Článek
Moc dobře vím, kdy si jdou důchodci nakoupit. Podle nich by si člověk mohl řídit hodinky a nevstupovat do některých obchodů, protože to je vždy skvělý zážitek. Ale zato vím, kdy jsou slevy a jakmile vidíte větší partu, jdete na jistotu. Ten den bylo zrovna krásně, sluníčko krásně hřálo do oken a já si troufla s úsměvem na rtech zajet do obchodu v jinou dobu, než jsem zvyklá.
Po pár minutách jsem dojela do města a viděla naprosto plné parkoviště. Poslední místo na mě čekalo, ale neodradilo mě to, jak to mám ve zvyku, kdy se otočím a odjíždím raději jinam. Francouzské hole, plné vozíky a pár posledních nákupních vozíků, které čekaly na to, až je někdo uloví. Už jsem se smála, protože jsem moc dobře věděla, do čeho skutečně jdu. Jakmile jsem vstoupila do obchodu, vypadalo to jako by nastala apokalypsa.
Prodavačky nestíhaly markovat zboží, lidé se na sebe tlačili a na ochrance bylo zjevné, že je z toho poměrně dost rozhozená. Zařadila jsem se do fronty a čekala, až se to trochu posune, abych se dostala vůbec k nějakému zboží. Jak si tam stojím u zeleniny a čekám, všimla jsem si staršího muže, jak se hádá se starší ženou o poslední kusy květáku, které evidentně byly v akci. To by člověk nevěřil, co udělá jedna akce. Pána jsem slušně poprosila, zda by mohl jít kousek stranou, ať do něj nenarazím, že stojím zrovna kousek od něj a chci se dostat dál. Sjel si mě pohledem ve stylu, co si to dovoluju a něco si pro sebe mumlal.
No… to jsem si asi dovolila hodně, protože jakmile se otočil, babka mu ten zbytek opravdu vyfoukla a já se musela držet, abych nevyprskla smíchy. O kus dál už to bylo lepší, ale nahlas jsem vyslovila kouzelné a nebezpečné slovo: Jééé, tady je v akci smetana na vaření a máslo, to musím taky koupit. Najednou se zastavil čas, několik lidí se na mě podívalo a mě došlo, že jsem si zadělala na malér. Kdybych nebyla hubená, asi by ze mě vytlačili i ten poslední gram tuku. Nádech, výdech, ruce šmátralky byly kolem mě a já sledovala, jestli mám ještě kabelku.
Po pár sekundách se objevila jedna mezera mezi nimi a já vyrazila, až jsem málem sundala prodavačku. Už jsem se těšila, že bude konec, ale v hlavní cestě stály dvě starší ženy a bavily se jako, kdyby byly v kavárně. Lidé nadávali, já opět slušně požádala, zda mohu projet. Ani o centimetr se nepohnuly. Tak jsem jedné z nich narazila do vozíku a táhla ho kousek stranou. Můj pohled mluvil za vše, když mi chtěla něco říct, ale evidentně si to rozmyslela. U pokladen to nebylo lepší a já měla štěstí. K jedné, nově otevřené si mě zavolala prodavačka a já vyrazila jako kdybych soutěžila o první místo.
Pohledy důchodců stály za to, protože jsem vypadala, že mám snad nějakou protekci. Za chvíli už za mnou stáli další lidé. Prodavačka markovala jako divá. Já se jí jen zeptala: To tady máte dneska apokalypsu nebo co tohle je? Jen s očima v sloup dodala: Máme akci na kuřecí maso a máslo, ale asi mě z toho klepne už. Za pár vteřin jsem stála u auta a těšila se domů, protože parkoviště bylo stále plné a další auta neměla kam zaparkovat. Opravdu skvěle strávené dopoledne, které mi vlilo adrenalin do žil.
