Článek
Roli v tom hrál i náš postup v baráži, především přes Dánsko. Sice si uvědomuju, že to byla spíš velká klika než kdovíjaké umění, ale přece jen jsme viděli, že uspět proti takovému týmu je možné. A pokud srovnám Dánsko s týmy, které nás čekali ve skupině na MS, tak Dánové jsou zhruba na úrovni Mexika, v porovnání s Jižní Koreou a Jižní Afrikou jsou dokonce lepší. Tak si pak člověk říkal, že když to vyšlo jednou, proč by se to nemohlo stát znovu.
Bohužel realita byla nemilosrdná. Vidím překvapivě dost paralel s mistrovstvím Evropy v roce 2024. I tam jsme v prvním zápase s Portugalskem vedli po naprosto ojedinělé akci, ale soupeř nás nakonec převálcoval s velkým přispěním Robina Hranáče, stejně tak neměl ani na MS čisté svědomí při obou obdržených brankách. Ve druhém zápase jsme uhráli remízu, stejně tak na ME. A v obou zápasech se proti nám kopala penalta po zahrání rukou. Až ten třetí zápas byl trochu jiný. Společné ty třetí zápasy mají jen to, že jsme oba prohráli, nedokázali vstřelit gól a definitivně stvrdili konec na šampionátu už ve skupině.
Jak se později ukázalo, tak to, že nás v prvním zápase Jižní Korea tak přehrávala, nebylo dáno tím, že by byli Korejci tak skvělí, ale proto, že my jsme podali mizerný výkon. Proti Mexiku se Korejci vůbec nechytali a propadli i proti Jižní Africe. My jsme proti africkému týmu dali rychlý gól a pak jsme se rozhodli po zbytek zápasu tento hubený náskok bránit.
Před zápasem s Mexikem jsme slyšeli od našich reprezentantů, jak jsme odhodláni uspět a postoupit do play-off, k čemuž bylo nutné vyhrát. Je normální, že tým, který hraje na vítězství, vystřelí na bránu za celý zápas jen jednou, a ještě je to tečovaný šourák? To se nedá nazvat jinak než jako herní ubohost.
Důvodů českého krachu bude víc, jedno ale souvisí s druhým. Můžeme začít třeba u trenéra, který na každý zápas nahlásil výrazně jinou sestavu než v předchozím zápase. Někdo tomu říká odvaha, já v tom vidím spíše bezradnost a nekoncepčnost. Trenér vůbec působil zmateně, spíš jako senilní stařík než trenér. Stačí si vzpomenout, co začal plácat po trapném výkonu proti Jihoafrické republice, kdy jsme si od něj vyslechli, jak je spokojený s výkonem týmu a že jsme rozhodně nehráli nějakého zanďoura, i když celý národ viděl, že ano. Pak po pár dnech se za ta slova omlouvá, patrně jen proto, že mu všichni okolo říkali, co to blábolil za nesmysly. Po zápasu s Mexikem zase obhajoval střídání Višinského tím, že byl vyčerpaný. Sám hráč ale říkal pravý opak. Trenérský výkon tedy nestál za nic, nasazování hráčů do zápasu i střídání nedávalo žádný smysl, nebyla v tom logika, působilo to spíš tak, že jména tahá z klobouku.
Za trenérem jde i to, že hráči nebyli fyzicky náležitě připraveni a pravidelně během druhého poločasu odpadali, ostatně také v té době padly všechny góly do naší sítě, prostě jsme nestíhali. Je to zodpovědnost trenérského týmu, aby reprezentanti byli fyzicky v pořádku a zvládali hrát naplno celých 90 minut. A pokud jde o specifika vyšší nadmořské výšky, je řada trenérů, i třeba v jiných sportech, kteří vědí jak na to, aby jim to neubíralo síly. Stačilo se tedy zajímat a situaci konzultovat.
Myslím, že je na místě si přiznat, že v současné době nemáme takové trenérské osobnosti, kteří by dokázali s reprezentačním týmem něco udělat. Je načase se rozhlížet po trenérovi v zahraničí, přinejmenším takovém, který by situaci v našem fotbalu a jeho problémy nazýval pravými jmény. Koubek by měl být každopádně odvolán, včera bylo pozdě.
Na druhou stranu, zdaleka to není jen o trenérovi. I když se lze bavit o některých jménech v sestavě, tak bohužel platí, že nám chybí hráčská kvalita. Však také máme jediného hráče, který má opravdu důležitou pozici v top klubu. To není náhoda. Každý, kdo do toho vidí hlouběji, vám řekne, že náš fotbal nevychovává osobnosti. Už od žáků chceme hlavně, aby neudělali chybu, takže není žádoucí, aby se snažil posílat dlouhé centrované míče, co když se to nepovede? Stejně tak se jim zakazuje, aby se snažili obehrát soupeře jeden na jednoho, vždyť by o míč mohli přijít. Ale s touto filozofií pak ti kluci vyrostou, aniž by tyto dovednosti nabrali. A v naší dospělé reprezentaci je to pak hodně vidět.
Dalším trendem je, že v naší lize je dáván čím dál menší prostor mladým českým nadějím, to se raději nakoupí, i třeba průměrní, cizinci. Cizinci ostatně naší lize dominují a mají zpravidla v jednotlivých týmech vůdčí role. Případné úspěchy v pohárech tedy nejsou ani tak úspěchem českého fotbalu, ale spíše výsledek úspěšných nákupů. A nám zoufale chybí osobnosti, tvůrci hry, někdo, kdo tomu je schopen dát myšlenku. Nikoho takového nemáme, ani v evropských ligách, ani v české lize.
A roli hraje i to, že nemáme dostatečnou sportovní infrastrukturu, v tomto smyslu jsme v podstatě rozvojovým státem. Většině státům v Evropě můžeme jen závidět, jaké oni mají podmínky pro přípravu.
Ono se v podstatě ví, v čem zaostáváme, co by mělo být jinak, opakovaně se to pojmenovává, ale reálně není žádná vůle s tím něco dělat. A jsem skeptický, že by se mohly konečně pohnout ledy a poměry v českém fotbale se začaly měnit.
https://www.sofascore.com/cs
https://www.eurofotbal.cz/
https://www.fifa.com/en/tournaments/mens/worldcup/canadamexicousa2026/scores-fixtures?country=CZ&wtw-filter=ALL
přenosy ze šampionátu
podcast MVP
