Článek
O tom, že by se v České republice mohla zavést dvojí kvalita péče, se diskutuje už dlouho. Před 12 lety ostatně zavedl nadstandardy tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, ovšem úpravu tehdy zrušil z velké části Ústavní soud. Nyní jsou však zase ve hře. Plánovaná novela si slibuje, že by se kromě přibližně 15 miliard korun navíc do zdravotnictví také zlepšila dostupnost zdravotní péče. Znamená to tedy, že by se najednou objevili noví zubaři či obvodní lékaři, kterých je stále nedostatek a někteří lidé za nimi musí dojíždět desítky kilometrů daleko? Nebo by se na plánované operace nečekalo několik měsíců?
Připlatíte si za zdravotní péči?
Financování zdravotnictví tak, jak probíhá dosud, je dle ředitele největší zdravotní pojišťovny VZP Zdeňka Kabátka dlouhodobě neudržitelné, a to z toho důvodu, že rostoucí náklady převyšují příjmy pojišťoven. Příplatek za nadstandardní péči by tak mohl takzvaně alespoň částečně vytrhnout trn z paty. Dle průzkumu zdravotních pojišťoven by s dobrovolnými příplatky za vyšší kvalitu souhlasilo 45 % pacientů, vyšší spoluúčast však odmítá 37 % obyvatel. A do druhé skupiny se v tuto chvíli řadím i já – zkušenosti s lékařskou péčí jsou za mě totiž v tuto chvíli všelijaké a spíše nestandardní než nadstandardní.
Jestliže se chcete vyléčit, do nemocnice radši vůbec nechoďte
Když mě před pár lety léčili v jedné okresní nemocnici s cirhózou jater, aniž by rozpoznali žlučníkový záchvat a uvolněný kamínek, který ucpal žlučové cesty, považovala jsem to za selhání jedince. Když mě propustili v době covidové z nemocnice se silným zánětem v těle a vysokým CRP s tím, že už pro mě dále nemají volné lůžko a potřebují ho pro závažnější případy, pochopila jsem to a přičítala to kritické situaci. Ostatně jsem se tehdy moc nepozastavovala ani nad nepříjemným personálem – říkala jsem si, že je toho na ně hodně. To, že posádka záchranky netušila, na jaké oddělení mě dovézt, když jsem měla zvýšenou teplotu, a chtěli mě pro jistotu hnát na infekční, kdybych náhodou měla covid-19, i když zánětlivé markery v mém těle volaly zoufale po záchraně života, jsem přisuzovala tehdejším striktním nařízením a personál nemocnice litovala a omlouvala. Jenže uplynulo pár let a namísto mě se v té samé nemocnici ocitl můj blízký příbuzný. A světe div se – nic se nezměnilo, možná spíš naopak.
Máte cukrovku? Dejte si rohlík s džemem
Ještě před nedávnem jsem si myslela, že když má člověk nějaká dietní omezení, tak to v nemocnici jednoduše zohlední – ostatně od toho jsou přeci i ty tabulky nad postelí, kde je vše krásně vypsáno. Chyba lávky, přátelé. A tak náš hospitalizovaný diabetik dostává k snídani bílé pečivo, k obědu standardně houskové knedlíky s omáčkou, k večeři bílý rohlík se sýrem. A když kvůli převozu na vyšetření do jiné nemocnice neměl naplánovaný oběd, po návratu ho uctili rohlíkem s marmeládou a slazenou bílou kávou. I přes veškeré urgence rodiny a naměřenou hodnotu glykemie 23 se personál nemínil uchýlit ke změně – stačí připíchnout pár jednotek inzulinu a vše je přece vyřešeno.
O tom, že koupelnu chodí uklízečka uklízet jednou za tři dny, snad lepší pomlčet. Naplněný bažant zůstává u postele x hodin, protože není nikdo, kdo by ho vylil. A převaz nohy? Buď vydržte, až někdy někdo bude mít čas, nebo si ji převažte sami – zázraky se dějí, a tak aspoň dostanete k dispozici obvazový materiál. Aspoň něco, když už i toaletní papír musíte mít svůj – jinak máte při velké potřebě smůlu…
Nadstandard nepotřebuji, stačil by bohatě standard
A tak se oklikou vracím k původnímu tématu. Zavádění nadstandardu je sice možná výhodné pro rozpočet zdravotnictví, ale osobně si od něj neslibuji vůbec nic. Silně pochybuji o tom, že se najednou někde náhodně vyrojí nový zdravotnický personál, který hravě zaplní místa chybějících sester i lékařů, že se najednou změní nemocniční stravování i přístup personálu, který už má všeho plné zuby.
Osobně bych byla ráda, kdyby se v nemocnicích dodržoval alespoň standard. Možná je ta naše okresní nemocnice výjimkou, ale pořád je to nemocnice… A zkušenosti bohužel hovoří proti z více front. Jediným řešením, jak z této šlamastiky ven, je tedy pečovat řádně o své zdraví a doufat, že nemocnici nebudeme potřebovat…
Zdroje: vlastní zkušenost a názor autora, dále denik.cz, e15.cz, novinky.cz
