Článek
Samotná prezentace na turnaji už zase takovým zázrakem nebyla, důvodů bylo víc.
První věcí byla nepřízeň rozhodčích. Je sice pravda, že někdy se to používá trochu jako výmluva, ale v tomto případě to rozhodně byla okolnost, která zásadním způsobem poznamenala výsledek reprezentantů na Euru. Stačí jen připomenout přehlédnutý „žlutý“ faul před vítěznou brankou Portugalců nebo v zápase s Tureckem prominutá červená karta pro Yildize.
Četl jsem od někoho názor, že to chce, aby se z našich hráčů staly velké hvězdy a rozhodčí jim tím pádem víc prominou. Takové uvažování mi ale přijde poněkud zcestné. Spíš by asi bylo dobré, aby se zákroky neposuzovaly podle jmen, ale podle toho, o jaký zákrok jde. Že to na tomto mistrovství moc nefungovalo, to je jiná věc, viz Kroos, který měl mazat ze hřiště s červenou kartou v sedmé minutě zápasu. Zkrátka to chce od rozhodčích požadovat trochu vyšší kvalitu v rozhodování a tam, kde to jde, nechat rozhodovat techniku.
Ale co by nebylo špatné, (a mohlo by to pomoci třeba v situacích, kdy je na zápas s balkánským soupeřem nominován balkánský rozhodčí), je zvýšit prestiž v diplomatické rovině. Ale jak se může zvedat prestiž našich fotbalových funkcionářů, když jsou samý skandál a tak jejich pověst v Evropě musí být mizerná.
Dalším problémem na mistrovství byly individuální chyby. Králem v tom byl jinak nadějný plzeňský stoper Hranáč, který si doufejme vybral minely na několik let dopředu. Patrně v tom bude hrát roli to, že mu chybí zkušenosti. Naprosto neomluvitelný je ovšem zkrat Baráka v zápase s Tureckem, který už toho má přitom za sebou hodně. Nejsem fanouškem jeho hry, podle mého není schopen týmu nic přinést, nejlepším východiskem by bylo ho do reprezentace už nebrat. Nejen že na reprezentaci nemá herně, ale zjevně ani psychicky.
Slabinu vidím také v trenérovi týmu, podle mého nedělá správná rozhodnutí. Stačí připomenout, že například v přípravě dal přednost fotbalovým trpaslíkům, když měl možnost poslat tým proti top soupeřům, což se jednak naplno projevilo v zápase s Portugalskem, kdy se naše docela nezkušené mužstvo těch hvězd, kteří hráli proti nim, viditelně báli. Kromě toho zápasy s Maltou nebo Makedonií nám herně nic nemohli dát.
Chybu vidím též v nominaci Baráka na zápas s Tureckem, vypadalo to, že ho tam chce za každou cenu, přitom pravděpodobně ani nebyl úplně zdráv. Vůbec mám pocit, že Haškovi chybí ta správná trenérská intuice, jak sladit dohromady tým, kdy a koho střídat. To je dovednost, která rozděluje trenéry na úspěšné a na ty ostatní. A naučit se to moc nedá, tu schopnost je třeba už mít v sobě. Nemohu si pomoci, ale Hašek tohle nezvládá. Snad jistou omluvou by mohlo být to, že neměl na svou trenérskou práci moc času. Nevím ale, zda riskovat před kvalifikací na MS, nechávat ho v pozici hlavního trenéra a pak se zase jen divit, jak je možné, že jsme se zase nedostali na další mistrovství.
Velmi smutný pohled byl pak na naše fotbalisty v prvním zápase s Portugalci, kteří prohráli už dopředu ve svých hlavách. Vzpomínám si, jak po hokejovém mistrovství fotbaloví reprezentanti říkali, jak velkou jsou pro ně hokejisté inspirací. Měli si vzít za své především bojovnost, s kterou naši mistři světa chodili na led. A co pak udělali naši fotbalisté? Přijdou na trávník jako předem poražené mužstvo. Chce to víc odvahy, bojovnosti. I v tom je velká část viny na trenérovi, který neuměl hráče na Portugalce nahecovat, dodat jim sebevědomí, navíc se soupeřům nejvyšší úrovně v přípravě cíleně vyhýbal.
Mrzí to o to víc, že pokud by naši na Portugalce nastoupili se srdcem v hrudi a ne v kalhotách, mohli je porazit. Jak se později potvrdilo, Portugalsko hrálo velmi slabý, neproduktivní fotbal a soustředěním se na to, že všechno musí jít na Ronalda, svou hru doslova zabíjeli. Zpětně viděno byla vlastně naše skupina asi nejslabší ze všech.
Co se týče obrazu hry, chybí jasná herní koncepce, respektive není žádná, to jde zase především za trenérem, ten má hráčům říct, co se bude hrát a jaký má kdo úkoly. Na hřišti to ale tak nevypadalo. Hráči nejsou osobnostmi, často to vypadá, že tam jsou jen proto, aby jich bylo do počtu jedenáct. Rozhodně bych se nebál zapojit víc mladé, ambiciózní hráče, kteří se chtějí ukázat a prosadit se. Z těch by třeba osobnosti vyrůst mohli, ale musí dostávat příležitosti. Z těch, kteří jsou v repre už 5 let a více, a těmi osobnostmi stále nejsou, se sotva mohou stát.
Podle mého můžeme proti silným týmům typu Španělska nebo Nizozemí uspět jedině rychlostí. V individuálních schopnostech s míčem se jim těžko můžeme rovnat, ale dravým, běhavým způsobem hry, bleskovými přechody do útoku, přesnými pasy, lze zaskočit jakýkoliv tým. Velmi fyzická a rychlá hra - to by mohla být cesta pro nás.
A samozřejmě, potřebujeme režiséra hry, někoho, kdo bude tvořit hru, rozdělovat míče, dávat tomu myšlenku, někoho jako byl Rosický. Obávám se, že nikoho takového u nás zatím úplně nevidím, ale může z někoho vyrůst, možná že už po trávníku běhá. Bohužel asi nelze spoléhat na fotbalisty působící v zahraničí, kteří většinou hrají ve svých klubech druhé housle a už vůbec se nedá říct, že by na nich hra stála. Je otázkou, zda hráče, kteří hrají venku a v klubech hrají sporadicky, vůbec do reprezentace zvát, spíš asi ne.
Před mistrovstvím světa je každopádně na čem pracovat. Ačkoliv to vypadá, že se zvyšováním počtu účastníků mistrovství by to nemělo být problémem, tak podíl evropských týmů se zase tak moc nezvýšil, ze 13 na 16. A 16 je zrovna počet týmů, které se dostaly na ME do osmifinále, a my jsme mezi nimi nebyli.
Los pochopitelně ještě neznáme, ale pravděpodobnost, že s námi ve skupině bude některý z top týmů, je velmi vysoká a tím pádem poměrně malá šance na přímý postup, který bude vyhrazen pouze vítězi skupiny. Budeme spíš rádi, pokud se dostaneme alespoň do baráže.
Tak doufejme, že snad bude brzo lépe a po neúspěšném mistrovství už půjdeme jenom nahoru.
