Článek
Nejdřív se vrátím o pár měsíců a týdnů zpět. Když skončila kvalifikace, měl jsem sice radost, že jsme postoupili na EURO, ale na druhé straně mě poněkud znejistilo, že jsme nadvakrát nedokázali porazit Albánii. Ano, je pravda, že se výkonnostně posunula v posledních letech, nicméně rozhodně to není nějaký fotbalový gigant, který by nás měl porážet.
Další varovný moment přišel, když se vedení týmu vytasilo s tím, že se sice na přípravné zápasy nabízelo Nizozemsko, Španělsko nebo Francie, ale nám se lépe do koncepce přípravy hodila Malta a Severní Makedonie. Znělo mi to jako špatný vtip. Naši hráči vesměs nehrají v top týmech, nemají zkušenosti s hrou proti elitním týmům, tím spíš by národní tým měl vítat každou příležitost ke konfrontaci se špičkovými soupeři. Naše vedení týmu raději ale dalo přednost Maltě, která nás nijak neprověřila a Severní Makedonii.
Tento zápas pro mě byl dalším varováním. Po zápase se Severní Makedonií si Schick liboval, jak skvěle jsme hráli. Mě spíš přišlo dost smutné, že takto průměrnému soupeři jsme nedokázali dát gól ze hry, to rozhodně není na nějaké slavení. Taky jsem se po zápase dozvěděl, že přece nebudeme odkrývat karty a ukazovat nacvičené signály, to si prý necháváme až na EURO.
OK, to se dá pochopit, ale už složitější k vysvětlení je důvod, proč svou herní koncepci a své signály hráči tak pečlivě skrývaly i během zápasu proti Portugalsku. Herní systém totiž nebyl poznat vůbec žádný. Při získání míče byla prvotní snaha se ho co nejrychleji zbavit, přičemž neúspěšnost rozehrávky byla až zarážející. Bylo zřetelně cítit, jak si naši na Portugalce nevěří. Tým Česka totiž přišel na hřiště jako dopředu poražený tým, nesebevědomý, ustrašený, v podstatě od první minuty zápasu jsme hráli o přežití a na stav 0:0. Ne náhodou se mi připomněl zápas z roku 2016 proti Španělsku, to jsme předvedli podobně ostudný výkon s obdrženou brankou těsně před koncem zápasu. Též se z české strany hrála odkopávaná a ne kopaná.
Myslím si ale, že to ve skutečnosti s českými fotbalovými schopnostmi není až tak zlé, jak to na první pohled vypadalo. Rozdíl mezi oběma týmy totiž výrazně zvětšuje to, že Portugalci v kontrastu s námi hýřili sebevědomím, věřili si na nás a podle toho taky hráli. I když se jim dlouho nedařila koncovka, tak stále hráli to své, dokud se neprosadili. To zvládne jen mentálně silný celek, zvlášť po obdržené brance.
Náš tým vstřelil branku z první kloudné akce, po 60 minutách hry. Musím říct, že jsem se ani vlastně nedokázal moc radovat, spíš mi bylo stydno, protože vedení bylo naprosto nezasloužené. Bohužel, ani šťastně vstřelený gól náš tým neprobudil, znovu jsme se vrátili jen k destrukci soupeřových útoků. A dá se říct, že jsme na tu totální pasivitu po zásluze doplatili.
Vrátím se k přípravě před šampionátem. Nemohu si pomoci, ale myslím, si, že taková příprava proti Španělsku by nás mnohem lépe připravila na portugalský styl hry než Malta, pro některé hráče by to byla i první zkušenost na takové úrovni. A třeba by pak proti Portugalsku nebyli tak zaskočeni a předem poraženi.
Je smutný pohled na to, kam jsme to dopracovali a jak si vůbec nevěříme. Ono, prohrát se může, ale je špatné, když se fanoušci musí stydět za to, co jejich tým na trávníku předváděl. Vzpomínám si na památný zápas proti Nizozemsku z roku 2004, to byla oslava fotbalu. Jak jsme získali míč, okamžitě se vyráželo ve třech do sprintu, posílaly se dlouhé pasy přes půl hřiště, žádný pěší fotbal. Hlavně se ale hráči nebáli a i za stavu 0:2 věřili, že to mohou dokázat.
V dalších duelech by bylo dobré na první zápas zapomenout a je nutné předvést úplně jiný herní projev. Naši reprezentanti by si měli uvědomit, že zápasy se nevyhrávají tak, že 85 minut z 90 se odehraje v našem velkém vápně nebo kolem něj. Takže trochu odvahy, chlapi, ukažte nám, že je ve vás mnohem víc, než jste v prvním zápase předvedli, a že ten fotbal fakt umíte.
zdroje:
https://www.sport.cz/sekce/fotbal-31
https://www.fotbal.cz/
přenosy ČT
