Článek
A tak jsme viděli v prvním duelu, s jakou lehkostí Američané přehrávají domácí švédský tým. Ze své převahy už za první třetinu vytěžili dvě branky a soupeře prakticky k ničemu nepustili. A vlastně od té doby už zápas v podstatě jen kontrolovali. A když už se zdálo, že by ze zápasu přece jen mohlo ještě být drama, když se Švédové prosadili dvěma góly v řadě (i když ten druhý byl spíše náhodný), tak Američané opět zapnuli, přidali další branku a o vítězi nemohlo být pochyb.
Co k americkému úspěchu stačilo? Jen mít zdravé sebevědomí a nečekat jen, co udělá soupeř, ale především hrát svou hru. Rychle bruslit, aktivně napadat Švédy už v jejich obranném pásmu. A jak se ukázalo, tak švédská defenzíva, přesto, že je plná zvučných jmen, vůbec nestíhala.
A já se v té souvislosti ptám, kde byla ta údajná útočná a aktivní hra českého týmu, o které se při každém českém zápase básnilo ve studiu, že údajně náš tým zdobí? Proč si naši hráči od této taktiky vzali v první třetině klíčového zápasu celé sezóny volno a jen čekali, co udělá soupeř? Že jsme se nesnažili hrát dopředu, o tom ostatně jasně vypovídají naše pouhé čtyři střely na bránu za celou třetinu. To je pochopitelně žalostně málo.
Přitom jak nám ukázali v semifinále Američané, právě taková hra byla klíčem k úspěchu. Je otázkou, zda ta ustrašená první třetina z české strany byla naplněním trenérské taktiky nebo jen ničeho lepšího nebyli naši hráči schopni. Probrali se bohužel příliš pozdě, kdy už bylo i kvůli mizernému výkonu brankáře Vejmelky prakticky po zápase.
Dalším poučením, a nejen z tohoto zápasu, je takové, že se vůbec není třeba bát papírové síly soupeře a velkých jmen, protože to nic neznamená. Měřeno teoretickou silou sestavy by si měli Švédové dokráčet jasně pro zlato a o něj by měli hrát s Kanadou. A jaká je realita? Kanada potupně padla s Dánskem hned ve čtvrtfinále, se Švédy si zase doslova pohráli Američané v semifinále. A Švédové tak mohou být rádi, že se do semifinále překvapivě dostali ti Dánové, jinak by na ně ani medaile nejspíš nezbyla.
Především by na to měli pamatovat čeští reprezentanti, kteří patrně budou mít na OH už ve skupině favorizovanou Kanadu. Měli by si uvědomit, že vůbec není potřeba proti nim nastupovat s respektem, protože je klidně mohou porazit. Stačí, když na led nepřijdou jako předem poražený tým.
Ve druhém zápase semifinále si pak jako kočka s myší pohráli Švýcaři s Dánskem. A jen potvrdili mou domněnku, že dánské překvapení na úkor Kanady nebylo o fantastickém výkonu Dánů, ale o naprostém selhání a zoufale špatném výkonu Kanaďanů. Švýcarům proti Dánsku stačila jedna třetina a bylo hotovo.
Švýcaři tedy, v pozici vítěze skupiny, ke které jsme jednu chvíli měli už blízko my, vyfasovali na cestě do finále dva pohodové soupeře, Rakousko a Dánsko. Oba zápasy mohli pojmout spíše jen jako intenzivnější trénink a prvního těžkého soupeře budou mít až v souboji o zlato. Považuji je za favority duelu a myslím, že by si tentokrát mohli sáhnout na historicky první zlaté medaile pro Švýcarsko. A musím říct, že bych jim to i docela přál.
zdroje:
přenosy v TV
https://www.hokej.cz/
https://www.iihf.com/en/events/2025/wm
