Článek
I přes to, že pro většinu atletů jsou vrcholem roku až olympijské hry, tak se dá říct, že absencí bylo minimum (až na pár výjimek, někteří atleti, studující v Americe, dali přednost soutěžím NCAA) a mohli jsme tak vidět takřka celou evropskou špičku. Byla vidět i spousta skvělých výkonů, např. Tentoglou ve skoku do dálky 865 cm, Diaz Fortune v trojskoku skvělých 18,18 m (pouhých 11 cm za světovým rekordem) nebo Samba na 100 m př. za 12,31. Zaměřit se ale chci především na českou reprezentaci.
Z pohledu získaných medailí se nedělo nic převratného. Celkem jsme si už zvykli, že to, abychom se nevraceli bez medaile, pro Česko zachraňuje oštěpař Vadlejch. To se stalo i tentokrát, dokonce se v jeho kariéře jedná o první zlatou medaili. Myslím, že si jí velmi zasloužil. Co je ale také důležité, je ten fakt, že máme ještě dalších devět umístění do osmého místa. Ve statistice bodových zisků (počítají se umístění do osmého místa) je Česko na 12. místě v Evropě.
Z hlediska budoucnosti je snad ještě důležitější, že většinu těchto umístění získali mladí, velmi perspektivní atleti. Je pravda, že už bylo docela na čase, v uplynulém desetiletí jsme sice také měli v juniorských kategoriích řadu talentů, ale prakticky u nikoho se nedařil přechod do seniorské špičky. Dá se prakticky mluvit o ztracené generaci. Kdo si dnes vzpomene na výškařku Pejchalovou, vícebojaře Doležala nebo oštěpaře Floriana, kteří v juniorech přivezli světové medaile, ale přechod mezi dospělé se jim nepovedl. Určitě nenaplněné očekávání lze vnímat i u velkých juniorských talentů výškařky Hrubé, která v juniorkách kam přijela, tam vyhrála, ale dodnes má osobní rekordy ze svých juniorských dob, nebo vícebojaře Sýkory, který letos ukončil kariéru, během níž se spíš potýkal s vlastním zdravím než se soupeři, a tak se výkonnostní růst u něj v dospělosti už nekonal.
Teď se ovšem zdá, že nám dorůstá nová, silná generace a jména jako Meindlschmid, Gloria Manuel, Jíchová, Švábíková, Štefela, Němejc, Duchycha, Habarta, Ščerba mohou být budoucností naší atletiky. Především pak čas Glorie Manuel na trati 400 m v jejích 18 letech má vysokou kvalitu. Snad se k našim talentům přiřadí i Bára Malíková, atletka s velkým potenciálem, co například vyhrála světové mistrovství do 18 let na trati 400 m v roce 2017, kde za ní na druhém místě skončila Mary Moraa, loňská mistryně světa na 800 m. Bára se pomalu dostává zpátky na úroveň, ve které byla v roce 2021, po zranění, ke kterému přišla během studií na univerzitě v Americe.
Co se týče výhledu na blížící se olympijské hry, tak v atletice budeme medailově spoléhat opět na Jakuba Vadlejcha. V ostatních disciplínách medaile očekávat moc nelze. Přece jen světová konkurence je ve většině disciplín ještě o dost vyšší a to, co stačilo na evropském mistrovství na nějaké čtvrté, páté místo, to na OH nemusí stačit ani do první desítky. Už cesta do finálové osmičky většinou povede, i pro tyto naše úspěšné reprezentanty z ME, pouze přes zlepšené osobní rekordy. Na druhou stranu od mladých atletů se dá očekávat, že se budou postupně výkonnostně posouvat. A když ne letos, tak se mohou do světové špičky dotáhnout za rok, za dva.
Přejme si tedy, aby naše atletika opět nabývala na síle a my nemuseli závidět Nizozemsku, Norsku nebo Belgii, jaké má skvělé atlety světové úrovně.
použité zdroje:
https://www.atletika.cz/
https://www.european-athletics.com/home
https://worldathletics.org/
https://www.olympijskytym.cz/
a přenosy České televize
