Občanská vybavenost na hornickém sídlišti před více než 100 lety

Uhlí bylo v pruském Horním Slezsku oficiálně objeveno v roce 1790. A pomaličku začaly vznikat doly. Nejprve dva státní - důl Královna Luisa u vesnice Zabře a důl Král u vesnice Chořov. Tedy někde mezi vesničkou Katovice a městem Glivice. Později získávali licence na těžbu uhlí i soukromníci.

Vznikající doly potřebovaly horníky a další pracovníky. Když byly vyčerpány zásoby mužů z blízkých vesnic, třeba bylo se poohlédnout po vzdálenějších zdrojích levné pracovní síly. Doly se však musely postarat o to, aby měli kde bydlet. Nejprve si pronajímaly pro horníky místo u sedláků, ale to se rychle vyčerpalo a sedláci začali požadovat stále více peněz. A tak začaly vznikat hornické kolonie v blízkosti dolů.

Nejprve se stavěly dvojdomky, přičemž to bylo tak, že dole bydlely dvě rodiny, měly společnou sednici a pak pokoje každá rodina zvlášť, podkroví se pronajímalo mladým svobodným horníkům. Do podkroví byl přístup přes dolní byty. To mělo tu výhodu, že hospodyně měly pod kontrolou, kdo do toho podkroví chodí a kdy tam chodí, jestli se například nevrací z hospody pozdě a namol. A jestli si tam netahají ženské. Vůbec se hlídaly všechny nepřístojnosti, však jsme v 19. století. Hospodyně také dbaly na to, aby ti mladí a svobodní šli v neděli do kostela apod. Celá rodina měla výchovný vliv na mladého horníka, který opustil svůj domov a mohl díky té nabyté svobodě snadno zvlčet.

Během krize ve 20. letech 19. století ty domy začaly doly prodávat horníkům (privatizace), aby se tak zbavily drahé údržby. Později pruské státní doly dávaly horníkům pozemky, aby si tam s finanční pomocí dolu dům sami postavili, ale museli to stihnout v určité lhůtě – a pak ten dům danému horníkovi patřil.

Na začátku druhé poloviny 19. století začaly vznikat první charakteristické cihlové obytné domy s červenými okny pro horníky a další dělníky. Německy se jim říkalo Familien-Block a místní slezské obyvatelstvo si z toho vytvořilo slovo Familok. A tyto familoky se začaly rozrůstat jako houby po dešti. Několik desítek nebo možná i přes sto familokových sídlišť se nacházelo v uhelné pánvi kolem měst Katovice, Glivice, Bytom a Rybnik. Však tam také bylo požehnaně dolů, hutí a různých fabrik.

V roce 1903 začalo rozšiřování dolu mezi Katovicemi a Myslovicemi. To byl úplný východ Horního Slezska, nedaleko hranic s Ruskem a Rakouskem-Uherskem. Hloubily se nové šachty Carmer a Nickisch. Ale potřebovali horníky a dělníky. Kde je vzít? Lidí v okolí bylo málo a také už pracovali jinde. Doly musely nabídnout něco, aby nalákaly lidi, a to třeba i ze vzdáleného okolí. Tehdy byla ve Velké Británii populární koncepce tzv. zahradního města, města zítřka. Takové myšlenky se samozřejmě šíří i do Německa a vedení dolu (Anton Uthemann) zadalo architektům Zillmanům zbudování takovéhoto sídliště pro horníky. Tak se začal stavět Giszowiec - byly to patrové dvojdomky se zahradou.

Jenže se záhy ukázalo, že takto vzniklých 600 bytů nestačí. Tak byl stejným architektům zadán projekt vybudování dalšího sídliště, tentokrát třípodlažních budov v blocích. A tak začal vznikat Nikiszowiec. Do první světové války vzniklo šest bloků, po válce byly dokončeny ještě tři bloky, avšak další naplánované bloky už se nestavěly.

Tak vzniklo celkem asi 1200 bytů. Za větší byty se platila činže 102 marky, za menší 72 až 78 marek. Průměrný výdělek horníka v Horním Slezsku byl asi 1233 marek ročně. Takže činže činila přibližně 10 % procent výdělku.

Byty byly na tehdejší dobu ve vysokém standardu. Dva pokoje a kuchyň, 63 m2. Nebyla tam předsíň, koupelna ani záchod. Ale v kuchyni byla tekoucí voda, záchod byl společný pro dvě partaje na mezipatře. To byl opravdu vysoký standard - starší familoky měly jeden vodovodní kohoutek v mezipatře a na záchod se chodilo na dvůr. K bytu byl zpravidla i sklep a kus půdy, i když ne vždy.

Celé sídliště bylo koncipováno jako samostatné město. Byla tu kompletní občanská vybavenost. Tedy obchody, které jsou v podloubí, říkalo se tomu konzum. Pak hostinec (dnes je tam pošta), prádelna, další služby. Škola, školka. Sídliště mělo vlastní čističku odpadních vod. A samozřejmě kostel. Lidé neměli důvod Nikiszowiec opouštět, ono také kolem dokola byly lesy a nějaká veřejná doprava ještě moc neexistovala.

Jedna budova na sídlišti má okna jiná než ostatní – vyšší. Tam byla samoobslužná prádelna. Doma si lidé prát nesměli, to bylo zakázáno. Správa budov se totiž bála vlhkosti, plísní. Takže postavili dům, kde byla veřejná prádelna a koupele.

Každý blok (familok) měl určený den na koupání a praní. Ženy tam mohly prádlo vyvářet, v jednom žlabu ho prát v horké vodě a pak přendat do druhého žlabu, kde se vymáchalo ve studené vodě. Pak tam byly elektrické odstředivky. Vyždímané prádlo se věšelo na tyče a ty zasouvaly do obrovské sušičky, kde proudil horký vzduch. Se suchým prádlem pak ženy přecházely k mandlu.

V budově prádelny byly také koupele pro ženy a děti. Chlapi se po vyfárání myli na šachtě, ale ženy a děti tuto možnost neměly, protože v bytech nebyly koupelny.

No a také prádelna fungovala jako tehdejší Facebook, ženské si tam vyměňovaly novinky, zkušenosti a drby. Chlapi měli jiné příležitosti, kde mohli poklábosit - v práci a pak v hospodě.

Jako prádelna a mandl budova sloužila do konce 80. let. Drobné prádlo si sice už domácnosti zajišťovaly doma, ale s ložním povlečením nebo prostěradly se stále chodilo sem. Teď se tam nachází pobočka Muzea dějin Katovic. V úterý je vstup zdarma.

Drobné konflikty a nevraživosti mezi ženskými v prádelně asi nebyly nic vzácného, ale někdy to přece jen přerostlo obvyklé meze, až bylo nutné zasahovat a pak sepsat úřední záznam. Jeden překládám z polštiny:

Nikiszowiec, dne 12. prosince 1938

Incident, který se odehrál 5. prosince tohoto roku v prádelně v Nikiszowci.

Dne 5. prosince po otevření prádelny v Nikiszowci strojníkem Zawadou, osoby čekající ve frontě před prádelnou zaujaly místa u žlabů v pořadí, které zaujímaly ve frontě před prádelnou. Mezi jinými obsadila dva žlaby na praní nějaká Koziakowa. Po jisté chvíli přišla jistá Hachułowa a prohlásila, že v pondělí tyto žlaby patří jí, že je Koziakowa obsadila nezákonně, a vzhledem k tomu, že Koziakowa žlaby neuvolnila [!], došlo k hádce mezi Koziakowou a Hachułowou, ke které se připojila Bańczykowa. Během této hádky došlo mezi výše uvedenými ke rvačce. Která z výše jmenovaných se začala prát jako první, není možné zjistit. Je třeba poznamenat, že Koziakowa správně obsadila žlaby podle místa ve frontě, které zaujímala před prádelnou (dorazila dříve než Hachułowa), takže se Hachułowa neoprávněně domáhala, aby jí Koziakowa žlaby uvolnila, jelikož v současné době neexistuje žádný předem stanovený plán, ze kterého by bylo patrné, kdo, kdy a které žlaby by měl obsadit. Žlaby se obsazují podle pořadí příchodu do prádelny.

Správa budov dolu Giesche

Dryś [podpis]

(ručně psaná poznámka) Bylo by záhodno upozornit obě strany, že pokud se budou rvačky opakovat, tak bude oběma vstup do prádelny zakázán.

Chlapi, nesmějte se, vy se zase hádáte o parkovací místa.