Proč si schválně vybíráme partnery, kteří nás nepřitahují?

Nedávno mě zaujal článek na portálu iprima.cz o tom, že seznamování v Česku je stále složitější a že se u nás šíří tzv. „shrekking“. Měl jsem potřebu na něj hned reagovat, a to nejen jako autor článků, ale také jako kouč. Podobná témata řeším nejen se svými klienty, ale i se studenty, často už jen v rámci debat o tom, jak se dnes mladí lidé seznamují. Jelikož jsem ročník 1983, pamatuji dobu, kdy to všechno fungovalo přece jen trochu jinak. Nebyly sociální sítě, chodilo se na zábavy, diskotéky, koncerty nebo do kaváren. Každý z nás má z té doby své vlastní zkušenosti se seznamováním a mnohdy v sobě nesly zvláštní kouzlo. Dnes je ale doba jiná, a tak se chci na fenomén „shrekkingu“ podívat blíž – odkud se vzal a jak vlastně v prostředí internetu funguje.

Když se řekne Shrek, většina z nás si vybaví nevrlého, ale v jádru dobrosrdečného zlobra, který nakonec získá srdce krásné princezny Fiony. Fiona se do něj nezamilovala kvůli vypracovanému břichu (které neměl), ale pro to, kým byl uvnitř. V reálném světě moderních seznamek ale tento pohádkový motiv dostal velmi temný a cynický nátěr.

Shrekking je vztahová strategie, při které se vědomě a záměrně rozhodnete randit s někým, kdo vás na první pohled fyzicky nepřitahuje, nebo koho objektivně (a často dost arogantně) vnímáte jako člověka z „nižší ligy“. Nejde tu o to, že byste dali šanci něčí vnitřní kráse. Jde o chladný kalkul a nebo nás může leccos překvapit. Podle vztahových koučů a psychologů, kteří se k fenoménu vyjadřují, pramení tato taktika z přesvědčení, že méně atraktivní partner bude za vaši přízeň natolik vděčný, že vás zahrne královskou péčí, snese vám modré z nebe, a především – nikdy vás neopustí.

V článku na CNN Prima News jedna z oslovených kouček vysvětluje hlavní důvod tohoto chování naprosto jasně: lidé věří, že takový člověk bude ve vztahu věrnější, klidnější a vyrovnanější. Tím pádem se prý drasticky snižuje riziko zklamání nebo zlomeného srdce. Shrekking je vlastně takový vztahový airbag. Je to strategie přežití v době, kdy se randění smrsklo na neustálé hodnocení podle fotek a kde vás atraktivní, leč emočně nedostupný partner může kdykoliv nahradit jediným pohybem prstu po displeji.

Magazín Cosmopolitan k tomu dodává, že lidé, kteří tuto strategii praktikují, tak často činí v přesvědčení, že pokud jsou oni těmi „lepšími“, mají automaticky navrch a jejich srdce zůstane v bezpečí. Zní to racionálně? Možná. V praxi je to ale rychlík řítící se přímo do zdi. Nedávno jsem si do mobilu nainstaloval známé seznamky Tinder a Badoo — asi je znáte. Zajímalo mě, jak velké zastoupení na nich mají mladí lidé ve věku 18 až 30 let, a překvapilo mě, jak vysoký jejich podíl skutečně je. Pravdou je, že seznamky na mě působily trochu jako přehlídka toho, co někteří lidé vystavují i na sociálních sítích. Říkám tomu katalog fotek aneb „vyber si“.

Zkuste si představit, jak to funguje v praxi. Analýza publikovaná v Psychology Today trefně přirovnává shrekking k ikonické scéně ze Star Wars, kde Obi-Wan Kenobi prohlásí: „Je konec, Anakine, mám výškovou převahu“. Přesně o to totiž jde. Nejde o hledání rovnocenného partnera, se kterým potáhnete pomyslnou káru životem. Jde o to najít si někoho, na koho se můžete dívat spatra. Není třeba na sobě tolik pracovat, není nutné skrývat své chyby nebo se bát, že vás ten druhý opustí. Prostě máte „high ground“. Jenže jak odborníci varují, je to obrovská a velmi nebezpečná iluze. Vztahová koučka a autorka knihy Breakup Bootcamp Amy Chan to vystihuje přesně: „Je obrovskou chybou myslet si, že kvůli horšímu vzhledu se k vám ostatní budou automaticky chovat lépe. Tohle přesvědčení je přímou cestou k emocionálnímu traumatu“. Její slova doplňuje americká rodinná poradkyně Emma Hathorn, podle které tento trend odhaluje děsivé a chybné přesvědčení, že fyzická (ne)přitažlivost nějak souvisí s morálním charakterem člověka. „Ve skutečnosti mezi nimi neexistuje absolutně žádná korelace,“ upozorňuje Hathorn.

Ošklivější lidé nejsou automaticky hodnější. Méně atraktivní partner může být stejně narcistický, manipulativní nebo nevěrný jako chlap ze žurnálu nebo dívka z obálky časopisu. A co se stane, když dojde na nejhorší? Internetový slovník už pro to má termín: „getting shrekked“. Jde o situaci, kdy vás odkopne, podvede nebo raní partner, o kterém jste byli bytostně přesvědčeni, že by vám měl líbat nohy jen za to, že se na něj podíváte. Magazín Cosmopolitan k tomu trefně poznamenává, že to bolí dvakrát tolik. Nejenže trpíte kvůli rozchodu, ale zároveň to naprosto zničí vaše vystavěné iluze a vaše ego. Vybírali jste si partnera kvůli pocitu bezpečí, a on vám to bezpečí stejně vzal.

O co tedy u shrekkingu skutečně jde? Odborná studie publikovaná v Journal of Personality and Social Psychology přinesla tvrdá data o tom, že celé toto chování úzce souvisí s úrovní sebevědomí. Výzkum prokázal, že lidé s vysokým a zdravým sebevědomím jsou mnohem otevřenější v budování blízkosti. Dokážou mluvit o svých emocích, svěřit se a otevřít, a to i za cenu, že riskují zranění a odmítnutí. Nemají potřebu hledat někoho „pod svou úroveň“, protože znají svou vlastní hodnotu. Naopak lidé s nízkým sebevědomím, paralyzovaní strachem z dalšího rozchodu, sahají po shrekkingu jako po obranném mechanismu. Mají potřebu působit silněji a vybírají si vztahy, kde mají pocit převahy. Jenže dlouhodobé partnerství nevzniká z dominance, ale ze schopnosti být vedle druhého člověka autentický a zranitelný. A bez chemie a autenticity přichází jen prázdnota, frustrace a paradoxně nakonec stejně to zlomené srdce, kterému se chtěli vyhnout přijde.

Pokud chceme tento fenomén pochopit do hloubky, musíme se podívat na to, v jakém prostředí dnešní seznamování probíhá. Pro generaci Z a mladší mileniály se randění změnilo v jakousi burzu. Podle dat ze seznamovací aplikace Bumble, jak zmiňuje americký Newsweek, je dnes 63 procent uživatelů otevřeno randění mimo svou věkovou skupinu (vzniká tzv. „gen-blend“) a hledají alternativy k tradičnímu seznamování.

Expertka v magazínu Newsweek ovšem bourá iluzi, že by generace Z náhle prozřela a začala preferovat vnitřní krásu před tou vnější. „To, co lidem uniká, je fakt, že ‚shrekking‘ ve skutečnosti vůbec není o tom, že by lidé najednou považovali nekonvenční partnery za více milováníhodné. Je to o sebezáchově,“ vysvětluje. Generace Z je totiž absolutně terorizována tím, jak ji vnímá okolí. Pokud randí s někým „ošklivým“ tajně nebo s pocitem hanby, riskují odsudek přátel. Když to ale pojmenují jako „shrekking“ a udělají z toho vědomou, rebelským nádechem obalenou strategii („Randím s ním, protože se ke mně aspoň chová hezky“), obrací tím scénář. Najednou to nevypadá jako zoufalost nebo nejistota, ale jako „cool“ volba proti proudu.

Tento tlak je pak extrémně zesílený v „queer“ komunitách, zvláště mezi gayi. Seznamky jako Grindr jsou často neúprosným prostředím, kde se klade až absurdní důraz na perfektní těla, vypracované svaly a „sixpacky“. Neodpovídáš ideálu? Letíš do koše (nebo spíš do bloku). Shrekking se i zde objevuje jako určitá reakce na tuto toxickou povrchnost, snaha uniknout z neustálého posuzování, ale bohužel pomocí stejného, jen obráceného kalkulu.

Sedím ve svém podkroví a dopíjím poslední lok už dávno vychladlé kávy a zavírám notebook s dalšími tématy na články. Seznamování je složité, plné minových polí a podivných trendů jako je shrekking. Zranit se bolí. Rozchody jsou strašné a narušují naše křehká ega. Ale utíkat před tím, schovávat se za vztahy, kde máme „výškovou převahu“, a dělat z lásky byznys plán, to je cesta do absolutní prázdnoty.

Když se svých studentů ptám, jak to mají oni, někteří se stále drží toho, čemu říkám „život po staru aneb najdu ho venku“. Pak je tu ale i skupina těch, kteří sedí na seznamkách a neustále hledají. Neříkám, že jsou seznamky špatné. Za dobu, co jsem nafotil řadu svateb, jsem poznal mnoho párů, které jsou spolu dodnes a seznámily se právě na internetu. Jenže někdy to prostě nevyjde. Občas, když přednáším na školách o tom, jaké je to být grafikem a fotografem na plný úvazek, ptají se mě studenti, jestli se lidé mohou skutečně potkat na svatbě, zamilovat se a později se také vzít. Říkám jim, že to možné je. Ptám se jich také, podle čeho si partnera vybírají. Někdy jsou jejich odpovědi až zarážející: podle krásného těla, podle peněz a pak také podle toho, „aby mi byl věrný“. Ať už nás „shrekking“ ovlivní, nebo ne, jsem přesvědčený, že láska si vždycky cestu najde.

Skutečná láska a skutečná blízkost se nedají oblafnout strategií. Nelze si je pojistit tím, že najdete někoho, kdo vám bude vděčný za pohled. Vyžadují odvahu. Vyžadují, abychom odložili štíty, přestali počítat pravděpodobnost zlomeného srdce a prostě to riskli s někým, kdo nás skutečně, autenticky a bláznivě přitahuje – ať už to dopadne jakkoliv. Protože ten výhled z vrcholu, i kdyby měl trvat jen chvíli, za to sakra stojí.

Pokud vám moje tvorba dává smysl, sledujte mě, ať vám neuteče žádný další článek, inspirace ani praktický návod. A pokud budete chtít moji tvorbu podpořit, budu vděčný i za finanční příspěvek.