Článek
To, že nám sociální sítě nebo internetové prohlížeče ukazují takové reklamy, které by nás podle algoritmu mohly zajímat, není nic nového. Někdy tenhle personalizovaný systém výběru reklam může přinést vtipné, ale i divné, špatné nebo děsivé zážitky.
Jedna známá třeba vyprávěla, že si po několika letech, kdy nehrála, nechala domů přivézt klavír a začala cvičit. Když pak večer vzala do ruky mobil, sociální sítě měla plné doporučených videí s klavírními skladbami pro začátečníky, tipy, jak se zlepšit ve hře na klavír apod. Její mobil pravděpodobně usoudil, že jí to moc nejde…
Kolega se pro změnu dostal do úzkých díky „nápomocnému“ internetovému vyhledávači. Vyprávěl, že koukal na nějaký americký film, jehož protagonisté využívali hodinový hotel, a tak ho zajímalo, jestli vlastně něco podobného v dnešní době funguje i u nás. Když si ale pak druhý den sedla k počítači jeho manželka a na webových stránkách na ni vyskakovaly bannery s nabídkami hodinových hotelů, měl prý co vysvětlovat…
Některé společnosti jsou proslulé tím, že spíš než na konkrétní cílení sázejí na kvantitu - proto reklamy na nejmenované legíny (respektive teď v létě spíš plavky od té samé značky) musel vidět na Facebooku snad každý. Pokud nám „internety“ stokrát nabízejí legíny, šaty nebo třeba vzorované ponožky (od značky s tančícím křečkem), je to sice otravné, ale relativně snadno to hodíme za hlavu.
Trochu horší jsou případy jako onen zmíněný hodinový hotel nebo třeba reklamy vedoucí na kariérní stránky všemožných firem, které často vyzývají, abychom konečně nastartovali svou kariéru nebo našli práci, která dává smysl. Když se to dobře sejde s nějakou aktuální krizí v práci, může nám to docela nasadit brouka do hlavy, jestli se nám už i sociální sítě snaží naznačit, že zatím žádnou kariéru nemáme, nebo snad naše aktuální práce nedává smysl.
Jako vrchol „skvěle“ načasované a cílené reklamy ale zatím vnímám reklamní příspěvek na Facebooku, který mi den po rozchodu sdělil, že bych si měla jít nechat zmrazit vajíčka a rozhodně není radno na nic čekat. Ze zvědavosti jsem reklamu rozklikla, načež jsem se na webu kliniky ještě dočetla, že než najdu toho pravého, může být pozdě a že po třicítce kvalita vajíček prudce klesá, takže mrazit mám jednoznačně už před třicítkou. (fajn, já jsem zatím v limitu, ale co když to otevře den po rozchodu žena, které už třicet bylo - má se jít rovnou zabít, protože už je odepsaná?) Na konci stránky mi pak web sdělil, že pro studentky a učitelky (zajímavá kombinace…) nabízejí slevu - takže bych asi vlastně měla být ještě ráda! Ale vážně: když si představím ženu, která touží po dětech, už je jí třeba přes třicet a zůstala sama, bude pravděpodobně nešťastná a zoufalá i tak. Takováhle reklama jí může dost ublížit.
A já přemýšlím - patří takové reklamy na sociální sítě? Je to marketing jako každý jiný? Nebo to už je za hranou?
