Článek
Telefony všude kolem nás
Chytré telefony se dnes staly pevnou součástí našich životů. Jen si to představte. Jedete na výlet podle aplikace Waze. Parkovné platíte přes aplikaci, jídlo platíte pomocí QR kódu a opět platíte kartou uloženou v telefonu.
Co byl kdysi jen praktický nástroj, se dnes stává nepostradatelným pomocníkem. Jenže právě tehdy začíná být problém. Když přestaneme mít telefon pod kontrolou my a on začne ovládat nás. Potom se může z užitečného pomocníka stát zlý pán.
Děti a závislost na telefonech
Závislost se netýká jen dospělých, ale už i dětí. Odborníci pro tuto formu závislosti používají pojem nomofobie (z anglického NO MObile phobia), tedy strach z toho, že nebudeme mít telefon po ruce.
Nomofobie
Nomofobie se u dětí může projevovat různě, úzkostí pokud dítě nemá telefon po ruce, nutkavou potřebou kontrolovat notifikace nebo okamžitě odpovídat na zprávy.
Studie
Indická studie zaměřená na mladistvé ve věku 13 až 18 let ukázala, že mírnou nomofobií trpí třetina dotazovaných, středně těžkou polovina, a vážnou asi 14 % teenagerů. Podobné výsledky přinesl i výzkum Martiny Havranové z Masarykovy univerzity, která zkoumala závislost na telefonech u žáků 8. a 9. tříd.
Jak závislost vypadá v praxi?
Děti s nomofobií často zažívají:
- úzkost bez telefonu (např. při jeho ztrátě nebo vybití)
- neustálé kontrolování telefonu: zda někdo nenapsal, volal, nebo jen z čistého zvyku
- fantomové vibrace: subjektivní pocit, že telefon vibruje, i když se nic neděje
- zhoršení školního výkonu, narušení vztahů nebo i zdravotní problémy (nespavost, poruchy pozornosti)
Silně závislé děti navíc mohou při nedostupnosti telefonu zažívat příznaky panické ataky: bušení srdce, hučení v uších, problémy s dýcháním nebo extrémní strach, že nebudou moci zavolat pomoc.
Co dělat, pokud zaznamenáte příznaky?
Pokud u sebe nebo u svého dítěte pozorujete příznaky závislosti, začněte situaci řešit co nejdříve. Mírné formy se dají zvládnout úpravou návyků a nastavením pravidelného režimu. U vážnějších příznaků je ale důležité vyhledat odbornou pomoc, psychologa, dětského lékaře nebo adiktologa.
