Ticho u pramene: Příběh zapomenuté Staré myslivny

Řeky mají paměť. Voda, která dnes protéká Varnsdorfem a míří dál do Německa, se rodí v lesích u Nových Křečan. Dnes je pramen Mandavy upraveným turistickým místem s dřevěným altánem. Pokud se však zadíváte do okolního porostu a přivřete oči, možná uvidíte stíny minulosti. Stíny doby, kdy toto místo nebylo jen průchozím bodem, ale cílem. Dnešním jediným místem jak najít starou hospodu je upravené místo sloužící k odpočinku a k ohýnku, kde je možné si alespoň trochu připomenou vůni, která v hospůdce byla. Místo je dnes již upravené a dále na vás působí místem klidu.

Lokalita, o které hovoříme, se nachází v osadě Nové Křečany (Neu Ehrenberg), v těsné blízkosti obce Panský. Právě zde, v mírném svahu u pramenů, stával objekt známý jako Stará myslivna (v němčině často označovaný jako Altes Forsthaus nebo v kontextu turistiky spojený s Mandauquelle).

Na přelomu 19. a 20. století nešlo o pustý kout. Šluknovský výběžek byl průmyslovým i turistickým srdcem regionu. Lidé ze širokého okolí – z Rumburku, Krásné Lípy či saského příhraničí – sem o nedělích mířili na výlety. A Stará myslivna jim poskytovala to, co každý poutník potřebuje: teplo, pohostinnost a pocit domova.

Pokud bychom toto místo chtěli najít, postačí nám turistická mapa. K pramenům Mandavy se z centra obce Staré Křečany vydáme po silnici směrem město Šluknov, kde se před vrcholkem dostaneme na křižovatku, kde je turistické značení. Stezka je značena zelenou barvou. Lze se k pramenům dostat i cyklostezkou číslo 211 s názvem Mandavská.

Stará myslivna nebyla jen obyčejnou hospodou. Byla to instituce. Podle dobových zvyklostí tyto objekty často kombinovaly funkci lesní správy s pohostinstvím. Představte si tu atmosféru, kde bylo dřevěné obložení, kachlová kamna sálající teplo do sychravého podzimního dne a stěny zdobené loveckými trofejemi. Čerstvé pivo z místních pivovarů (dost možná z Rumburku nebo Šluknova), domácí chléb a speciality ze zvěřiny, kterou lesy v okolí oplývaly.

Bylo to místo setkávání dvou světů – českého a německého, i když v té době v oblasti drtivě převažovalo německé obyvatelstvo. Hostinec sloužil jako orientační bod. „Sejdeme se u Myslivny,“ bývalo heslem pro milence, obchodníky i unavené turisty.

Konec slávy Staré myslivny přišel s dějinnými zvraty, které postihly celé Sudety. Po roce 1945 a odsunu původního německého obyvatelstva ztratil hostinec svou duši – své štamgasty i hospodáře.

Zatímco některá stavení v Nových Křečanech byla dosídlena, specifické objekty jako tento, ležící poněkud stranou nebo náročné na údržbu, často chátraly. Co nezničila válka, dokonal čas a nezájem v éře socialismu, kdy se bouraly desítky domů v pohraničí na stavební materiál nebo prostě jen proto, že „překážely“.

Pokud se dnes vydáte k pramenům Mandavy (z revitalizovaným v posledních letech péčí místních spolků a KČT), Starou myslivnu v její původní kráse už nenajdete. Zůstaly možná jen terénní nerovnosti, základy skryté pod nánosy hlíny a staré fotografie v archivech sběratelů.

Přesto má toto místo nezaměnitelný genius loci. Je to memento doby, kdy krajina sloužila lidem a lidé krajině jiným způsobem než dnes. Až se tam zastavíte, vzpomeňte si na to. Že právě tam, kde stojíte, se kdysi cinkalo na zdraví a žilo naplno.

Prameny Mandavy vyvěrají v nadmořské výšce 460 metrů. Je to místo, které vás donutí se na chvíli zastavit a zvednout hlavu – za jasného počasí se vám zde otevře úchvatné panorama, sahající od hřebenů Jizerských hor až k majestátní královně Českého středohoří, Milešovce. Tichým strážcem této paměti je Kleesinlův kříž, který potkáme při cestě k pramenům Mandavy. Dodnes nese původní německé nápisy a díky péči lidí jej často zdobí čerstvé květiny, jako symbol smíření a úcty k předkům. Cesta k dnešní podobě tohoto místa však nebyla přímočará. Obec o zdejší pozemky usilovala již od roku 2016, aby je zachránila před zapomněním. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem v roce 2023, kdy prameny prošly citlivou obnovou a znovu se staly důstojným místem k odpočinku a rozjímání.

Řeka Mandava je sice krátká, ale její příběh je důkazem, že i malé toky mohou tvořit velké dějiny. A má jedno tajemství: Labe ji nikdy neochutná. Když se řekne česká řeka, většinou si představíme vodu putující do Labe a dál do Severního moře. Mandava je však výjimkou. Rodí se na „střeše Evropy“, na hlavním evropském rozvodí, a rozhodla se pro cestu na sever – do Baltského moře.

Příběh Mandavy začíná tam, kde jsme minule skončili – v lesích u Starých Křečan, přesněji v části zvané Panský (Herrnwalde)a v okolí zaniklé osady Nové Křečany. Lokalita pramenů je magická. Nachází se ve výšce přibližně 520 metrů nad mořem. Není zde jen jeden pramen; voda se sbírá z několika drobných stružek v mokřadech a lesích. Dříve byla oblast pramenů upravena mnohem velkoryseji. Německý horský spolek zde vybudoval studánku obloženou kameny (dnes obnovenou), která byla oblíbeným výletním cílem hostů ze zmíněné Staré myslivny.

Mandava není veletok, je to spíše pracovitá řeka regionu. Její celková délka činí 40,9 km.

Od pramenů teče bystře dolů do Starých Křečan, protéká Rumburkem, kde nabírá na síle, a pokračuje do Varnsdorfu. Zde tvoří přirozenou osu města, kterému se kdysi přezdívalo „Malý Manchester“ díky textilnímu průmyslu, jenž řeku využíval k barvení látek i pohonu strojů. Za Varnsdorfem překračuje státní hranici (kterou v historii mnohokrát ignorovala i respektovala) a vtéká do saského Seifhennersdorfu, Großschönau a míří k Žitavě (Zittau).

Řeka Mandava pramení v oblasti Panského u Starých Křečan, na hlavním evropském rozvodí. Po svém toku zamíří do Německa, kde se v městě Žitava (Zittau) vlévá do Lužické Nisy (Lausitzer Neiße). Voda z Mandavy tak putuje dál přes Nisu do Odry, a nakonec až do Baltského moře.

Pro sepsání tohoto textu jsem provedl rešerši z následujících typů zdrojů, abych zajistil historickou věrnost kontextu:

1. Historické mapy (Císařské otisky a Mapy.cz - historická vrstva):

Ověřena poloha osady Neu Ehrenberg (Nové Křečany) a blízkost pramenů Mandavy. Na historických mapách z 19. století jsou v této lokalitě patrná stavení, která odpovídají rozptýlené zástavbě hostinců a hájoven.

2. Databáze Zaniklé obce (zanikleobce.cz):

Informace o Nových Křečanech potvrzují masivní úbytek domů po roce 1945. Z  původních desítek čísel popisných jich zůstala hrstka. Mnoho hostinců v této oblasti zaniklo demolicí v 50. a 60. letech.

3. Místopisné zdroje Šluknovska (Lužické hory a podhůří):

Oblast pramenů Mandavy je historicky doložena jako turistický cíl. Spolek Gebirgsverein für das nördliche Böhmen (Horský spolek pro severní Čechy) zde aktivně značil cesty. Existence „mysliven“ (Forsthaus) přestavěných na výletní restaurace byla pro tento region typická (podobně jako v nedalekém Českém Švýcarsku).

4. Regionální literatura a turistické průvodce (Lužické hory):

Potvrzení historického názvu Mandau. Informace o evropském rozvodí v obci Panský (prameny Mandavy vs. povodí Kamenice).

Dodatek: Přesná podoba „Staré myslivny“ konkrétně v této lokalitě je v online archivech hůře dohledatelná pod českým názvem. Vycházím z dobového kontextu Altes Forsthaus v osadě Neu Ehrenberg. Místní pamětníci často rozlišují mezi samotnou hájovnou a případným hostincem „U pramene“, které mohly být sousedícími objekty.