypláceny jejím rodičům.
Seriál má na dnešní dobu již spíše úsměvné trikové efekty, na konci sedmdesátých let se ale opravdu líbil. Slavil úspěchy doma i v zahraničí. Malé Zuzaně sláva stoupla do hlavy. Neužila si jí však dlouho. Dostala ještě několik menších rolí, v pubertě o ni již režiséři ztratili zájem. Toužila ale stále po obdivu a chtěla být v centru pozornosti. Začala se proto bouřit a dělat rodičům naschvály. Ničím se nevyučila, škola ji ani trochu nebavila. V učení na prodavačku vydržela půl roku. Následně to zkusila na strojní průmyslovce. Chodívala za otcem do Dunajplavby, kde byl zaměstnán, a naučila se pracovat na malém soustruhu. K technice tak měla vztah, přesto i tuto školu po roce opustila. Raději se začala živit rukama. Našla si práci v textilní továrně.
Tři děti s násilníkem
S prací jako takovou problémy neměla, kupily se ale ty v jejím osobním životě. Ve čtrnácti letech ji znásilnil kamarád, v osmnácti se vdala. V devatenácti porodila svou první dceru Zuzanu. Věřila v lepší zítřky. Z jejího muže se ale vyklubal násilník, který neměl k žádné ráně daleko. Tloukl ji, a to dost brutálně. Nešetřil ji, ani když po krátké době přišla opět do jiného stavu a přivedla na svět druhou dcerku Klaudii. Poměry v domácnosti byly celkově neutěšené. Bydleli ve čtyřpokojovém bytě manželových rodičů, kde kromě těchto žil také Zuzanin švagr s manželkou. Navzdory všem skutečnostem se od manžela bála odejít a měla s ním ještě jedno dítě, chlapce Štefana. Pak ale události nabraly rychlý spád. Manžel ji jako šestinedělku zbil tak, že skončila v nemocnici. Domů už se nevrátila.
Útočiště našla v garsonce u rodičů. Čekala na ni ale další rána, dvě starší dcery zůstaly u otce. Ten se o ně nedokázal postarat a ony kvůli zanedbání péče skončily v dětském domově. Zuzana zůstala jen se Štefanem. Prodírala se, jak se dalo, brala různé brigády a podobně. Útěchu nacházela v alkoholu. To mělo samozřejmě dopad i na jejího syna, jenž se později o svém dětství vyjádřil: „Pořád jsem byl doma sám.“ Jelikož se o něj matka nestarala, našel si pochybné kamarády a propadl drogám. Nakonec skončil ve výchovném ústavu, podle jeho vlastních slov mu tam ale bylo lépe než doma.
Pomohl jí dávný soused
Do života samotné Zuzany jednoho dne vstoupil nový muž a nastaly pro ni dobré časy. Jednalo se o souseda z dětství, o dvacet let staršího Arpáda. Vnesl do Zuzanina života řád, vytáhl ji ze závislosti, postaral se o ni. Pracoval v kabelové společnosti a režii malé domácnosti, kde žila i Zuzana se synem, finančně táhl on. Platil ledničku, pračku, všechny účty. Zuzana byla nezaměstnaná. Se svým mužem i přes velký věkový rozdíl ale vycházela dobře a byla šťastná. Po jedenácti letech byl ale všemu konec. Arpád náhle zemřel na infarkt a byt, v němž spolu bydleli, připadl jeho rodině.
Zuzana skončila na ulici a opět propadla alkoholizmu. Dělala vše možné, aby vůbec přežila – prodavačku potravin, obsluhu v bistru, barmanku. Nakonec se jí ale snad podařilo najít konečně své místo ve společnosti. V roce 2017 složila zkoušky na řízení tramvaje a splnila si svůj dětský sen. „Vždycky jsem chtěl jezdit tramvají a teď se mi to podaří! Úspěšně jsem složila zkoušky a už řídím,“ sdělila tehdy s úsměvem Zuzana, která se stala řidičkou tramvaje u bratislavského Dopravního podniku. Poškozený vztah s dětmi se jí ale napravit zřejmě nepodařilo. Mladší dcera Klaudie na adresu své matky před několika lety řekla: „Od šesti do jedenácti let jsem byla v ústavu. Ani jednou za mnou nepřijela. Stydím se za ni, stydím se, že jsem její dcera. Být dcerou slavné Majky z Gurunu bylo velmi těžké.“
Zdroje:
