Článek
Nejsem asi jediná, kdo si na tohle téma bude stěžovat. Jako řidička s řidičákem už pěknou řádku let, jsem měla tu čest zažít na vlastní kůži situace z důchodci, kteří si pořídili nádherné a drahé auto, a problém najednou nastal při parkování nebo při běžném couvání. Upřímně, mladí lidé taky často neumějí parkovat, nechci křivdit všem. Ale po několika zkušenostech vám dojde, že zde něco nehraje.
Jednou, podruhé, potřetí zaparkují bez problémů a myslíte si: Výborně pán je šikovný. A pak z toho auta vyleze děda, který se sotva drží na nohou. Člověk si položí otázku: Kdo tohle kontroluje? Chápu, že lidi, a zvlášť senioři, potřebují jezdit k doktorovi nebo nakoupit. Problém je, že ta auta nejsou jen hezká, jsou i velmi výkonná. A jak asi může mít někdo se slabšími reflexy dobré reakce v provozu dnešních silnic?
Ty mě chceš předjet? Nepustím tě!
Jedu si z nákupu a mimo obec. Jede přede mnou pán ani ne 50 km/h. To by ještě šlo, protože ho člověk v klidu předjede, pokud to jde. Jenže předjedete jednoho a před vámi jede další důchodce. Táhla jsem se za ním 60 km/h, předjíždím a on prudce přidá a nechce mě nechat předjet. Když jsem začala troubit a pořádně na to šlápla, protože z dálky se k nám blížilo protijedoucí auto. Začne na mě, jak zběsilý troubit.
Klepu si na čelo a on na mě ukazuje prostředníček. Zůstala jsem v šoku. Žádná plná čára, žádné město, ale hlavně, že má drahé auto, které by mě dvakrát předjelo. Jenže, aby toho nebylo málo, přilepil se mi na zadek, ale já nepřidala, moje auto by stálo o dost méně, kdyby se něco stalo. Vzápětí mu to asi došlo, začal zpomalovat a byl docela velký kus za mnou.
Odřené auto
Stojím si na parkovišti u obchodu a vedle mě zaparkuje pěkné a naleštěné auto. Vystoupím, vezmu si kabelku. Když už jsem rozhodnutá, že si vezmu ještě nákupní tašku, vystoupí z vedlejšího auta starší paní, otevře dveře naplno a odře mi dveře u řidiče. Všude kolem mě bylo téměř prázdné parkoviště, ale oni museli zastavit hned vedle mě. Paní se na mě podívala s pohrdavým pohledem a odsekla něco ve stylu, že já špatně parkuju, přitom to byli oni. Její manžel se na mě podíval, pokrčil rameny a mávnul na ni.
Ještě něco chtěla dodat, ale byla jsem rychlejší já, když jsem jí sdělila, kolik mi je, že nejsem žádný usmrkanec. Vyvalila oči, sebrala kabelku a pelášila za manželem. Žádné omluvné slovo, nic.. Doma jsem měla naštěstí, opravnou pastu, která to zamazala. Nebylo to nic velkého, ale jde mi o princip. Tohle nejsou jenom anekdoty, je to realita běžných řidičů. Nejde jen o parkování nebo rychlost, ale o ohleduplnost a zodpovědnost za volantem. Když si někdo pořídí drahé auto, neznamená to automaticky, že má reflexy nebo oči na správném místě. A když způsobí škodu, je aspoň na místě řádná omluva.
