Článek
Když jsem před čtyřmi lety nastoupila do nové práce, obdržela jsem první den tzv. korporátní slovníček. Byl to papír A4 plný anglických a rádoby počeštělých anglických pojmů, k nimž jsem si vlastními slovy měla (na základě vysvětlení od kolegyně) psát „překlad“. Byla to práce v personální agentuře, kde všichni chodili zásadně callovat, při nedostatku kandidátů museli intenzivně searchovat a když to dobře dopadlo, byl placement. Jasně, chápu, že v mezinárodních společnostech spousta pojmů vychází z angličtiny, protože jsou třeba počítačové programy, v nichž pracujete, celé v AJ a prostě máte některé funkce automaticky zafixované tak, jak je denně čtete. Ale bylo nutné vyžadovat striktní používání paskvilů jako kasťák (= customer service) vždy a od všech - s výrazem, že jako kdo necalluje s náma, calluje proti nám? Dneska mi to přijde vtipné a absurdní zároveň, ale tenkrát jsem prostě seděla a „překládala“.
Práci už jsem dávno změnila, ale slovům, která mi v češtině neznějí úplně „oukej“, se člověk stejně nevyhne. Mým nejnenáviděnějším (rádoby?) převzatým slovem poslední doby je fíčura! Původ je nepřekvapivě v anglickém slovíčku „feature“ a označuje nějakou vlastnost/funkcionalitu produktu. Fajn, význam se sice jasný, ale jak se to proboha mohlo do češtiny dostat? Vždyť to zní úplně strašně!
Podobně děsivě pro mě pak zní slovo namyšlený. Tady už ale není problém s přejímáním slov z angličtiny, tady jsme si vystačili s vlastním jazykem. V poslední době totiž došlo k (trochu zvláštnímu) posunu významu, a tak nás najednou obklopují namyšlené projekty nebo dokonce namýšlíme nové fíčury (fuj!). Nechceme tím ale vyjádřit, že by naše projekty byly domýšlivé a nafrněné (jak zní původní význam) - jde prostě jen o to, že jsme v rámci práce na nich něco nového vymysleli (příp. domysleli?).
Osobní problém mám pak ještě s nadužíváním některých pojmů. Typickým příkladem je slovo sdílet. Mám pocit, že sdílíme pořád a všechno, vždy a všude. Nejen že nás ke sdílení pořád nutí sociální sítě, ale taky v rámci pracovních školení a rozvoje jsme často mívali sdílení zkušeností, kde nás lektor žádal, jestli bychom mohli nasdílet ostatním své tipy, zkušenosti, názory… a zhruba po každé druhé větě nám děkoval za sdílení. Když jsem to slovo slyšela posté během půl hodiny, bývala jsem už značně nesdílná.
Rozšiřování slovní zásoby, posouvání významů slov apod. je samozřejmě normální proces ve vývoji každého jazyka - o tom žádná, naprosto to chápu. Ale chápu to v případech, kde to má nějaké logické a praktické odůvodnění. Pokud pro to v češtině výraz nemáme, jasně, půjčme si ho jinde! Pokud český výraz máme, ale anglické slovíčko je podstatně kratší či jednodušší na výslovnost/psaní, proč si jím neusnadnit život? Pojmenováváme-li něco z prostředí anglické aplikace nebo programu (který ostatní taky používají v AJ), samozřejmě si nebudeme všechno doslovně překládat. Ale proč na některých „paskvilech“ trváme jen z důvodu profesní prestiže a slangu nebo proto, abychom zněli víc cool? To už chápu trochu míň…
A co vy, máte taky nějaké své favority?
