Článek
Alexandrijská knihovna byla největší knihovna starověku. Fungovala od třetího století před naším letopočtem. Nevíme však, kdy přesně byla založena, ale na tom vlastně není nic divného. Překvapivější je, že se neví, kde přesně knihovna stála. A panují také dohady, kdy a jak vlastně skončila.
Hlavní sbírka se nacházela v královské čtvrti Brucheionu. Pobočka byla umístěna v Serapidově chrámu, Serapeu. O proslulé Alexandrijské knihovně si řada lidí myslí, že byla zničena během velkého požáru. Ale o který požár šlo, už není zcela jednoznačné. Zpravidla se vina svaluje na Caesara (48 př. n. l.). Ale dalšími viníky mohou být i alexandrijský patriarcha Theofilos, který v roce 391 podnítil křesťanský dav k útoku na Serapeum, pohanský chrám zasvěcený řecko-egyptskému bohu Serapidovi, který byl součástí knihovny. No a křesťané zase obviňují kalifa Omara, že nechal spálit knihy nevěřících po dobytí města v roce 642.
Každá tato událost jistě ztenčila knihovnu o tisíce cenných svitků, tak příčina definitivního zániku je prozaičtější. Podle Richarda Ovendena, autora knihy Burning the Books, byla alexandrijská knihovna obětí času a zanedbání. Svitky se totiž měly každých několik desítek let kopírovat, protože papyrus chátral a rozpadal se v rukou. Písaři tedy musel stále pracovat a opisovat. Ale když se Egypt stal jednou z mnoha římských provincií, tak udržování knihovny nebylo pro císaře prioritou. Nezájem ze strany úřadů a nedostatek financí spolu s podnebím nevhodným pro papyry vedly k pádu nejslavnější starověké knihovny.
