Článek
Hedvábí bylo klíčovým zbožím při rozvoji celosvětové obchodní sítě známé starověké stezky, jež propojovala Čínu se západním světem. Stezka sloužila k výměně zboží a vědomostí. Díky náchylnosti organického materiálu k degradaci je však vysledování původu jeho používání náročné. Je jen málo archeologických nálezů, které slouží jako důkazy, přestože některé nepřímé stopy nabízejí nástroje spojené právě s výrobou látky, a to z období neolitu.
Bourec morušový a hedvábí
Sanxingdui (San-sing-tuej) tvořilo centrum starověkého království Šu. Toto starověké království mělo dlouhou tradici chovu bourců morušových a hedvábnictví. Odborníky z Čínského národního muzea hedvábí a Sečuánského výzkumného ústavu kulturních památek a archeologie, bylo v této lokalitě odkryto celkem 8 obětních jam. Detailně zde prozkoumali vrstvy popela, spálených artefaktů (bronz, zlato, nefrit).
Hedvábí
Archeology bylo potvrzeno používání hedvábí při obětních rituálech těchto civilizací, a to v době bronzové v povodí řeky Jang-c’-ťiang. Zajímavý byl nález ve tvaru mřížky dokonce pokrývaly zbytky tkaniny. Vědci na základě pokročilých analytických metod potvrdili, že jde o pozůstatky hedvábí. K částečnému zachování křehkého materiálu přispěly mineralizační procesy skrze měďnaté ionty, které se uvolňovaly z okolních bronzových artefaktů.
Náboženské rituály
Odborníci se domnívají, že hedvábí sloužilo při náboženských rituálech jako „hmotný nosič“ při náboženských obřadech, které měly zprostředkovat komunikaci mezi nebem a zemí. Navíc se uvedené tvrzení shoduje s historickými záznamy o používání látky při chrámových rituálech a u pohřebních oděvů.
