Článek
V poslední době se každý připravuje na Vánoce. Peče se cukroví, dělá se generální úklid a lidé si připadají spíše jako kdyby byli v posledním tažení. Nikdo nic nestíhá, v práci toho je moc, protože je konec roku a každý si chce vzít dovolenou. Všechno se najednou musí stihnout. Zkrátka naprostý chaos, který nepřipomíná, že se blíží Vánoce, které mají být klidné.
Před pár dny jsem našla v poštovní schránce hromadu letáků. Pročítám jeden, druhý, třetí a hned mi padne do oka směšná cena másla. Na internetu se to šíří zprávami, že máslo je extrémně levné, proto ho lidé nyní kupují ve velkém. Jeden den je máslo skoro za 60 Kč a najednou před Vánoci je máslo v akci za necelých 28 Kč? Co by člověka nenapadlo, než aby si udělal pořádnou zásobu na vánoční cukroví.
Takový nápad jsem měla i já. Sladké miluji a vánoční cukroví pravidelně každý rok peču. Nemusím mít několik kilo, ale pár druhů mi bohatě stačí. Nejraději peču z klasického másla, protože je to potom na chuti velice znát. Jenže jak si naplánovat práci, když člověk dělá na sebe a je toho čím dál víc a všichni chtějí vše do konce roku, protože spousta jich přes svátky nedělá, což o mě neplatí, ale člověk se musí přizpůsobit.
Jeden takový nápad jsem měla. Brzo si přivstanu ve všední den, protože plno lidí chodí do práce, s důchodci se většinou setkává člověk před polednem, to už mám docela vyzkoušené, když pro něco akutně musím, aby se člověk z toho doma nezbláznil. Jenomže jsem byla ten den na velkém omylu, protože ten nápad mělo víc lidí.
Tma, ticho a já se pomalu přibližovala na parkoviště. Byla minuta po otevírací době, když jsem si brala lístek a zaparkovala auto na přeplněném parkovišti. Napadlo mě na pár sekund, jestli si lidé nepřijeli jenom nakoupit svačinu do práce a za chvíli odjedou. Byla jsem na velkém omylu, který mi po chvíli došel. Jen co jsem vystoupila z auta, nevěřila jsem svým očím.
Každý je asi ráno rozespalý a výjimkou nejsem ani já. Zamykám auto a za mnou slyším, jak se někdo nahlas baví. Starší žena o francouzské holi si to zamířila stejný směrem jako já, jenže já byla o dost pomalejší než ona. Rychle jsem zamrkala jestli vidím dobře, protože jsem si to asi spletla. Pár vozíků tam ještě bylo, takže jsem si vzala jeden a vrhla se vstříc dovnitř. Při pohledu na prodavačky, které protáčely oči, jsem pochopila, co se asi děje.
Byla akce na máslo a všichni měli stejný nápad. Jenže já byla mezi nimi nejmladší, zahlédla jsem jednu maminku s dítětem, která měla v ruce jen rohlíky a stála zrovna u kasy. Kdo se dívá občas na závody aut, může si to naživo představit. Držíte se uprostřed, vedle vás jeden vozík, další vás tlačí k úplně jinému zboží a vám už začíná pomalu docházet trpělivost.
Jedna malá mezera se najde, tak si honem vezmete máslo, ale počet kusů je naštěstí omezený, jenže někdo vám omylem přirazí prsty. Nádech, výdech a honem pryč. Tak snadno to nepůjde, snažíte se tlačit vozík před sebou, ale máte zablokovanou cestu. Všichni chtějí k máslu, které máte po ruce, ale nemůžete se díky ostatním dostat ven. Nakonec se nabídnete, že lidem budete podávat máslo, abyste se mohli pohnout. Po pár minutách si připadáte jako kupec, který nabízí to nejcennější, co zrovna je.
Nakonec mezi vás a ostatní vrazí prodavač a hodí vám záchranné lano, protože potřebuje vybalit zboží. Jediná příležitost jak se rychle dostat pryč. Kývne na vás hlavou, vy mu poděkujete gestem mávnutí ruky a spěcháte honem ke kase. Jedna kasa plná, druhá také a prodavačky se už hádají s lidmi, že je počet másel omezený. Úžasný nápad jak se ztratit mezi lidmi, přijít o trpělivost a ještě si připadat jako po boji. Jediné co vám zbyde z boje o máslo jsou skřípnuté prsty, ušpiněná bunda od jiného vozíku a myšlenka na to, že příště si raději počkáte a nebudete spěchat hned ráno.
