Článek
Ať se rozhodnete studovat cokoliv, nejspíš vás na konci studia budou čekat státnice a psaní závěrečné práce. Bakalářské a diplomové práce mají jasně daná pravidla, co se týče minimálního rozsahu nebo formálních náležitostí. Obsah se pak obvykle skládá z teoretické části napsaná na základě prostudování odborné literatury, a praktická část, v níž student např. provádí vlastní výzkum nebo realizuje projekt.
Obzvlášť u bakalářských prací bývá (alespoň z mojí zkušenosti) při hodnocení často kladen velký důraz právě na formální stránku, odbornost, terminologii a práci se zdroji. Při svém studiu jsem dokonce i od některých vyučujících slýchala, že u bakalářky se vlastně neočekává, že přinese něco nového, zajímavého, že student v rámci daného oboru či tématu „na něco přijde“. A proto jsem přemýšlela: je tedy nutné, aby student takovou práci vůbec psal?
Jasně, pořád existují obory, ve kterých přinášejí závěrečné práce nové zajímavé poznatky, a jasně, pořád existují studenti, kteří právě do své bakalářky nebo diplomky vloží spoustu úsilí, času i energie a vytvoří hodnotné odborné práce. A to je super! Jenže vedle toho vzniká spousta prací, které studenti píšou, jen aby splnili, co musejí, a měli šanci úspěšně dostudovat. Vznikají práce, které studenti zbytečně natahují, aby splnili minimální rozsah (ať zvedne ruku ten, kdo u psaní bakalářky vymýšlel synonyma, která budou mít víc písmen než slovo, které chtěl napsat původně!), přitom hlavní myšlenky by se daly vyjádřit na polovičním prostoru.
U mojí bakalářky mě nejvíc rozčilovala teoretická část. Práci jsem úspěšně napsala i obhájila, ale pořád nechápu, co má kdo z toho, že jsem „opsala“ (rozuměj citovala) části zhruba 20 knih. Kdyby někoho zajímaly odborné informace k tématu, radši si přečte (ideálně celou) odbornou knihu, ze které jsem čerpala - ne koláž vybraných odstavců v nějaké bakalářce. Má to být důkaz, že jsem ty odborné zdroje fakt četla? To přece nejlépe prokážu tím, že nabyté znalosti dobře využiju v praktické části…
Argumentem, proč stále psát „tradiční“ bakalářské a diplomové práce, může být i rozvíjení kompetence samotného psaní akademických textů. Je ale důležité to umět? Musí to umět všichni vysokoškolsky vzdělaní lidé?
Za mě osobně dost záleží na studijním oboru. Pokud připustíme, že závěrečné práce mají určité své opodstatnění a vůbec nějaký smysl (nevím), pořád mi přijdou relevantní jen pro některé obory. Dejme tomu, že když je někdo (budoucím) literárním vědcem, musí ovládat práci s textem a pravděpodobně výsledky své práce stejně nejlépe popíše slovy. Tam asi dává smysl, že by měl mj. zvládnout své poznatky nějak „seriózně“ a odborně sepsat. Pokud ale někdo vystuduje třeba IT a je (budoucím) programátorem, přijde mi, že svoje schopnosti nejlépe ukáže tak, že něco naprogramuje (což ostatně bývá praktickou částí závěrečných prací). Proč by ten chudák měl ještě na 40 stránek písemně vysvětlovat, co, proč a jak udělal?
Dobrou cestou by podle mého názoru mohla být „modernizace“ formátů závěrečných prací. Tam, kde se to hodí, klidně ponechejme studentům možnost psát akademické práce v podobě, na které jsme zvyklí. Ale hrozně bych si přála, aby časem přibyla i možnost odprezentovat něco, čemu bychom mohli říkat třeba závěrečný „projekt“. Projekt, ve kterém by studenti pracovali na něčem užitečném, mohli by ho odprezentovat praktickou ukázkou s využitím multimediálních technologií atd. Místo klasické bakalářky by tak první student mohl odevzdat a u obhajoby pustit video, druhý by předvedl vlastní mobilní aplikaci a vyučující by si místo obhajoby na svých mobilech testovali její funkčnost, následoval by „vynálezce“, který by k obhajobě přinesl ukázat úplně nový předmět nebo přístroj, který sestrojil… a místo rýpání do použité normy citací nebo výběru odborné literatury by se řešilo, jak co funguje nebo k čemu je to dobré.
Zatím jsme bohužel pořád ještě ve fázi, kdy se na některých fakultách a katedrách na otázku, zda je u obhajoby závěrečné práce možné používat PowerPoint prezentaci, dočkáte odpovědi: „Poznámky si připravte na papír, prezentace nepoužíváme.“ Tahle cesta bude asi ještě dlouhá…
