Článek
V české politice došlo v posledních letech k jedné podstatné změně. Ta změna se týká jazyka. Snad každý si povšimnul, jak jazykové projevy politiků zhrubly. Nejsou neběžné ani velmi hrubé nadávky. Ty nejspíše mají nahradit argumenty. Je celkem jasné, oč jde. Síla emocí je považována za důležitější než fakta, souvislosti, důsledky. To, že k tomu došlo, je stvrzením úpadku kultury v politice i mezilidských vztazích u nás. To je, samo o sobě, zajisté smutné. Je však možné, že nám tato skutečnost pomůže objasnit i další podivné jevy. Z nich je snad nejvýraznější zvláštní charakter projevů současného předsedy vlády České republiky. Širší souvislosti zmiňovaných jevů mohou přesahovat rámec našich místních poměrů.
Projevy Andreje Babiše jsou výjimečné, díky čemuž je leckdy obtížné zjistit, co by snad měly sdělovat, pokud se soustředíme na jejich verbální obsah. Sdělovaný obsah v jeho projevech se znovu a znovu mění. Nejen v průběhu celého projevu, ale dokonce uprostřed jednotlivých vět. Mnohdy na sebe jednotlivé věty nenavazují. Jedna je o jednom a další o něčem zcela jiném. A jak jsem již zmínil, některé věty jeho projevu jsou nekonzistentní, sdělovaná myšlenka se v průběhu věty láme, mění, přechází od jednoho tématu k nějakému jinému. Takovou mluvu bychom snad mohli označit i jako blábol. Navíc, řečový projev, který je jen o něco rozpadlejší, se v odborné literatuře z oboru psychopatologie označuje jako slovní salát. Vyskytuje se jako vedlejší příznak u některých mentálních poruch. To samo o sobě neznamená, že by snad náš současný ministerský předseda trpěl nějakou takovou poruchou. Aby tomu tak bylo, musely by být s touto skutečností spojeny i některé další indicie. V každém případě však stojí za to zmíněnou zvláštnost prozkoumat.
Pokusíme-li se zmíněnou věc blíže prozkoumat, nabízí se hned několik otázek. Jde jednak o to, co zmíněný jev způsobuje a pak také jaké má vlastně důsledky. Babišův slovní salát může být vyvoláván zvláštním osobnostním nastavením dotyčného a také to může být záměrně zvolený postup ovlivňování adresátů projevu. Tyto dvě možnosti se však nemusí vzájemně vylučovat. Pokud se týče důsledků, je důležité si povšimnout, jak takový zvláštní projev na jeho adresáty skutečně působí, a to jak na Babišovy příznivce, tak i na jeho protivníky. Zvláštní pozornost si pak zasluhuje otázka, zda a nakolik tento druh projevu souvisí s výše zmíněným úpadkem kultury v politice a obecně též v mezilidských vztazích, případně i s nějakými dalšími skutečnostmi, které český kontext přesahují.
Začněme zkoumáním, jaké osobnostní charakteristiky, povahu, naturel může mít člověk, jehož řečový projev je systematicky nekonzistentní. Zde je třeba upozornit, že nekonzistentní řečový projev se může vyskytovat např. tehdy, kdy si dotyčný jen tak něco pro sebe brblá. O to však zde nejde, neboť ve zkoumaném případě jde o oficiální veřejné projevy. Jde-li o samovolný, nepřipravený postup, pak by se dalo soudit, že dotyčnému mluvčímu nejde o to cokoli sdělovat či někoho o něčem přesvědčovat. Mluvčímu nejspíše postačuje upozorňovat, že je přítomen ve veřejném prostoru a že je přitom aktivní. To jeho příznivcům může stačit, uspokojovat je a pokud jde o odpůrce mluvčího, byl by to jasný a jednoznačný signál, že je mluvčí nebere na vědomí, nepočítá s nimi a považuje je za předem odvržené a poražené. Pokud tomu tak je, je si mluvčí velice jistý sám sebou a necítí žádnou potřebu cokoli u sebe a ve svém projevu měnit, natožpak opravovat. Můžeme tedy předběžně uzavřít, že Andreji Babišovi je nejspíše onen zvláštní způsob projevu vlastní a zároveň se mu osvědčuje, protože jeho příznivcům nevadí či jim dokonce vyhovuje a na odpůrcích mu nezáleží.
Byť to na první pohled nemusí být zřejmé, situace, kdy na tom, co se říká, nezáleží a používání hrubých slov v parlamentu, mají něco společného. Je to spoléhání se na emoce místo na myšlení, rozum, rozvahu. Emoce, city, jsou samozřejmě v pořádku. V životě existují věci, které rozumem řešit nelze, jako třeba láska či přátelství. V podobných případech jsou to právě city, které mohou vést naše rozhodování a volby. Emoce mají a při rozhodování užívají i zvířata. My lidé ovšem máme rozum a jestliže se v případech, kdybychom jej měli užívat spolehneme raději na emoce jakoby sestupujeme na nižší úroveň kompetence. Jestliže se v diskusi spolehneme na sílu hlasu, hrubý jazyk a urážky příliš se nelišíme od dvou kocourů, kteří se snaží silou prosadit své právo na teritorium. Jestliže pro příznivce mluvčího není důležité, co mluvčí říká a zda to, co říká, dává smysl a postačuje jen to, že upozorňuje na svou aktivní přítomnost, je to obdobné. Jen v daném případě nejde o spor, ale ujištění členů smečky, že jejich vůdce je zde.
Ústup od rozumu k citům a pocitům, je širší fenomén, výrazně překračující hranice působnosti Andreje Babiše a lokální politiky. Nejvýrazněji se projevuje v americkém hnutí MAGA a jednání Donalda Trumpa. Je spojen s přesvědčením, že vyhraje ten, kdo křičí nejsilněji a také s vírou, že rychlá řešení jsou dobrá. Ne vždycky, jak lze doložit pohyby cen pohonných hmot v poslední době apod. Ono se skutečně stává, že vlády, úřady a další instituce řeší problémy, které se nás týkají dlouho, leckdy pomaleji, než by se nám líbilo. Ovšem rozpoznání, zda trvání procesu řešení bylo či nebylo nezbytné, nelze založit na pocitech. K něčemu takovému je zapotřebí rozum. Bez něj to nejde a na tuto skutečnost v současnosti naráží jak stoupenci MAGA, tak i fanklub Andreje Babiše.
