Článek
Z historického hlediska byli Britové prvním národem, který se opravdu zaměřil na budování „infrastruktury cukrové třtiny“, zejména pak ve smyslu výroby rumů. Ve 4.článku „Rumového kompasu“ jsme si ujasnili, že Španělé byli sice prvním národem, jež kolonizoval „Nový svět“. Svoje snažení zde však rozdrobil mezi mnoho aktivit – zajímal se o drahé kovy, pěstování třtiny, ale také bavlny, kávy, tabáku kakaa atd. Ve srovnání s Britem a produkcí rumu toto dnes vidíme jako méně efektivní snažení. V 17.století kolonizované části Karibiku Britská koruna využívá zejména k výsadbě cukrové třtiny. Na ostatní plodiny příliš nebere zřetel. Vznikají tak obrovské třtinové plantáže na Jamajce (od 1655), Barbadosu (od 1652), ale také na Guyaně, ostrovech Nevis a Monserrat, Antigua a Sv. Kryštof.
Ostatně z této lokality pochází i 1.zmínka o rumu a jeho vývozu do ciziny z roku 1652. Místem jsou plantáže Three Houses na Barbadosu. Listina zahrnuje záznam o prodeji rumu, čítající 4 velké cisterny.
Některé výrobní tradice z těchto časů setrvali do dnešních dob, samozřejmě v přenesené podobě. Proto označujeme destiláty z těchto lokalit za tradiční, staromódní či autentické. A jaké jsou odlišnosti při výrobě?
Téměř vždy je základem melasa, proto bývají palírny v blízkosti cukrovarů, které surovinu dodávají. Ta se naředí vodou na zhruba 15-20% cukru a započíná fermentace. Ta může být řízená (jako v případě běžné celosvětové produkce) nebo divoká, spontánní. A tady začíná opravdová zábava! Melasa se neočkuje průmyslovou kvasinkou, cukr zde si najdou kvasinky z okolního prostředí. Takový proces pak trvá i několik týdnů. Během něj vznikne krásně aromatický „wash“ s 5-8% alkoholu. Na Jamajce se do tohoto procesu ještě přidává „dunder“ a vznikají pak rumy typu „high-ester“. Ale o tom zase někdy jindy.
Další změnou je způsob destilace. Většina rumů světa je „vypálena“ na moderních a efektivních kolonách. V bývalých britských koloniích však používají velmi často kotlíkové destilační zařízení neboli pot-still. Druhů zařízení je samozřejmě poměrně mnoho. Shodná je ale myšlenka – nižší efektivita v získání alkoholu znamená charakterističtější a zajímavější destilát.
Během procesu zrání už výrobci zaoblují již dosti charakteristické destiláty. Nejčastěji se používá „ex-bourbon barrel“, spíše mladší a méně použitý,
Výsledkem jsou pak těžké, zemité, kořeněné a výrazné rumy.
A jak je to vlastně s těmi rumy Britského námořnictva?
V roce 1655 dal viceadmiral William Penn po vyhrané bitvě nad Španěly o Jamajku svým námořníkům 1.příděl rumu a odstartoval tak dlouholetou tradici, kterou zakončila až britská královna Alžběta II. 31.července 1970.
Od roku 1740 nám dává britský námořník, konkrétně viceadmiral Edward Vernon, nápoj s názvem „grog“. Vernon řešil přílišnou konzumaci rumu u námořníků a následné výtržnosti. Nechal rumové příděly (půl pinty) ředit vodou, doporučoval přidat cukr, koření a citrónovou šťávu.
V roce 1851 vzniká funkce purser neboli pusser, námořní proviantní důstojník, který dodával rum na příděl. Tato tradice britského námořnictva napomohla celosvětovému navýšení poptávky po rumu a jeho vnímání jako důležité komodity.
Mé osobní hodnocení těchto rumů je velmi pozitivní. Aktuálně se náš trh těší nabídkou zajímavých lahví z výše zmíněných lokalit. Jedná se o velmi výrazné a zajímavé destiláty, které mají bohatou tradici. Rozhodně se těmto rumům nevyhýbejte! 😊
Příště se těším u povídání o „francouzském“ rumovém stylu. Pít se budou „agricoly“!
