Článek
Před několika dny jsem se vydala vstříc davu lidí, kteří potřebují něco ještě dokoupit na Vánoce. Zařekla jsem se, že už mě tam nikdo nedostane, ani kdyby mi zaplatil. Jenže občas se nám některé plány poměrně mění. Každý zapomíná a já miluji pořádek a věci, které jsou přesně dopředu naplánované, abych měla klid. K mé smůle jsem samozřejmě na něco zapomněla. Kde jinde by to měli, než v obchodě.
Už jsem si na cestu dávala minerálku s hořčíkem a ještě k tomu něco sladkého na nervy, protože jsem trpělivý člověk, ale někdy to jinak nejde, když navíc děláte celé týdny skoro v kuse a potřebujete mít konečně klid. Holt odvrácená strana podnikání. Nasedla jsem do auta a vyrazila směrem k nejbližšímu obchodu, jenomže bylo plné parkoviště. Vydala jsem se do vedlejšího města, ale bylo to úplně stejné.
Po pár minutách konečně člověk zaparkuje a bere si s sebou tašku, protože s vozíkem to už riskovat rozhodně nebudete. Skoro jsem vběhla do prodejny a hledala jen potraviny, které potřebuji. Lidé na mě zírali velmi překvapeně, protože jsem prakticky po obchodě skoro běhala. Za pár minut už byl nákupní košík naplněný poslední věcí, ale u jednoho mrazáku zrovna stála starší paní.
Otevřený mrazák, přehrabuje maso a nic si nedává do vozíku. Slušně jsem ji tedy poprosila, tak mi uhnula a já si vzala maso, když v tom mi málem přirazila ruku. Haló, já stojím vedle vás a beru si věci. Jééé promiňte já vás neviděla, zaraženě dodala. Stát se to může každému, ale člověku, který na mě celou dobu kouká a následně vám zavře mrazák? Asi měla nějaké starosti.
Po chvíli, kdy už si beru ještě zbytek masa z onoho mrazáku, odběhnu k poslednímu mrazáku, ale tam je zase ona. V hlavě mi běží myšlenka, zda nemá nějaké dvojče, protože to musela jedině oběhnout. Velký mrazák se zeleninou je dokořán otevřený a lidé ji sledují, co tam asi hledá. Jednu směs pod svíčkovou přehodí, další směs zeleniny, a neustále něco hledá, pak jen sleduje ostatní a zase do toho zírá, jako do lednice.
Jeden pán jí slušně poprosí, jestli to nemůže zavřít, že mu to táhne na pleš. To už se začnu smát a musím odejít kousek stranou, protože mi to nedá. Paní se na něj zadívá a sleduje dál zeleninu. Na pánovi je vidět, že si chce vzít taky zeleninu, kdy té ženě odstrčí vozík stranou, aby se k tomu dostal, aspoň na pár centimetrů blíž. Najednou paní ožije, blýskne po něm očima a odstrčí mu jeho vozík taky.
Ten se jen nadechne a už jí nadává: Celou dobu tady čumíte do mrazáku, hrabete se v tom jak bába v koksu a stejně jste si nic nevybrala. Ta mu na to dodá: I kdybych ten mrazák měla otevřený hodinu, tak vám do toho nic není, radši si kupte další pivo, stejně to z vás táhne na metr daleko. V tu chvíli ji zabouchne před nosem mrazák, odstrčí její vozík na druhou stranu uličky a odejde. Jelikož jsem nebyla jediná, kdo celou tu scénu sledoval, tak se začneme všichni docela nahlas smát, až mi skoro tečou slzy, protože to člověk musí vidět.
