Článek
Kdo z nás to nezažil? Sedíte proti sobě, žena říká jedno, muž slyší druhé. Nebo naopak. Najednou máte pocit, že mluvíte úplně jinými jazyky. A vlastně… nejste tak daleko od pravdy. Můžeme mluvit stejným jazykem, ale způsob, jakým přemýšlíme a komunikujeme ale může být jako noc a den.
Jak se odedávna říká - muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.
Žena je kočka, která chce být hýčkána, ale jen když se jí zrovna chce. Muž je pes, který se těší na každou chvíli, kdy si může pohrát, „něco opravit“.
Když se dají dohromady dvě takhle různé povahy, nedorozumění je prakticky zaručeno.
Evoluce aneb muž loví, žena sbírá… a hádají se u toho
Pokud se podíváme zpátky do historie, je jasné, že už naši pravěcí předkové museli řešit, kdo umyje nádobí (i když tehdy asi šlo o kost z mamuta). Muži byli lovci zaměření na jednu věc: ulovit, přinést, sníst. Ženy byly sběračky – multitasking jim byl vlastní už odpradávna, když jednou rukou trhaly ovoce, druhou hlídaly děti a třetí (kde ji vzaly, nevím) mávaly na muže, aby přestal dělat hlouposti.
Rozdíly přetrvávají dodnes. Muž chce řešit jednu věc, rychle, efektivně a pokud možno hned. Žena chce pochopit širší kontext, vcítit se do situace a promyslet všechny možnosti. A tady je kámen úrazu.
Příklad:
Žena: „Mám fakt náročný den, všechno mě štve.“
Muž: „Tak si vezmi volno.“
Žena: „To si vážně myslíš, že to takhle funguje? Já nepotřebuju radu, já potřebuju, abys mě jen pochopil!“
Muž: (zmateně): „Ale já se Ti snažím pomoci…“
Mužský a ženský mozek je jiný. A ne, není to žádné sexistické klišé. Je to prostě věda. Mužský mozek se zaměří na jeden úkol a jde rovnou k věci. Je to jako když najdete v počítači složku „Dokumenty“ a všechno tam leží přehledně roztříděné.
Ženský mozek? To je jako milion otevřených oken v jednom prohlížeči. Myšlenky na práci, děti, večeři, kamarádky, co měla na sobě kolegyně a co jí manžel řekl před dvěma týdny, se mísí dohromady. A muži se pak ptají: „Proč pořád myslíš na tolik věcí najednou?“
Ženy naopak nechápou, jak může muž skutečně přemýšlet jen o jedné věci (nebo občas o ničem).
Příklad:
Žena: „Na co myslíš?“
Muž: „Na nic.“
Žena: „Na něco přece musíš myslet.“
Muž: „Ne, fakt na nic.“
(Žena to sice vzdá, ale dál přemýšlí, co tím „nic“ myslel.)
Základem je mluvit spolu. To víme všichni. Problém ale je, že komunikace mezi muži a ženami je někdy jako telefonát s operátorem: mluvíte, mluvíte, ale odpověď pořád není na to, na co jste se ptali.
Muži jsou přímí. Většinou používají krátké věty, jasné informace. Něco jako seznam na nákup: „Chleba. Mléko. Máslo.“ Žádná omáčka kolem.
Ženy rády vyprávějí příběhy. A chtějí je slyšet. Když vám řeknou, že něco „jen tak zmíní“, připravte se na 15minutový monolog o tom, co řekla kolegyně v práci, a jak to souvisí s jejich pocitem z rána, když slyšela zpívat ptáky.
Příklad:
Žena: „Přijdeš dnes domů brzy?“
Muž „Ne. Později.“
(Žena čekala vysvětlení, omluvu, návrh, že příště přijde včas). Nic z toho nepřišlo. Co asi tak může nastat?
„Proč neumíš číst mezi řádky?“
Ženy často čekají, že muži pochopí, co potřebují, aniž by to vyslovily. Ale mužský mozek funguje podobně jako doslovný překladač. Pokud neřeknete: „Umyj nádobí,“ nemůžete čekat, že to muž udělá jen proto, že jste se na ten dřez významně třikrát za sebou podívala.
„Proč se mě nikdy nezeptáš, co cítím?“
Muži byli po generaci učeni, že emoce = slabost. Takže i když něco cítí, raději to drží uvnitř. Výsledek? Ženy si myslí, že jim na vztahu nezáleží, i když muž v hlavě možná právě přemýšlí, kde ženě koupit ty nejhezčí květiny na usmířenou.
Dobrá zpráva je, že rada existuje, aniž bychom se museli vzájemně převychovávat. Stačí jen pár triků.
Pro muže:
- Naslouchejte. Fakt. Stačí sedět a říct: „To muselo být těžké.“ Není potřeba hledat žádná řešení.
- Ptejte se. Když si nejste jisti, co od vás žena chce, prostě se zeptejte. Lépe jednou přiznat, že nevíte, než třikrát něco pokazit.
- Nechte jí prostor. Ženy chtějí mluvit, protože to je jejich způsob, jak se zbavit stresu. Vy buďte ten klidný přístav.
Pro ženy:
- Říkejte věci přímo. Muž nerozumí náznakům. Místo „Tady je hrozný nepořádek,“ zkuste říct „Mohl bys prosím vysát?“
- Dejte mu čas. Muži potřebují dostatečnou dobu na zpracování emocí. Nepřepínejte na výslechový mód.
- Oceňujte snahu. I když to není zrovna dokonalé, pochvala za snahu dělá divy.
Takže… Ano, muži a ženy jsou naprosto odlišní. Ale to je přece dobře, ne? Představte si svět, kde by všichni byli stejní – nuda k uzoufání. Naše rozdíly nás doplňují, učí nás trpělivosti a dělají naše vztahy zajímavými. A když se to povede, je to fajn. Tak co říkáte, zkusíme si dnes trochu lépe vzájemně naslouchat?
