Osobní rozvoj v tabletách: když AI vyrábí kouče, kteří jen prodávají sliby

Každé ráno, než se pustím do práce — ať už jde o psaní článků, práci na počítači s grafikou nebo úpravu fotek — sleduji při kávě různá videa. Asi to znáte: prostě scrolling v akci. Videa jsou různá, od jídla až po vtipné klipy, ale vždycky mám to štěstí, že ať už jsem na Facebooku, Instagramu nebo TikToku, objevuje se pořád jedno a totéž téma: osobní rozvoj. Neříkám, že pracovat sám na sobě je něco špatného. Když mě před čtyřmi lety oslovila koučovací škola s tím, zda bych se chtěl stát koučem, vzal jsem to jako příležitost k vlastnímu osobnímu rozvoji. Dnes existuje spousta knih a koučů, kteří vám s osobním rozvojem mohou pomoci. Možná si kladete otázku, jak to bylo dříve… Vlastně podobně. Koučink je poměrně starý obor. Navíc ve školách i ve firmách už odedávna existovali mentoři, kteří nás také učili a vedli. Ve škole to byl učitel, v práci třeba mistr. Všechno má svůj řád a vždy nás to někam posune.

Jenže má to své „ale“ — jinak bych o tom nezačal psát. Nedávno jsem vedl rozhovor se svým kolegou na téma, co se bude dít, až se trh s kouči nasytí. Co budou ostatní koučové dělat? Obecně je známo, že i koučové mají své kouče a sami koučují jiné kouče. Protože i kouč je jen člověk. A přestože není psychologem v pravém slova smyslu, pracuje s citlivými tématy člověka, jeho rozhodováním, emocemi a vnitřními vzorci. Ale pojďme k jádru pudla. Nemáte také pocit, že dnes dělá osobní rozvoj každý druhý, kdo vezme do ruky kameru?

Jak už jsem naznačil na začátku, přijde mi, že po ranním scrollování narážím téměř na každého druhého, kdo rozdává rady v oblasti osobního rozvoje. Ale co to vlastně osobní rozvoj je? Vdnešní době se často smrskává na líbivá klišé a motivační citáty, ale z pohledu kouče a mentora jde o mnohem systematičtější práci. Není to jen o abstraktním „hledání lepší verze sebe sama“, ale především o vědomém převzetí kontroly nad vlastním myšlením, emocemi a reakcemi. Je to proces, při němžpřestáváme být pasivním pasažérem svého života a stáváme se jeho aktivním tvůrcem. Skutečný rozvoj nezačíná přečtením knihy, ale v okamžiku, kdy si uvědomíme své zažité vnitřní vzorce a limitující přesvědčení, která nás brzdí, a rozhodneme se je změnit.

Pokud mluvíme o lidech, kteří obor koučinku skutečně vystudovali — ať už v základním rozsahu, nebo pokračovali v rámci ICF na úrovně ACC, PCC či MCC — jde o osoby, které mají odborné vzdělání i zkušenosti ze své praxe. Podobně jako u mentorů i zde existuje určitá škola a jasně daný rámec. Já osobně pracuji jako NLP kouč a mentor. V některých oblastech používám techniky, které mohou mít terapeutický přesah, ale nenahrazuji psychologa ani psychoterapii. Pokud má člověk, třeba i psycholog, odpovídající vzdělání, certifikaci a určité zkušenosti, je jasné, že za sebou má konkrétní profesní stopu. Jenže jak už napovídá samotný nadpis, po nástupu umělé inteligence se objevilo obrovské množství „profíků“. Jak hluboká je jejich profesionalita, to už je otázka. V minulém roce jsem měl v jedné plzeňské firmě prezenční výuku na téma, jak využít umělou inteligenci v autodopravě a logistice. V rámci volného času jsme tam rozvedli téma profesionality lektorů a lidí, kteří jen trochu pochopili, jak umělá inteligence funguje. Ono to tak někdy bývá: něco se naučíte a hned to předáváte dál. Právě obor lektorování a mentorování se v poslední době rozběhl na plné obrátky.

Často se však nesetkáváme jen s jednou stranou — tedy s lidmi, kteří vám opravdu chtějí pomoci — ale také s tou druhou, která tuto oblast bere jako čistý byznys. Pojďme se na to podívat blíže a trochu rozklíčovat, kde leží ta tenká hranice: jak poznat, zda člověk, který k vám mluví, skutečně předává ověřenou zkušenost, nebo jen mluví do větru. Protože ani osobní rozvoj sám o sobě pro vás nemusí být tou správnou cestou. Znám nejmenovaného člověka, který na sociálních sítích vystupuje jako profesionální kouč. Když jsem jej však konfrontoval a požádal ho, aby mi doložil svou praxi nebo certifikaci, nikdy neodpověděl. Jeho služba pro kouče stála astronomickou částku a slibovala zisk… Po nějaké době jsem sledoval i ty, kterým tuto službu spustil. Možná se to někomu nakonec povedlo, ale většina z nich postupně utichla v zapomnění internetu.

Nástup umělé inteligence přinesl obrovskou změnu. Dnes stačí pár správných promptů a kdokoli může během jednoho odpoledne vygenerovat e-book, vytvořit strukturu online kurzu a pasovat se do role odborníka. Na internetu se těchto „expertů“ vyrojilo jako hub po dešti. Jejich texty mají perfektní gramatiku, struktura je logická, všechno to zní chytře a líbivě. Přesto z toho po chvíli začnete cítit podivnou sterilitu. Jak tedy jako čtenář či klient poznáte, kdo má za sebou roky dřiny a odžité praxe, a kdo jen chytře naskočil na módní vlnu a dělá si z oboru čistý byznys?

Zde je několik klíčových ukazatelů, které vám pomohou oddělit zrno od plev napříč různými rolemi:

Suma sumárum, teď si nalijme čisté víno. Na začátku jsme si popsali, co se vlastně děje, a zda je to špatně, nebo ne, už záleží na každém z nás. Poté jsme si ukázali, jak takové lidi poznat. Možná by někdo mohl říct, že si tím řežu větev sám pod sebou. Nedávno jsem zhlédl několik videí lektorů, kteří nabízejí kurz na Canvu. Fascinovalo mě, jak desetkrát zopakovali jednu část, poté vyprávěli o sobě a teprve pak pokračovala samotná látka. Když kurz skončil, dostali jsme e-book ve formě karty, kde byly klávesové zkratky a odkazy na další zdroje informací — ty v angličtině jsou opravdu top — a tím to skončilo. Neříkám, že jsem lepší, to vůbec ne. A ani to tady nechci psát jako reklamu. Jen jsem si někdy všiml kurzů typu „master class“, a když jsem se podíval na jejich obsah, byl jsem zklamaný. Za hodně muziky málo ovoce…

Poznat dnes na trhu dobrého předavače informací je těžké, protože umělá inteligence zasahuje i do psaní článků. Když jsem pročítal pravidla tady na Mediumu, narazil jsem i na část věnovanou článkům vytvořeným umělou inteligencí. A celkově, když hledám informace na téma umělá inteligence versus psaní článků, vidím, že se to netýká jen textů, ale také hudby, fotografie a dalších oblastí. Na jedné přednášce se mě jeden člověk ptal, jak je to u mě — že jsem schopný zveřejnit na blogu pět článků týdně, a to už podle něj musí psát umělá inteligence. Nad tímto názorem jsem se pousmál a odpověděl jsem, že umělá inteligence článek napsat umí. Dokáže dokonce prostřednictvím různých asistentů napodobit i lidský tón textu, ale nikdy nenahradí empatii. U mě to funguje tak, že mi umělá inteligence pomáhá vyhledávat takzvané střípky informací. Já je pak celé poskládám ve Wordu, přes Copilota udělám jazykovou a slohovou korekturu a přes ChatGPT ověřím údaje.

Když už jsme u psaní článků a umělé inteligence, i ta vám může ve formě „tablet“ naservírovat váš osobní život. Dokonce vám může napsat i dobrý recept, ale jestli bude skutečně k jídlu, to už je na pováženou. Stejně je tomu i u osobního rozvoje. A jak říkám, dopředu netvrdím, že webináře typu „5 rad, jak vám změním život“ jsou špatné. Jenže těch pět rad pomohlo řečníkovi, ale nemusí pomoci vám. Na to myslete, až budete potvrzovat objednávku. Pokud je řečník z videa opravdu profík, chtějte balíček na míru, nikoli masterclass pro všechny jako univerzální nástroj. A tady začíná ta hra. Vždy takového řečníka oslovím, abych zjistil, koho mám před sebou. Většinou mi nabídne typickou radu: kup si balíček. Málokdy se setkám s tím, že řekne: nekupuj balíček, individuální přístup je lepší. Je to stejné, jako kdybyste přišli za psychologem a on vám místo řešení řekl: „Dnes pro vás, pane Černý, máme nabídku Menu 1 až Menu 10.“ To asi nebude ta správná cesta.

Než si koupíte kurz, koučovací balíček nebo masterclass, položte si pár jednoduchých otázek. Kdo ten člověk je? Jakou má praxi? Dokáže doložit vzdělání, reference nebo výsledky své práce? Nabízí prostor pro individuální potřeby, nebo vás tlačí do jednoho univerzálního balíčku? A hlavně: slibuje vám konkrétní práci, nebo rychlý zázrak? Právě odpovědi na tyto otázky často odhalí víc než samotná prodejní stránka. Nechci tím říct, že každý online kurz, e-book nebo webinář je špatný. Naopak. Digitální vzdělávání může být skvělé, dostupné a užitečné. Problém začíná ve chvíli, kdy se z nástroje stane iluze odbornosti a z osobního rozvoje jen produkt zabalený do hezké grafiky, naléhavé reklamy a slibu rychlé proměny.

Je tu ještě jedna věc, o které se v souvislosti s instantním osobním rozvojem mluví jen zřídka – a to je skrytá daň za tyto rychlé pilulky. Možná si řeknete, že když si koupíte levný e-book nebo zhlédnete další prázdný webinář plný klišé, vlastně o nic nejde. Ztratíte maximálně pár stovek a hodinu času. Realita je ale mnohdy zákeřnější. Tyto uměle vygenerované šablony úspěchu nám totiž podsouvají falešnou iluzi, že složité životní nebo profesní situace mají jednoduchá řešení, která lze aplikovat přes kopírák. Když pak tento univerzální pětibodový postup aplikujete na svůj jedinečný život a ono to zcela logicky nezafunguje, co se stane? Místo abyste zpochybnili nesmyslnost oné rady, začnete pochybovat sami o sobě. Nabudete dojmu, že když to podle usměvavého lektora na videu funguje všem ostatním, chyba musí být ve vás. A to je bod, kdy místo slibovaného růstu přichází hluboká frustrace a pocit selhání. Skutečná práce na sobě totiž není sprint podle cizí nalinkované mapy, ale mnohdy zdlouhavé objevování vlastního terénu, kde občas prostě musíte šlápnout vedle, abyste vůbec zjistili, kudy vede vaše vlastní cesta.

Když sáhnu do vlastních zkušeností, často se mi stává, že právě ze společných prezenčních kurzů se nakonec stanou kurzy individuální, kde můžeme jít do skutečné hloubky. U skupinových kurzů je sice pro lektora dobré, když se studenti ptají, ale mnohdy se téma rozvine natolik, že řešíte dotaz jednoho nebo dvou účastníků, zatímco ostatní už daná informace nezajímá. Byl jsem několikrát na webinářích a kurzech, kde bylo třeba deset až dvacet lidí a kde nás učili osobnímu rozvoji. V základní rovině je to v pořádku, ale pokud se v této oblasti potkají lidé s podobným byznysem, může to fungovat jen do určité míry. Jakmile se však sejde pestřejší škála účastníků, celý univerzální balíček se vám začne rozpadat.

A jak do toho všeho zapadají klasické tištěné knihy? Možná namítnete, že i autoři uznávaných bestsellerů o osobním rozvoji často nabízejí své vlastní „zaručené“ postupy a pětibodové plány. Rozdíl je ale v kontextu a hloubce sdělení. Zatímco instantní e-book vytvořený za víkend vám naservíruje jen holé odrážky, autor skutečné knihy má na třech stech stranách prostor vysvětlit nejen to, co funguje, ale hlavně proč to funguje. Odhaluje své pochybnosti, sdílí slepé uličky a popisuje situace, kdy jeho metoda narazila. Kniha není jednosměrný diktát, ale spíše tichý dialog.

Jak navíc dnešní společnost vnímá poctivou, vázanou knihu? V době, kdy se na nás z každého rohu sypou vygenerované texty a rychlé digitální sliby, se fyzická kniha stává jakousi prémiovou komoditou naší pozornosti. Je to kotva, která nás nutí zpomalit. Zatímco stažený PDF dokument často jen v rychlosti proskrolujeme a zítra už nevíme, o čem byl, tištěná kniha vyžaduje náš čas, soustředění a ochotu odložit telefon. Samotný fakt, že držíte v ruce fyzický předmět s určitou váhou, jako by podvědomě signalizoval i váhu obsažených informací. Fyzická kniha se dnes stává symbolem toho, že k opravdovému pochopení a osobnímu posunu zkrátka neexistují zkratky na pár kliknutí. Vyžaduje to náš vlastní, soustředěný díl práce.

Můžete se také setkat s názorem, kdy vám lidé řeknou: „Všechno si vyčetl z knih.“ Je sice pravda, že samotné knihy z vás profesionála s papírem neudělají, ale zároveň obsahují obrovské množství materiálu, který vás může hodně naučit. A právě zde je možná onen kámen úrazu dnešní společnosti: lidé málo čtou. Přitom každý odborník může napsat knihu a každý spisovatel různých žánrů vytvořit příběh, který vám — i když jde třeba o sci-fi — nakonec předá důležité poselství. Jeden spisovatel mi kdysi řekl: „Pokud chceš být dobrý spisovatel, hodně čti. Jak odborné knihy, tak beletrii.“

Mít načteno je jedna věc, ale reálně to odžít je věc druhá. Zkušenosti vyčtené z knih jsou jako podrobná mapa. Kniha vám ukáže možnou cestu, varuje vás před propastmi a nabídne postupy, které zafungovaly někomu jinému. Můžete mít v knihovně desítky titulů o osobním rozvoji, přečíst každou případovou studii a znát nazpaměť všechny poučky, ale dokud tu knihu nezaklapnete a neuděláte první skutečný krok do vlastního neznáma, držíte v rukou jen cizí vzpomínky. Teoretická znalost vám totiž v reálné krizi nepomůže udržet chladnou hlavu, stejně jako vás pouhé čtení o plavání nezachrání, když spadnete do hluboké vody. Skutečná hodnota jakékoli knihy nespočívá v tom, kolik informací dokážeme pasivně vstřebat, ale v tom, co s tou načerpanou inspirací uděláme v momentě, kdy čelíme vlastním každodenním výzvám. Zkušenost se zkrátka nedá jen vyčíst, ta se musí odpracovat a prožít na vlastní kůži.

Osobní rozvoj není špatný. Špatné je, když se z něj stane jen reklamní nálepka na produkt, který slibuje rychlou proměnu bez práce, bez kontextu a bez skutečného zájmu o člověka. Věřím, že dobrý kouč, mentor nebo lektor nemá potřebu prodávat zázrak v krabičce. Spíš pomáhá člověku lépe pochopit vlastní cestu, pojmenovat překážky a najít způsob, který dává smysl právě jemu. Umělá inteligence nám může pomoci třídit informace, psát texty nebo hledat souvislosti, ale neodžije za nás zkušenost. A právě zkušenost je to, co odděluje skutečného odborníka od člověka, který jen dobře pracuje s marketingem. Proto bychom se při osobním rozvoji neměli ptát jen na to, kdo nám, co slibuje, ale hlavně na to, kdo za těmi slovy opravdu stojí.