Článek
Před jeho zvolením jsem psal, že jeho láska k clům může dostat naši i světovou ekonomiku do krize. Měl jsem sice obavy, ale netušil jsem, jak šíleně se zachová k Ukrajině (i když to nyní trochu koriguje). Neočekával jsem, jak rozvratně bude v prvních týdnech působit na americké instituce, vládu práva a americkou společnost. Překvapilo mě, jak šíleně a nekompetentně si počíná jeho zřejmě hlavní spolupracovník Elon Musk a jak nekonečná je tolerance Bílého domu k jeho gigantickému konfliktu zájmů a naprostému nedostatku transparentnosti jeho jednání.
A tohle není pohled do mého nitra, ale reflexe očekávání „podnikatelů“ od jejich prezidenta: Pro byznys je zásadní stabilní nebo alespoň předvídatelné prostředí. To se Trumpovi podařilo bez nadsázky zdevastovat – v USA i ve světě.
Podařilo se mu popřít mnoho základních ekonomických pravidel, například to, že je pro zemi výhodné dovážet produkty, které nevyrábí, nebo které by vyráběla draze. Třeba zmíněná cla na ocel a hliník – komodity, u nichž je velká část (kolem čtvrtiny, respektive třetiny) poptávky USA kryta dovozem – jsou cestou k inflaci. A to, že jedny z prvních cel byla uvalena na partnery v zóně volného obchodu (Kanada a Mexiko), kterou sám Trump před pár lety „vyjednal“, hovoří za vše…
Logickým výsledkem tohoto chaosu je pokles finančních trhů a masivní nejistota. Pokud se tah na cla nezmění, stane se obchodní válkou vyvolaná inflace negativním šokem a přinese vyšší úroky, které USA dovedou k zásadnímu zpomalení růstu. Nadto výrazně zasáhnou globální ekonomiku (nejvíce nejchudší země).
Vedlejším produktem práce dua Trump/Musk je například masivní pokles hodnoty donedávna nejprogresivnější a zřejmě finančně nejúspěšnější automobilky světa – Tesly (a ztráta pozice Starlinku). Reakce prezidenta, který uspořádal Tesle předváděčku u Bílého domu a mluvil o tom, že protesty před prodejnami Tesly je třeba označit za terorismus, hovoří sama za sebe.
Obrovská škoda, kterou minulé týdny způsobily Spojeným státům, však leží jinde – v jejich postavení ve světě. Pro mnoho lidí byly USA lídrem demokracie a svobody. Autorita USA nestála zdaleka jen na silné armádě a ekonomice. Byly pro většinu demokratického světa spojencem, ne-li přítelem, a v lecčems i vzorem. Jakkoliv od řady politiků zaznívá víra v to, že se „vrátíme do starého dobrého světa“, nejenže je to stále jen víra, ale hlavně to naráží na fakt, že politika „Amerika především“ je již v USA silně zakořeněná. A tak často jen domnělé přínosy orientace politiky dovnitř budou stále více dostávat přednost před širší politickou agendou.
Ale i toto má ekonomické důsledky. Stejně jako se EU i další země snaží omezit zejména technologickou závislost na Číně (kvůli její přinejmenším nepředvídatelnosti, ne-li nekompatibilitě pohledu na svět), to samé se asi bude dít – alespoň do jisté míry – v případě některých, zejména vojenských, technologií z USA. To ke škodě obou stran, neboť tamní produkce dnes nemá leckde konkurenci (a její náhrada může vést k nižší kvalitě), ale i tak, k omezení rizika, si zřejmě státy budou stále více hlídat, co a za jakých podmínek od amerických firem nakoupí (a postupně si vyvinou vlastní kvalitní technologie).
Nicméně asi největší škoda pro USA a celý svět je otevřené pohrdání právem, ústavou a rezignace na alespoň ty nejdůležitější hodnoty – například na to, že agresor má být označen za agresora a oběť za oběť.
Řada prezidentových kroků, kterými mimo jiné obchází i zákonodárce (na což Republikáni, kteří mají v Kapitolu většinu, zatím nereagují), jsou či budou označeny za nezákonné. Některé jeho iniciativy jdou dokonce přímo proti americké ústavě. A velká část společnosti i politiky nad tím mlčí, snaží se to obhajovat nebo tomu dokonce aplauduje. To zakládá stav, kdy Amerika může o své mnoha desítkami let budované principy svobody, práva a rozdělení moci přijít – nezvratně nebo na dlouhou dobu.
A bohužel, zatímco Trumpova obchodní válka omezí nejen americký dovoz, ale i vývoz, tato „komodita“ – tedy oslabení právního státu a demokratických hodnot – se zřejmě vyvést povede.
Lidí, kteří více než za své demokracie „kopou“ za Moskvu či Peking, není málo. A když se k nim připojí nástupem „vlády zdravého rozumu a konzervatismu“ okouzlení užiteční idioti, mohou škody, které se zatím podařilo americkému prezidentovi způsobit, narůstat do hrůzných rozměrů.
