Článek
Nejhorší na tom všem je, že když je člověk z oboru, třeba bývalý úředník a ocitne se najednou v roli obyčejného občana, teprve tehdy opravdu pochopí, jak to celé nefunguje. A hlavně: jak by to šlo dělat líp. Jenže kolikrát si nemůžete ani dovolit říct nahlas, že víte, jak by to šlo jinak. A tak mlčíte doufáte, že to nějak dopadne. Naštěstí se mezi námi pořád najdou lidi, kteří vám ochotně pomůžou, když už vám z toho všeho jde hlava kolem.
Řekli byste si, že žijeme přece v moderní době. Všechno je digitalizované, propojené, formuláře se vyplní online a hotovo. Aspoň to tak zní na papíře. Realita? Zcela jiná písnička. Vyplníte formulář, odešlete a sytém vám hlásí chybu. Zkusíte se přihlásit znovu, zase. Vzdáte to, stáhnete si PDF, vytiskneme, vyplníte ručně, pošlete přes datovku. A zase další chyba. Datovka vás odhlásí, spadne, systém vás vykopne.
Po půl hodině se konečně přihlásíte, znovu vše zkontrolujete a odesíláte. Jenže zjistíte, že chybí ještě jedna příloha. A místo hodiny nad tím prosedíte půl dne. A výsledek? Možná, jestli vůbec. A tím to nekončí. Zvednete telefon, voláte na úřad. Omlouváme se, máme výpadek sítě, řešíme to. Zkusíte další úřad, nikdo to nebere. Třetí? Máme poradu, zazní z telefonu. Znáte to, protože jste taky kdysi byli na druhé straně.
A tak se jen zasmějete, protože už ani nedoufáte, že se to nějak vyřeší. Po celém dni papírování, volání a obíhání máte konečně pocit, že máte hotovo. Ale ouha, volá vám číslo na které jste se nemohli dovolat. Připadáte si jako úplný trouba, co se neumí ani podepsat, protože ta příloha, kterou jste posílali znovu, nejde někomu zobrazit. A v tu chvíli vás to praští: Jak se v tomhle má vyznat běžný člověk, když se v tom nevyzná ani samotný bývalý úředník? Systémy, které by měly být propojené, spolu nemluví. Všechno by mělo pomáhat člověku, aby neztrácel zbytečně čas. Jsme přece v 21. století, ale dělá se to pořád postaru.
A vy víte, že by to šlo jinak, protože jste v tom sami seděli. Vzpomněla jsem si na to, jak se lidé dost často rozčilovali, přišlo mi to přehnané. Jenže teď, z té druhé strany si říkáte: Do háje, který blbec tohle vymyslel?! Chcete mít všechno správně, platíte poctivě, hlídáte si termíny. A přesto se musíte neustále prokousávat tunou zbytečností. Místo, aby vám stát usnadnil práci, házím vám klacky pod nohy. A celé se to tváří jako progresivní digitalizace.
Aby toho nebylo málo, zažijete situaci jako z filmu. Nakupujete, bavíte se s paní, co zrovna vykládá zboží. Tipne vás na studentku, ale po chvíli sdělení, že podnikáte vám odpoví: To je super, že nemáte nad sebou šéfa a děláte na sebe, můžete si nakupovat, kdy chcete! Jen se pousmějete a odpovídáte: Mám klienty a musím udělat práci podle nich, jenže když nedělám, tak mi utíkají peníze. A na spoustu věcí nemám stejně nárok. Pokývá hlavou a dodá: Ale určitě se máte líp než já.
Pak odjede s paleťákem do otevřených vrat a sedne si na krabice, a zírá do telefonu. O půl hodiny později, kdy si vzpomenete, že jste přece něco zapomněli, ano, to zboží se nachází kousek od těch vrat, tam stále paní sedí a hledí do telefonu. Zamává vám, ale z boku vidíte, že je na sociální síti. Vyměnit si to s ní určitě nechcete, ale víte, jak to chodí ze strany zaměstnance a nyní i ze strany podnikatele. Každé má svoje pro a proti.
