Četba pro pamětníky: kratochvilné listování knihami přání a stížností 1979–1989

Kniha přání a stížností vlastně byla jen ventil, kde mohl naštvaný zákazník upustit trochu své páry jako dnes na Facebooku. Knihy přání a stížností fungovaly i v Polsku, kde asi byly více využívány, protože polská ekonomika a zásobování na tom byly hůře než v Československu. A to i přesto, že tam soukromý sektor zcela nezanikl. Jak mají knihy přání a stížností vypadat, probírala v 60. letech dokonce polská vláda a vzor vyšel v polském úředním věstníku (Monitor Polski) [1].

V 70. letech prožívalo Polsko hospodářský vzestup, protože tehdy nové komunistické vedení dostalo půjčky od Západu na investice. Začalo se stavět, lidé dostávali lepší platy, v obchodech se objevilo zboží [2]. Proto Poláci na 70. léta vzpomínají s nostalgií, že tehdy se žilo krásně. O to tvrději pak na ně dopadla 80. léta, léta absolutního nedostatku. Říkalo se, že vlastně ty peníze z půjček projedli a když se měly dluhy začít splácet, tak začalo být ouvej.

První známky problémů se objevily už v polovině 70. let, protože již v roce 1976 byly zavedeny lístky na cukr. A v 80. letech byly lístky prakticky na všechno – potraviny, sladkosti, alkohol, kávu, čaj, cigarety, oblečení, boty, mýdlo, zápalky, petrolej, benzín. Značně se rozmohly také již dříve známé náhražky – margarín, umělý med, obilná káva, imitace čokolády (wyrób czekoladopodobny). A napodobeniny různých západních výrobků [3].

Právě v 80. letech byly polské obchody prázdné. Dodnes můžete narazit na vzpomínky, že v té době byly v regálech jen ocet a hořčice, což je však poněkud přehnané. Ale zásobování bylo opravdu špatné. U nás v Československu byla sice nabídka omezená, nicméně s koupí základních potravin nebyl nikdy problém, nemusely se prodávat na lístky.

V roce 2001 vyšel v polském historickém čtvrtletníku Karta [4], který se zaměřuje na publikaci dobových dokumentů, fotografií a vzpomínek, článek citující staré zápisy do Knihy přání a stížností. Dovolil jsem si část z nich přeložit do češtiny. Níže uvedené záznamy pocházejí z jedné varšavské prodejny sítě družstevních obchodů Społem, tedy něco jako naše Jednota. Akorát že ty prodejny byly tak rozšířené jako tehdy prodejny našeho národního podniku Pramen. A prodávaly nejen potraviny, ale i drogerii, kosmetiku, oblečení nebo domácí potřeby. Byly ve městech i na vesnicích.

1978: Je to skandál přímo nebývalý, že v celém Polsku – jak je široké a dlouhé – není k dostání žádný prostředek na desinfekci úst. Copak Polákům musí smrdět z huby? – Jerzy Nowak

Vysvětlení vedoucí: Už delší čas přes opakované objednávky toto zboží z velkoobchodu nedostávám. Vysvětlení tohoto druhu zákazníka neuspokojilo.

1979: V oddělení cukrovinek se prodávaly ne na lístky čokoládové oplatky po 25 kusech na osobu. Na žádost zákazníků z konce fronty, aby se prodávaly v menším množství, se jim dostávalo neslušné odezvy. – M. Kisielewska

Vysvětlení vedoucí: Oplatky jsme začali prodávat od 10 kusů na osobu. Stačilo, aby jedna zákaznice požádala o 25 kusů v souvislosti s jejími jmeninami, a ostatní zákazníci hned chtěli stejné množství. Ale vždy, když zboží dochází, tak jsou nespokojení zákazníci, což končí zápisem do knihy.

1980: V obchodě je velmi milá a rychlá obsluha, až je příjemné chvíli postát ve frontě. – Beata Małaszko.

Poznámka: My, zákazníci právě stojící ve frontě, se k pochvale připojujeme. [Následuje 10 podpisů.]

1981: Na lístek na cukr C-1 mi bylo prodáno 75 dkg sladkostí, tzn.: 25 dkg ovocných bonbónů, 25 dkg čokoládových a 25 dkg sušenek a ne tak, jak jsme ujišťováni v tisku, jeden kilogram. – Wojciech Kłażyński

1981: Využívám tohoto úžasného pokroku, jaký představuje kniha přání a stížností, a jako občan PLR se ptám, proč není k dostání: 1) prací prášek, 2) obyčejné mýdlo, 3) žiletky, 4) šampón, 5) ostatní. – Jan Śruta

1982: Měla jsem na paní prodavačku úpěnlivou prosbu, aby mi prodala balíček sádla. Kategoricky odmítla. Souhlasím, že měla pravdu, protože nemám žádná oprávnění jako válečný veterán, ale proč přicházeli lidé a bez legitimování dostávali po několika kilogramech uzenin? – H. Matuza

Vysvětlení vedoucí: Obchod je určen k prodeji zboží nemocným osobám, proto jsem neprodala sádlo osobě zdravé. A osobám, které sem chodí odedávna, legitimace nekontroluji.

1983: Fronta končí až před obchodem a personál odmítá zprovoznit druhou pokladnu, ačkoliv jsou v obchodě čtyři pracovnice. Dvě vysedávají vzadu a popíjejí čaj. Navíc mě při zápisu vedoucí urážela… [zde je list zmačkán a natržen, jako by knihu někdo silou vytrhl z rukou]

Vysvětlení vedoucí: TO NENÍ PRAVDA!!! TO JE LEŽ!!! Jako vedoucí prohlašuji, že v obchodě byla dlouhá fronta způsobena čerstvou dodávkou velmi žádaného zboží, jako je olej, margarín a cukr. Prodavačky nestíhaly nosit zboží. Kromě toho je tento zákazník výjimečně konfliktní, věčně má spoustu neodůvodněných námitek a sám uráží!!!

1983: Chtěla jsem si koupit 6 párů ponožek, ale neprodali mi.

Vysvětlení vedoucí: Tak žádané zboží jako ponožky je prodáváno jen v omezeném množství.

Poznámka jiné zákaznice: Taky jsem stála na ponožky a prohlašuji, že prodej byl regulérní a každý dostával stejně, tedy po dvou párech.

1983: Jsem válečná invalidka II. kategorie, chtěla jsem si koupit půl kila párků. Byly dvě fronty: matky s dětmi a druhá – normální. Přistoupila jsem k pultu, mladé paní mi hrubě nadávaly a prodavačka mi řekla, že na párky nemám nárok. Omlouvám se za písmo, ale píši bez brýlí a v rozčilení. – Staszak Jadwiga, Gdynia

Vysvětlení vedoucí: Zákaznice má právo na přednostní nákup, ale pouze ve frontě pro přednostní nákup.

1983: Když jsem byl v Československu a v Maďarsku, viděl jsem ve výlohách masen zboží. Kéž by tak všechny obchody ve Varšavě umístily své výrobky do výloh – tak jako ve vašem obchodě. Přeji dobrý obrat. – Chabrowski

1983: Nechtěli mi prodat šampaňské, ačkoliv jednomu opilému vašnostovi ve stejném čase víno prodali. Proč? – Bożena Zycholak

Vysvětlení vedoucí: Začnu od počátku. Ve dvě odpoledne přivezli do našeho obchodu cukr, který neměl být prodáván na lístky. Zvěst se rychle ve městě rozšířila a vyvolala šturm. Do šesti večer jsme prodali čtyři tuny. Před mýma očima se odehrávala opravdová bitva. Zároveň jsem musela spočítat tržbu. V této vřavě jsem tedy vyvěsila na oddělení s alkoholem nějakou cedulku, ani jsem se pořádně nekoukla, co tam je napsáno, snad přestávka nebo inventura, a utekla jsem dozadu. Bylo 18.50, když do mé kanceláře vstoupil opilý obr. Domáhal se vína. Nedohadovala jsem se, protože jsem na stole měla rozloženo 13 miliónů. Dala jsem mu láhev. Viděla to zákaznice, kterou jsem už obsloužit nemohla, a ona učinila zápis.

1983: Prodavačka z oddělení elektro je výjimečně nezdvořilá, arogantní, hrubá a nepříjemná. Takový personál může dočista zošklivit už tak úmorné nákupy. A budete tu mít prázdno! – Fulak

Vysvětlení vedoucího: Ve věci výše uvedeného zápisu musím uvést, že tyto pomluvy jsou neopodstatněné. Výše uvedená pracovnice tu pracuje 8 let a neměla žádné nedorozumění se zákazníky, přímo naopak, všichni chválí, že je tu obsluha jako před válkou. A co se týče toho prázdna – nemusíte se vůbec obávat, pracuji tu 22 let a ještě jsme tu neměli ani jeden den bez fronty zákazníků.

1983: Prohlašuji, že dnešního dne v 16:45 není žádná uzenina. Čeká nás tady v obchodě celý zástup a nic. Co máme dělat s lístky [na maso], co máme jíst? Žádám vysvětlení, k čemu jsou ty lístky. – Piwnicka

Poznámka jiné osoby: Jsem členka členského a domovního výboru, podporuji. – Krasowska

Poznámka další osoby: Já také podporuji a nechávám tu v obchodě svůj lístek na znamení protestu. Nesmí se stále dělat z lidí idioty. – Milewska

1983: Tvaroh se klade na váhu rukama, kterýma se potom počítají peníze. Prosím o nápravu. – Janik

Poznámka prodavačky: Osobně se domnívám, že není jiná možnost, než klást tvaroh na váhurukama.

1983: Ve výloze je dětský kočárek a ne jeden. Prodavači tvrdí, že toto zboží není na prodej. – Marek Karnacki

Vysvětlení prodavače: Kočárky jsou součástí výlohy a mají nápis „stálá expozice“.

1983: Ve výloze jsou vystaveny různé tvrdé sýry, ale v obchodě nejsou v prodeji. Co to je za zvyk dělat reklamu na zboží, které se v obchodě nedá koupit? Vysvětlete mi to, prosím. – Tadeusz Kędzielski

Vysvětlení vedoucího: Obchod se účastní soutěže. Byly tedy zhotoveny soutěžní výlohy, ve kterých jsou atrapy zboží. Samotné zboží jsme bohužel už delší dobu v prodeji neměli.

1984: Narazil jsem na zavřenou masnu. Teprve po čtvrthodině se mi podařilo vejít dovnitř. Prodavačka popíjela čaj v sousedních potravinách. – Baliński

Vysvětlení vedoucí: Masna byla zavřená pouhých 5–10 minut, jelikož prodavačka si musela odskočit na záchod a vzít nářadí na úklid z obchodu s potravinami, který má stejnou vedoucí.

1984: Bylo mi odmítnuto realizovat potravinový lístek „G“ (vydaný Závodem důlního měřictví) [pozn. překl.: „G“ je zkratka od „Górnictwo“, tedy hornictví]. Podotýkám, že jsem pracovníkem Metra a jsem zaměstnán pod zemí. Šikana prodavaček mi znemožňuje nákup masa a uzenin. – Smenda Paweł

Vysvětlení vedoucí: Provedla jsem s personálem vysvětlující rozhovor, ale nikdo se nepřiznal, že by odmítl prodej na hornický lístek. Tak jsem tedy obecně všechny ostře upozornila.

1984: Dnešního dne bylo prodáváno staré pečivo. Prodavačka se snažila mě přesvědčit, že pečivo je čerstvé po dobu 48 hodin. Prosím, aby bylo té paní vysvětleno, jaké pečivo je čerstvé a jaké ne. – Bogusław Walczak

Vysvětlení vedoucí: Prohlašuji, že zákazníkem zpochybněné pečivo bylo, je a ještě čtyři hodiny bude čerstvé.

1984: Paní prodavačka neobsluhuje zákazníky podle pořadí s tím, že zákazník by se prý měl nejprve vyvztekat. – Ewa Rakowska

Vysvětlení vedoucí: Barbara G. byla napomenuta.

1984: Prodavačka prodala mimo pořadí svému známému poslední makovec. Toto zboží připadalo podle fronty na mě. – Barbara Szewczyk

Vysvětlení vedoucí: Prodavačka byla ostře pokárána, makovec se však bohužel už nedalo nabýt zpět z důvodu jeho spotřeby.

1984: Přestože nemám v tomto obchodě zaregistrovaný lístek, prosím, aby mi bylo prodáno 30 dkg krakovského salámu, protože mi na tom velmi záleží. – Wadzik Alina

Vysvětlení vedoucí: Vzhledem k nulovému stavu uzenin zamítám.

1984: Zakoupil jsem nápoj Orsi a po ochutnání jsem ucítil, že je zkvašený. Datum výroby na etiketě ukazovalo září, tedy před třemi měsíci! Při trvanlivosti 8 dní! Avšak vedoucí i prodavačka prohlásily, že když mi nápoj nechutná, tak jsem zjevně neměl žízeň. Prosím laskavě o rychlou odpověď, abych ji mohl dát do nejbližšího vydání spotřebitelských novin. – Stanisław Szuro

Vysvětlení vedoucí: Zdá se mi, že zákazníkovi prostě chuťově nevyhovuje nápoj Orsi. A co se týče trvanlivosti – výrobce neoznačuje láhve průběžně, protože má potíže s etiketami a dává staré, se starým datem, ačkoliv nápoj je čerstvý. Zákazník si to nenechal vysvětlit slovy „to je vaše zatracená povinnost“ a na zlost učinil zápis.

1985: Asi v 11.30 jsem přišla do masny, abych se postavila do fronty. Samozřejmě v tu dobu už nic nebylo, ale protože je ranní dodávka vždycky rozdělena na dopolední (8.00) a odpolední (16.00) prodej, počítala jsem, že v 16 hodin bude nějaké zboží dáno na pult. Bylo nás takových 20. Ptali jsme se prodavaček, jestli má smysl stát, ale nevěděly, jestli něco bude, akorát že určitě budou z ranní dodávky párky. Čekali jsme tedy nanejisto do 16 hodin. Když pak zboží vykládali, ukázalo se, že všeho je velmi málo. A párky z ranní dodávky se úplně vypařily. Domáhali jsme se komisní kontroly zázemí obchodu a toho, co tam bylo odloženo, ale naše kolektivní iniciativa byla zamítnuta. – R. Korpal, A. Będkowska, S. Jędrzejczyk, D. Kozłowska

Vysvětlení vedoucí: Párky byly prodány na hromadné stravování pro dětský tábor.

1985: Koupila jsem staré droždí, půl kila. Nechtěli mi ho vyměnit. – Walewska.

Vysvětlení vedoucí: Zákaznice přinesla reklamovat droždí koupené údajně v našem obchodě před třemi dny. Bylo však zabalené do opravdového balicího papíru, který náš obchod nemá už půl roku – takže droždí nebylo od nás.

1985: Nemohu se u vedoucí obchodu doprosit, aby objednávala tvaroh na váhu (ten z Mławy, co kdysi býval). Ještě jednou tedy velmi prosím, aby se v tomto obchodě prodával tvaroh vážený, a ne balený. Ať už neslyším „vážený tvaroh nedostáváme“. – J. Tender.

Vysvětlení vedoucí: Vážený tvaroh nedostáváme.

1985: Prodavačka mi odmítla prodat 1/2 kg šunky na dětský lístek s tím, že lístek není zaregistrován v tomto obchodě. To je pravda, ale vždyť máme 31. července a zbývají už jen tři hodiny do konce prodeje. A kde já pak ten červencový lístek uplatním? Mam děti ve věku 2 a 4 roky. Copak už neplatí lidský přístup? – Prokop

Poznámka jiné osoby: Považuji výše uvedený zápis za jízlivý a arogantní. Prodavačka měla pravdu. Nechceme, aby se prodávalo cizím osobám s nezaregistrovanými lístky, protože uzenin je málo. – Mrówka

Vysvětlení vedoucí obchodu: Zákaznice Prokop[ová] byl velmi rozčilená, protože ostatní lidi z fronty nedovolili ji obsloužit.

1985: Prosím o vysvětlení, podle jakého předpisu zákazník si nesmí číst v knize přání a stížností. – Boniecki.

Poznámka vedoucí: Žádný předpis není potřeba na to, aby člověk věděl, že tady není žádná knihovna.

1986: Nedostala jsem na mou prosbu kousek papíru na zabalení mletého masa. Velmi jsem prosila, protože jsem výjimečně měla ve stejné tašce i pečivo. Domnívám se, že ze slušnosti by mi paní mohly jeden kousek papíru poskytnout. Děkuji. – Wosińska

Vysvětlení vedoucí: Mleté maso bylo zmražené na kost a nebylo tedy nutné ho balit. Kvůli nedostatku papíru mleté maso nebalíme.

1986: Stála jsem v přednostní frontě, ale nechtěli mě obsloužit. Pomocník prohlásil, že nevypadám jako invalidka, choval se nezdvořile a dělal mi velkou milost, že mi navážil 30 dkg šunky a krkovičky. – Elżbieta Minkiewicz

Vysvětlení prodavače: Zákaznice vyvolala výjimečně velký výstup, aniž by měla právo na přednostní nákup. Ale pro dobro všech byla obsloužena, protože všichni přítomní měli toho jejího křiku už dost.

1986: Žádám o vysvětlení, proč dodavatelé tvarohu nerealizují celé objednávky. Základní potravina tohoto druhu, která nejde na export, by měla být v prodeji po celou dobu. Čekám do konce července. Po tomto termínu se záležitost objeví v novinách. – Władysław Muszka

1986: Dnešního dne byla v tomto obchodě prodána káva (nedostatkové zboží) mimo frontu invalidovi. Toto zboží není potravina, nýbrž pochutina a neměla by se ho tedy týkat přednost pro důchodce. – W. Toryś

Vysvětlení vedoucí: Káva byla prodána zákaznici, která měla legitimaci Polského svazu nevidomých.

1987: Jsem sestra Polského červeného kříže [PČK]. Mám na starosti šest osamělých invalidů a mám povolení pro ně kupovat mimo pořadí. Zde mi odmítli prodat oplatky, které však prodali třem jiným z fronty po 14, 15 a 10 kusech. – Marcinkowska

Vysvětlení vedoucí: Podle směrnic ministra týkající se zásad obsluhy mimo pořadí podávám vysvětlení, že pečovatelka PČK neměla právo na nákup mimo veškeré pořadí, kteréžto právo mají výlučně váleční a vojenští invalidé, ale měla pouze právo postavit se do fronty pro upřednostňované namísto do normální fronty. S ohledem na to, že jak v obyčejné frontě, tak i ve frontě pro privilegované stálo značné množství zákazníků, kteří nesouhlasili s prodejem oplatek sestře PČK, odmítli jsme zákaznici prodej mimo veškeré pořadí. Takže to tedy nebyla žádná vina prodavačky – všem upřednostňovaným se náleží právo obsluhy mimo pořadí, ale pouze když se postaví do fronty pro upřednostňované. A do této fronty jste se měla – jako sestra PČK – postavit. Ještě existuje normální fronta, pro neprivilegované. V té stát nemusíte.

1987: Obchod si vůbec neváží zákazníků. Kupuji si čokoládovou bonboniéru za 685 zlotých a není žádný papír, do kterého by mi ji mohli zabalit. Žádám odpověď a do budoucna papír. – MUDr. A. Janczewski.

Vysvětlení vedoucí: Obchod nedostal balicí papír od roku 1986. Vzniklá situace je na nás nezávislá.

1987: Požádala jsem o mléko se žlutým víčkem, ale prodavačka mi ho nechtěla prodat s tím, že to je mléko zítřejší, se zítřejším datem na víčku. Vysvětlete mi, prosím, proč je mléko 3. května označené datem 4. května a zda byla prodavačka oprávněna mi odmítnout toto mléko prodat. – Halina Mikołajczyk

Vysvětlení vedoucí: Plnotučné mléko se žlutým víčkem se přiváží v poledne a zároveň to je záloha na další den. Přijďte zítra a bude!

1987: Ztratil jsem 20 minut ve frontě na citróny, protože se ukázalo, že to jsou… pomeranče. Nápis drobným písmem se míjí účelem, protože písmenka nejsou vidět a dny jsou už krátké. Takto jsem byl okraden o 20 minut mého života. Juliusz Totek.

Vysvětlení prodavačky: Myslím si, že zákazník neměl příčinu ke stížnosti. Albánské pomeranče se citrónům nepodobají ani trochu.

1988: Prosím odstraňte ihned květiny, které zakrývají ukazatel váhy a znemožňují tak zákazníkovi kontrolovat údaje. – Antonik

1988: Bylo mi odmítnuto prodat med z výlohy.

Vysvětlení vedoucího: Med nacházející se ve výloze se bude prodávat po změně dekorace. Už je připravován pořadník na toto zboží, ale zákazník prohlásil, že nebude čekat.

1988: My, níže podepsaní zákazníci z normální fronty, si stěžujeme na vedoucí, která odmítla naši žádost na změnu zásad obsluhy přednostní fronty. Nesouhlasila s tím, aby na pět osob z normální fronty byla obsloužena jedna z přednostní. Obsluhovala jednu na jednu. Zboží se na nás nedostalo. [Následuje 10 podpisů]

Poznámka: My, lidé z přednostní fronty, vysvětlujeme, že jsme váleční invalidé, staří bojovníci za Polsko a žádáme, aby výše uvedený PASKVIL nebyl vůbec brán v potaz. – Jerzy Hys.

1988: Děkuji za rozinky, které jsem koupila v tomto obchodě a které jsem nemohla sehnat už dva roky v celém centru. Obzvláště děkuji paní prodavačce, která mi s úsměvem navážila požadované množství. – Dominika Pytkowska

1988: Chtěla jsem si koupit kilogram cukru a kávu a ukazovala jsem legitimaci invalidy druhého stupně. Paní z oddělení cukrovinek mě nechtěla obsloužit přednostně. Když mě nakonec vyřizovala, celý čas mě urážela, což způsobilo pobouření lidí stojících ve frontě. V důsledku jejího chování mi nějaký vulgární člověk kávu vyrval a řval mi do ucha, že si mám legitimaci invalidy strčit do prdele. – Stanisława Ostrowska

Poznámka jiné osoby: Byl jsem svědkem. Zákaznice, údajně invalidka, vyhrožovala, že si to s námi všemi vyřídí. Sama si tím řekla o takovou a ne jinou reakci ze stojící fronty asi 30 lidí. Nemám nic proti lidem s privilegii, ale musí chodit na nákup a zavazet zrovna po čtvrté odpoledne, kdy normální lidé jdou z práce? Kromě toho káva je pochutina, a ne zboží nutné potřeby. – Miałkowski

1989: Chtěl jsem si koupit se švagrem ze zahraničí jednu láhev vodky a paní nechtěla přijmout čtyři prázdné, které byly zakoupeny předchozího dne. Kdy už konečně bude problém s láhvemi v Polsku vyřešen? Čekáme na to už 45 let. – Ciechomski

Vysvětlení vedoucí: Láhve od alkoholu do odvolání nevykupujeme. Dokonce máme v tom smyslu vývěsku.

1989: Kupuji tady mléko, chleba a vajíčka. Dnes jsem se musela kvůli jednomu vajíčku postavit do druhé fronty – cožpak to nevypadá jako šikanování zákazníků? – Stankiewicz Janina

Vysvětlení vedoucí: Nevypadá. S ohledem na vaše zdraví a v souladu s předpisy Sanepidu (pozn. překl.: hygienická služba) musejí být vajíčka prodávána zvlášť.

1989: Stála jsem s malými dětmi ve frontě od osmi ráno, zboží bylo málo – 20 kg salámu a 25 kg párků a ještě bylo rozděleno na dvě části. Osoby, které nenakoupily, se hned postavily do fronty na 16. hodinu. To je něco absurdního. Teď tady osoby z rána zůstanou do 16.00 a ti, kteří přijdou v 16 hodin,vůbec nic nekoupí. – Barbara Szczygieł, člen výboru.

Vysvětlení vedoucí: Zboží bylo podle předpisu rozděleno na dvě části. Vedoucí nemá žádný vliv na vytváření fronty ráno i odpoledne ve stejném složení osob.

První (částečně) svobodné volby se konaly 4. června 1989, tehdy komunisté drtivě prohráli. Ovšem ne hned bylo zbudováno tržní hospodářství a knihy přání a stížností ještě ze setrvačnosti nějakou dobu existovaly.

1989: Koupila jsem si tři balení těstovin Malbork. Zaplatila jsem po 102 zł. V jiném obchodě stejné těstoviny stály 61 zł. Proč? – Irena Urbańska

1989: Na upozornění, aby se tvaroh na váhu nepokládal špinavýma rukama, mě prodavačka odeslala do Sejmu, abych to pověděl tam. – Berhard

1989: Zakoupila jsem v tomto obchodě světlou tlačenku v ceně 9100 zł za kilogram. O tři obchody dále v polotovarech „Drób“ stejná tlačenka stojí 7340 zł za kilogram. Kdo tolik vydělává, kdo se obohacuje na světlé tlačence? Kde se berou ty rozdíly, je to normální? Dávám to na vědomí vedení. – [podpis nečitelný]

1989: Dnešního dne bylo v obchodě prázdno a špína. Obsluha skandální. Neprodali nám olej a k tomu byli extrémně arogantní. – Henryk Jodko, Alicja Moczulska

Poznámka jiné osoby: Tito občané žádali, aby se olej prodával bez omezení, na což fronta, ve které jsem stála i já, požadovala, aby se prodával po 1 litru, jinak že nestačí. Nastal výstup, protože tito občané prohlásili, že když už je tržní hospodářství a demokracie, tak si vezmou, kolik chtějí, a ostatní je nezajímají, načež se na zlost zapsali do knihy. – Krzysztof Jakubowski

[1] Grzegorz Sroczyński – Biblioteka skarg i wniosków, čtvrtletník Karta 32/2001

[2] https://dzieje.pl/content/wprowadzenie-22

[3] https://facet.wp.pl/prl-tak-bylo-erzsatze-czyli-namiastki-6002914384905345a

[4] https://pl.wikipedia.org/wiki/Karta_(kwartalnik)

Černobílé fotografie jsou z polského Národního digitálního archivu (Narodowe Archiwum Cyfrowe, NAC), vybrány jsou ty, které lze volně šířít i bez souhlasu archivu.