Osm hodin před lidmi, pak hotel. Co obnáší práce lektora a kde se vzal?

Stojíte před několika lidmi, potí se vám ruce a třese hlas. Za vámi svítí interaktivní tabule nebo obraz z projektoru. Víte, že vás čeká třeba osmihodinové školení, ale netušíte, jací budou vaši účastníci – zaměstnanci firmy, v níž působíte jako lektor. Tuto práci dělám sice krátce, asi čtyři roky, ale už jsem školil v několika firmách po celé České republice, a to prezenčně i online. Věnuji se různým tématům: umělé inteligenci, grafickým a kancelářským programům, kyberbezpečnosti, měkkým dovednostem a dalším oblastem. Někdy je to pořádný kumšt, zvlášť když máte, jak říkám, „lektorskou túru“: třeba čtrnáct dní jezdíte z města do města, spíte v hotelech či motelech a střídáte jedno téma za druhým. Jelikož může být lektorská práce někdy stresující, nabízí se otázka: Kde se vlastně vzal pojem lektor a čím se lektor liší od učitele či pedagoga? Pojďme se podívat do historie lektorské profese, na to, co by měl lektor umět a v čem jeho práce spočívá.

Lektor, učitel, pedagog. Tři označení, která často používáme jako synonyma, přestože každé má jiný historický původ a poněkud odlišný význam. Zatímco pedagogové mají své předchůdce již ve starověkém Řecku, pojem lektor pochází z latiny a původně označoval člověka, který ostatním předčítal. Jak se z předčitatele stal odborník na vzdělávání, kdo patřil k významným osobnostem přednáškové činnosti a čím se dnešní lektor vlastně liší od pedagoga?

Původ slova lektor musíme hledat ve starověkém Římě. Pochází z latinského lector, což znamená čtenář nebo předčitatel. Je odvozeno od slovesa legere, které původně znamenalo sbírat či vybírat a postupně získalo také význam číst. Zajímavostí je, že od stejného latinského základu pochází také slovo lectio, tedy čtení nebo předčítání. Právě z této jazykové rodiny se prostřednictvím dalších evropských jazyků vyvinula slova označující přednášku, například anglické lecture.

Ve starověkém Římě ovšem lektor nebyl vzdělavatelem v dnešním slova smyslu. Označoval člověka, který nahlas předčítal texty. V zámožných římských domácnostech tuto činnost vykonávali také otroci, kteří svým pánům předčítali literární díla nebo jiné písemnosti. O předčitatelích se zmiňuje římský řečník Cicero a o jejich využití při výuce psal také Quintilianus. Tyto doklady zachycuje historický latinský slovník Lewise a Shorta.

Tehdejší lektor tedy nemusel být učitelem. Jeho hlavním úkolem bylo zpřístupnit posluchačům psaný text. Teprve historickým vývojem se původní předčítání postupně propojilo s výkladem, přednášením a vzděláváním.

Další důležitá kapitola v historii tohoto označení začala s rozvojem křesťanství. V raně křesťanských společenstvích vznikla potřeba veřejně předčítat biblické a další náboženské texty během bohoslužeb. Funkce lektora se proto stala součástí církevního prostředí. Jeden z nejstarších dochovaných popisů křesťanského liturgického předčitatele pochází od Justina Mučedníka, který žil ve druhém století našeho letopočtu. Ve své První apologii popisuje předčítání náboženských textů při křesťanských shromážděních.

Církevní lektor tak představuje další historickou podobu tohoto označení. Je však důležité rozlišovat mezi samotným předčítáním při bohoslužbě a pozdějším odborným vyučováním. Obě činnosti spojuje práce s textem a jeho předávání posluchačům. Nejde ovšem o totožná povolání.

Výraznější proměna přišla v novověku, zejména na přelomu 18. a 19. století. Odborné vzdělávání postupně přestávalo být výhradní záležitostí tradičních škol a univerzit. Jedním z významných příkladů se stala londýnská Royal Institution, založená roku 1799. Jejím cílem bylo mimo jiné zpřístupňovat vědecké poznatky prostřednictvím experimentů a veřejných přednášek. První přednášku zde v roce 1800 přednesl chemik Thomas Garnett. Roku 1825 instituce zahájila tradici vánočních vědeckých přednášek určených mladému publiku. První sérii vedl John Millington. Michael Faraday při přednášce v londýnské Royal Institution. Historické vyobrazení z 19. století.

V průběhu 19. století se rozvíjely také vzdělávací instituce určené pracujícím dospělým. Příkladem byly britské mechanics' institutes, které nabízely přednášky, knihovny, učebny a praktické vzdělávání. Jejich rozvoj souvisel s průmyslovou revolucí a potřebou nových technických znalostí. Tento vývoj již připomíná současné profesní vzdělávání, kdy odborník předává praktické znalosti lidem, kteří je potřebují při své práci.

Při hledání významných lektorů musíme rozlišovat mezi univerzitními učiteli, veřejnými přednášejícími a průkopníky moderních vzdělávacích kurzů. Všichni přispěli k vývoji vzdělávání, ale ne všichni byli lektory v současném významu.

Historie obou označení odhaluje zajímavý rozdíl. A často se potkáváme s názorem veřejnosti, že lektor a pedagog je vlastně úplně to samé. Dnešní rozlišení je již především profesní. Pedagog je v širokém významu odborník zabývající se výchovou a vzděláváním. Může působit jako učitel, vychovatel, výzkumník nebo specialista na vzdělávací metody. Lektor je naproti tomu označení spojené především s vedením konkrétní vzdělávací činnosti. Připravuje a realizuje kurzy, školení, semináře či workshopy. Často předává odborné a praktické znalosti, které účastníci potřebují při výkonu svého povolání. Česká Národní soustava povolání například definuje lektora dalšího vzdělávání jako odborníka, který zajišťuje profesní, zájmové a občanské vzdělávání dospělých. Může rovněž připravovat vzdělávací materiály, vytvářet programy a podílet se na jejich hodnocení.

Představme si člověka, který pracuje dvacet let ve svém oboru. Má bohaté zkušenosti, dokáže vyřešit téměř jakýkoli odborný problém a své profesi dokonale rozumí. Jednoho dne dostane nabídku, aby své znalosti předával ostatním. Podobně tomu bylo i u mě. Dodnes pracuji jako kreativec, a proto mohu předávat zkušenosti právě z této oblasti. Zároveň se stejně jako ostatní lektoři dále vzdělávám, abych mohl publiku předávat i nová témata. Znamená to však automaticky, že se ze zkušeného odborníka stane dobrý lektor? Nikoli.

Zkušený odborník totiž nemusí být současně dobrým učitelem. Může mít problém s vysvětlováním složitějších témat, nedokáže odhadnout úroveň posluchačů nebo neumí reagovat na neočekávané situace. Dobrý lektor musí dokázat své odborné znalosti přeměnit na srozumitelný vzdělávací obsah. Musí vědět nejen to, co bude přednášet, ale také proč, komu a jakým způsobem. Tento přístup odpovídá také českému kvalifikačnímu standardu pro profesní kvalifikaci Lektor/lektorka dalšího vzdělávání. Ten zahrnuje tvorbu vzdělávacích programů, přípravu výukových materiálů, vedení prezenční i online výuky a hodnocení dosažených kompetencí účastníků.

Práce lektora stojí na několika vzájemně propojených dovednostech. První z nich je odborná znalost vyučovaného tématu. Lektor musí dané problematice rozumět natolik, aby dokázal odpovídat na otázky, vysvětlovat souvislosti a předkládat praktické příklady. Součástí profesionality je také schopnost přiznat, že na určitou otázku momentálně nezná odpověď. Neméně důležité jsou komunikační schopnosti. Patří mezi ně srozumitelný projev, správná práce s hlasem, přiměřené tempo řeči, aktivní naslouchání a schopnost vhodně formulovat otázky.

Další oblastí je psychologie vzdělávání a znalost didaktických metod. Lektor by měl chápat, že každý člověk přichází s odlišnými zkušenostmi, znalostmi i očekáváními. Výuka začátečníků proto vyžaduje jiný přístup než odborné školení pokročilých pracovníků. U dospělých účastníků hraje důležitou roli zejména propojení nových informací s jejich dosavadní praxí. Vzdělávání by proto nemělo spočívat pouze v jednostranném předávání informací, ale mělo by zahrnovat také diskusi, praktická cvičení a řešení konkrétních problémů. Tento přístup doporučují rovněž metodické materiály amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), které se zabývají vzděláváním dospělých.

Dobrý lektor musí být současně organizátorem. Potřebuje plánovat čas, připravovat vzdělávací materiály, zajišťovat techniku a pružně reagovat na situace, které během školení vzniknou. Nesmíme zapomínat ani na schopnost pracovat se skupinou. Každý účastník má jinou osobnost. Někteří se neustále ptají, jiní zůstávají v pozadí. Lektor by měl vytvářet prostředí, ve kterém mají všichni přiměřený prostor a nikdo se nemusí obávat položit otázku.

Jednou z největších chyb začínajících lektorů je přesvědčení, že příprava spočívá pouze ve vytvoření prezentace. Ve skutečnosti představuje příprava samostatnou a velmi důležitou část práce. Ještě před vytvořením prvního výukového materiálu je potřeba určit vzdělávací cíle, poznat cílovou skupinu a zjistit, jaké znalosti a dovednosti mají účastníci získat. Tyto zásady odpovídají systematickému přístupu k tvorbě vzdělávání, například modelu ADDIE, který rozlišuje analýzu, návrh, vývoj, realizaci a vyhodnocení vzdělávacího programu.

Před přípravou kurzu bychom si měli položit několik zásadních otázek. Kdo se školení zúčastní? Jaká je jejich současná úroveň znalostí? Co potřebují vyřešit ve své každodenní práci? A především, co budou schopni samostatně udělat po absolvování kurzu? Pokud například připravujeme školení programu Microsoft Excel, může být konkrétním vzdělávacím cílem, aby účastník dokázal vytvořit kontingenční tabulku a použít ji při analýze dat. Takto definovaný cíl je mnohem užitečnější než obecné konstatování, že se účastník seznámí s možnostmi Excelu.

Právě proto také některým začínajícím kolegům zdůrazňuji, aby přípravu provedli důkladně. U mě osobně to funguje tak, že pokud se jedná o prezenční výuku v nějaké firmě, nejprve si se zástupci firmy domluvíme online hovor, během něhož probereme téma a zjistíme, co se chtějí účastníci naučit. Následně sestavím plán výuky, který ještě průběžně dolaďujeme. Jakmile je vše hotové, připravuji kromě prezentace také skripta, didaktické pomůcky, názorné ukázky a mnoho dalšího. Často si nechávám i zadní vrátka. To znamená, že představím například nějakou novinku, otevřeme další téma k diskusi nebo zařadíme jinou doplňkovou aktivitu.

Prezenční vzdělávání má jednu zásadní výhodu. Lektor se s účastníky nachází ve stejné místnosti, může bezprostředně sledovat jejich reakce, pracovat s neverbální komunikací a podle situace přizpůsobovat výklad. Současně však musí zvládat řadu organizačních a technických záležitostí.

Každé školení by mělo mít promyšlenou strukturu. Zkušený lektor si proto připravuje časový scénář, který určuje obsah jednotlivých bloků, výukové metody, délku praktických cvičení a plánované přestávky. Scénář ale nesmí být natolik rigidní, aby lektor nedokázal reagovat na potřeby účastníků. Následující harmonogram představuje příklad šestihodinového prezenčního školení včetně přestávek.

Jde pouze o modelový návrh. Konkrétní délka jednotlivých bloků musí odpovídat náročnosti probírané látky, charakteru vzdělávací akce a potřebám účastníků.

Prezentace by měla představovat vizuální oporu, nikoliv úplný přepis lektorova výkladu. Vhodné je kombinovat stručné texty, fotografie, schémata, grafy a praktické ukázky. Kromě prezentace je vhodné připravit pracovní listy, zadání úkolů, ukázkové soubory a doplňující materiály pro samostudium. Při praktickém školení softwaru by měl každý účastník dostat přístup k souborům, se kterými bude během kurzu pracovat.

Ještě před zahájením školení by měl lektor zkontrolovat učebnu, funkčnost projektoru, připojení k internetu, ozvučení a dostupnost potřebného softwaru. Pokud účastníci pracují na vlastních počítačích, je vhodné předem sdělit minimální technické požadavky a ověřit dostupnost potřebných aplikací. Důležitá je také záložní varianta. Co se stane, když přestane fungovat projektor nebo vypadne internet? Připravený lektor by měl mít alespoň základní alternativní řešení.

Samotné školení by mělo začít krátkým seznámením a představením vzdělávacích cílů. Lektor následně zjišťuje očekávání účastníků a podle možností přizpůsobuje tempo výuky. Během přednášky je vhodné pravidelně pokládat otázky, zařazovat praktické úkoly a sledovat, zda účastníci probíranému tématu skutečně rozumějí. Velmi důležitou dovedností je také zvládání nečekaných situací. Pokud například jeden účastník opakovaně přerušuje výklad, je potřeba zachovat respektující přístup a současně zajistit, aby ostatní nepřicházeli o prostor k učení.

Online školení nelze považovat pouze za prezenční výuku přenesenou před webovou kameru. Přestože vzdělávací cíle mohou být stejné, způsob komunikace, řízení skupiny i technické požadavky jsou odlišné. Při online vzdělávání totiž lektor často nemá dostatečnou možnost sledovat neverbální reakce účastníků. Někteří mají vypnutou kameru, jiní se zdráhají vstoupit do diskuse. Dalším problémem může být nestabilní internetové připojení nebo souběžné vyřizování jiných pracovních povinností.

Úspěšná online výuka proto vyžaduje promyšlenou organizaci a aktivní zapojování účastníků. Základem je vhodně vybavené pracoviště. Lektor by měl mít kvalitní mikrofon, kameru umístěnou přibližně do výšky očí, dostatečné osvětlení a stabilní internetové připojení. Při výuce práce s počítačem může být velmi užitečné použití dvou monitorů. Na jednom lze zobrazovat prezentaci nebo předváděnou aplikaci, zatímco na druhém lektor sleduje účastníky, chat a vlastní poznámky. Před každým školením je vhodné otestovat zvuk, obraz, sdílení obrazovky a případná přístupová oprávnění.

Pro online vzdělávání lze využívat například Microsoft Teams, Zoom nebo Google Meet. Samotná platforma však kvalitní výuku nezaručuje. Důležité je, aby lektor dokázal pracovat s funkcemi, které podporují zapojení účastníků. Mohou mezi ně patřit ankety, chat, sdílené dokumenty nebo rozdělení účastníků do menších pracovních skupin. Využívání těchto nástrojů odpovídá rovněž doporučením CDC pro přípravu a realizaci online vzdělávání.

Jedním z praktických doporučení je rozdělovat online výuku do kratších tematických bloků a pravidelně je prokládat aktivitou. Neexistuje ovšem univerzální časový interval, který by vyhovoval každému kurzu. Například při školení umělé inteligence může lektor nejprve vysvětlit princip tvorby kvalitního zadání, následně předvést praktickou ukázku a poté požádat účastníky, aby sami vytvořili vlastní zadání. Účastníci tak nezískávají pouze informace, ale mají příležitost okamžitě vyzkoušet jejich praktické využití.

Online lektor musí počítat také s tím, že účastníci mohou mít rozdílné technické vybavení nebo specifické vzdělávací potřeby. Vhodné je používat dobře čitelné prezentace, dostupné výukové materiály a podle možností také titulky. Účastníci by měli mít možnost pokládat otázky i prostřednictvím chatu, pokud jim nevyhovuje hlasová komunikace. Předem je vhodné určit také postup při výpadku internetu, způsob opětovného připojení a dostupnost materiálů v případě technických komplikací. Pokud se školení nahrává, měl by lektor účastníky předem informovat o účelu nahrávání a zajistit odpovídající ochranu jejich osobních údajů.

Ať už jde o online, nebo prezenční výuku, každý lektor pracuje jinak. Někdo školí jednou týdně, jiný každý den. O to důležitější je pečlivá příprava. Jak už jsem zmínil na začátku, taková „lektorská túra“ může být někdy doslova na doraz. V minulém roce 2025 jsem si jednu takovou čtrnáctidenní cestu vyzkoušel. V odpoledních hodinách jsem odjížděl vlakem do Prahy a ubytoval se v hostelu nedaleko holešovického nádraží. Věděl jsem, že mě čekají školení v Hradci Králové, Plzni, Praze a Kolíně, že budu přejíždět mezi různými místy a nocovat v hotelu, hostelu nebo penzionu. Je to taková kovbojka, ale pokud máte všechno dobře připravené, dá se to zvládnout v pohodě.

Právě při cestování mezi městy je důležité mít ve všem pořádek. Osobně mám v počítači složku „Lektor“ a v ní podsložky podle firem, do kterých jedu školit. V každé z nich mám materiály rozdělené podle jednotlivých termínů, například do složky s názvem „Firma XY – 01102025 – den 1“. Výhodou dnešní doby je, že ne každý vyžaduje skripta v tištěné podobě. Pokud však při výuce používáte didaktické pomůcky, je dobré mít v batohu, brašně nebo jiném zavazadle dostatek místa. Já s sebou vozím malý cestovní kufr na kolečkách, batoh a brašnu. Dnes jezdím na školení autem, takže je cestování jednodušší, ale dříve jsem využíval pouze vlak, metro nebo autobus. A přejíždět z Hradce Králové do Plzně, to je skutečně zážitek. Příprava proto nespočívá jen ve zvládnutí témat, ale také v pečlivém naplánování celých čtrnácti dnů nebo jakéhokoli jiného období tak, abyste na nic nezapomněli. Tužky či papíry sice koupíte téměř kdekoli po cestě, na zásadní věci je však lepší myslet předem.

Tato moje túra se uskutečnila na přelomu listopadu a prosince, takže jsem viděl vánoční stromky v různých městech, kde jsem školil. A když chcete večer úplně vypnout, je to opravdu perfektní. Lektořina, pokud to tak mohu nazvat, je zajímavá práce. Obohatí vás především v oblasti rétoriky, naučíte se mluvit i naslouchat publiku. Dostanete také různé dárky, kávu, zákusky nebo třeba knihu, jako při mém posledním školení v Ústavu jaderné fyziky. Právě o této zajímavé cestě připravuji také krátké video. Kdykoli někam jedu, vezmu si telefon a natáčím. Pokud jde o materiály, lektorům vždy doporučuji, aby si všechno uchovávali. Často se mi podařilo školit stejná témata i v jiných firmách.

Online výuka je v tomto ohledu jednodušší, protože můžete pracovat z domova nebo z kanceláře. Pokud vedu pro agenturu jednodenní online kurz či vzdělávací webinář, je výhodou, že mohu doma sedět v jakémkoli oblečení. Pouze při úvodním vstupu je vhodné působit upraveně. Jestliže však učíte čtyři nebo více dní v kuse, například osm hodin denně, i tak vás práce poměrně vyčerpá. V říjnu minulého roku jsem kromě víkendů vedl každý den šestihodinovou online výuku. Musel jsem být nejen dobře připravený, ale také neustále ve střehu.

Na budoucnost kurzů se mě ptá poměrně hodně lidí. Podívejme se proto, jak si dnes online vzdělávání stojí. Rok 2026 nepřináší jeho úpadek, ale spíše proměnu celého trhu. Online vzdělávání rozhodně nelze odepisovat. Podle údajů Eurostatu zveřejněných v březnu 2026 využilo v roce 2025 online kurzy nebo digitální vzdělávací materiály 34,8 % uživatelů internetu v Evropské unii, zatímco v roce 2019 to bylo pouze 21,4 %. Samotné online kurzy absolvovalo 17,3 % uživatelů internetu.

Změny jsou patrné také u velkých vzdělávacích platforem. Společnost Coursera dokončila v květnu 2026 spojení s Udemy. Přestože ve druhém čtvrtletí vykázala meziroční růst tržeb o 60 %, při srovnání obou společností na sjednoceném základě tržby meziročně klesly o 1 %. Dostupné údaje tedy neprokazují všeobecný úpadek online vzdělávání. Naznačují však, že růst jeho využívání nemusí automaticky znamenat stejně rychlý růst tržeb vzdělávacích společností. Z mého pohledu lektora proto bude stále důležitější nabídnout účastníkům něco navíc: osobní přístup, praktické zkušenosti a možnost získané znalosti skutečně využít.

Lektoři tu budou stále. Nejenže vyučují prezenčně i online, ale také připravují videa pro předtočené kurzy nebo se věnují individuální výuce. Přestože označení pedagog a lektor nemají totožný význam, obě role se mohou vzájemně prolínat. Lektor se zpravidla zaměřuje na konkrétní kurzy, školení a předávání odborných zkušeností. Pedagog je širší označení spojené s výchovou a vzděláváním. V obou případech je však zásadní nejen znalost vyučovaného oboru, ale také schopnost předat informace tak, aby jim posluchači porozuměli. I když mám někdy pocit, že už nemám hlas, mozkové závity ztrácejí sílu a pomalu se netrefím ani klíčem do zámku, abych se mohl uložit ke spánku doma nebo v hotelu, pořád je to práce, která mě musí bavit. A mě baví, protože vím, že mohu své znalosti předávat dál a zároveň se během školení sám něco nového naučit. A jaké zkušenosti či zážitky máte s lektorováním vy?