Článek
Co bylo zcela nepochybné, byl úspěch pořadatelský, první ženské hokejové mistrovství v Česku mimo jiné stanovilo nový rekord v návštěvnosti.
Co se týče prezentace českého týmu, tak na něj se lze dívat různými úhly pohledu.
Optimista by mohl říct, že jsme v žádném zápase vysloveně nepropadli, přesto, že jsme se měřili s těmi vůbec nejlepšími nebo že v zápase s USA v semifinále naše ženy nebyly daleko od prvního historického vítězství nad nimi.
Pesimista by naopak mohl argumentovat tím, že jsme prohráli pět utkání ze sedmi a v zápase o bronz jsme ztratili už prakticky vyhraný zápas. Nebo také, že Češky na velké akci už třikrát v řadě podlehly Finkám.
Pravda bude asi někde uprostřed. Naše ženy se určitě neztratily, se zámořskými týmy jsme sice třikrát prohrály, ale už to nebyly zdaleka takové výprasky, na jaké byly zvyklé ještě celkem nedávno. A nakonec, týmy Kanady a USA se už řadu let poráží pouze samy mezi sebou.
Už méně přijatelné byly prohry s Finskem. První zápas ve skupině, to byl nejhorší český výkon na mistrovství. Bitva o bronz, ta vypadala dlouho velmi nadějně, nakonec ale skončila trpkou prohrou. Nicméně jsme alespoň obhájili pozici na světovém žebříčku, když coby čtvrtý tým světa jsme si dvakrát celkem jasně poradily s pátými Švýcarkami.
Co chybí českému týmu k tomu, aby vystoupal ještě na vyšší příčky a mohl se opět radovat z medailí, a třeba se mu podařilo překonat i zámořský tým?
Takticky i technicky je náš tým na velmi dobré úrovni, holky si svou šikovností nezadají s muži, umí dobře kombinovat, organizovat přesilovky i oslabení, pohotově zakončovat. Slabinou je ovšem fyzická kondice.
Ve všech nakonec prohraných zápasech jsme začali velmi dobře, drželi jsme krok se soupeřkami ve skóre nebo jsme i vedli. S přibývajícím časem, především pak v posledních třetinách, jsme se ale dostávali pod čím dál větší tlak soupeřek, holky nestíhaly. Bylo to dobře vidět třeba ve finiši semifinálového zápasu se Spojenými státy, kdy Češky sice hrály power play a bylo jich tak na ledě o jednu víc, ale přesto Američanky byly u každého puku včas a prakticky nenechaly naše holky vystřelit.
Nebo můžeme zmínit zdánlivě smolné utkání o třetí místo. Dlouho to vypadalo na poklidné české vítězství, ale postupně Češky fyzicky odcházely, v poslední třetině pak měly Finky místy až drtivou převahu, všude byly o krok dříve. A v prodloužení pak už Češky nebyly schopny vůbec žádné akce a jen se pokoušely alespoň držet puk a dočkat se nájezdů. Ale ani to se jim nakonec nepovedlo.
Problém s nedostatečnou fyzičkou ostatně zmínil i reprezentační trenér týmu při hodnocení mistrovství po jeho skončení.
Oproti zámořským celkům je pak značnou slabinou i schopnost vyhrávat buly, když zámořské hráčky v této dovednosti jasně naše holky převyšují. Není jistě třeba dodávat, jak důležitým herním prvek vhazování je. Zde se máme taky ještě co učit.
Samozřejmě ale nelze začít pracovat na vhazování až na reprezentačním srazu před šampionátem, natož zlepšovat fyzickou kondici, na to už není prostor. Na tom je nutné makat celou sezónu.
Nicméně, pokud nemá zůstat vyrovnávání se těm úplně nejlepším jen nesplněným snem, nic jiného českému týmu nezbývá.
zdroje:
https://www.iihf.com/en/events/2025/ww
sledování zápasů v TV
