Článek
Saccharum officinarum…
... neboli cukrová třtina, je druh jednoděložné rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae). V dnešní době je hojně pěstovaná především kvůli vysokému obsahu cukru. Dorůstá až 7 metrů, daří se jí v tropických a subtropických oblastech, kde využívá sluneční energii a ukládá ji ve formě sacharidů. Probíhá tak proces fotosyntézy, vytváří se zejména sacharóza, méně fruktóza a glukóza, dále minerální látky.
Její stéblo má asi 20-40 „kolínek“ a měkkou dřeň, která obsahuje 85% čerstvé šťávy s cukrem. Sklizeň samotné rostliny trvá 4-5 měsíců. Sklízí se strojově, v některých lokalitách i ručně mačetami. Před samotnou sklizní se může třtina opálit, aby se zničili spodní listy pro snadnější sklízení a zbavení se hadů. Sklizená rostlina se musí zpracovat do 24 hodin, aby se její šťáva nezkazila.
Třtinové kořeny a cesta do Evropy
O cukrové třtině a její historii bylo popsáno už mnoho papíru. Pojďme se zaměřit na to nejdůležitější vzhledem k produkci rumu. Tedy: „Odkud je cukrová třtina?“
Geografickým původem cukrové třtiny je oblast Melasénie, konkrétně Papua - Nová Guinea. První planou třtinu Saccharum robustum a Saccharum spontaneum mohli tamní obyvatelé využívat již před 10 tisíci lety. Následně ji čínští a indičtí obchodníci dostávají až do západní Indie, zmínky o rostlině a cukru najdeme ve staroindickém eposu Rámájana nebo ve starých čínských spisech. Zde na ni ve 3. stol. před n.l. narazil při svých výpadech na východ Alexandr Veliký Makedonský. Při návratu zpět do Řecka sebou jeho vojáci přinesli několik rostlin i cukr samotný.
Žádného rozšíření se ale v této době ještě cukrová třtina nedočkala. O několik desetiletí později se z cukru stalo luxusní zboží, které se převáželo po věhlasné Hedvábné stezce. Nejbohatší Římané neváhali zaplatit horentní sumy, aby mohli své bujaré hostiny zpestřit exotickou sladkou delikatesou. Po pádu Západořímské říše však tento obchod ustal a v Evropě zůstal cukr na několik dalších století zapomenut. Později se postupně obchodní cesty znovu zakládají. V 9.století Arabové prodávají třtinu do Severní Afriky. Milníkem pro Evropany jsou v 11.století Křižácké výpravy. Křižáci třtinu dostávají do západní Evropy (Sicílie a Azorské ostrovy, od roku 1420 i Madeira).
Rafinace hotového cukru probíhala v evropských přístavech, ten způsobil revoluci ve stravování Evropanů, nicméně v 15.století se cukr stále vyrábí v malém množství a jedná se o luxusní zboží, dokud…
… 28. 10. 1492
28.října 1492 portugalský mořeplavec plavící se pod španělskou vlajkou Kryštof Kolumbus (Cristóbalů Colón) při hledání cesty do Indie připluje ke břehům karibského ostrova Kuba, později Hispaniolu, kde zakládá první úřad a staví opevnění. O rok později, v roce 1493 dováží na své 2.výpravě za oceán cukrovou třtinu z Azorských ostrovů, z plantáže svého tchána, a to na Hispaniolu, Portoriko a Jamajku. Touto událostí osobně vnímám moderní cukrovou a také rumovou historii.
Později v 16.století výroba cukru přidává na intenzitě a cukr se vyváží do Evropy (od 1554 dovoz cukru z Kuby do Španělska). Evropané se snaží zotročit lokální indiánské obyvatelstvo, což se zdá být náročné. Neustále musí potlačovat jejich vzpoury a klidnit nepokoje. Zejména i proto do Karibiku následně připlouvají lodě s africkými otroky, kteří se ihned začali podílet na práci na plantážích a výrobě cukru. V ten moment jeho cena rapidně klesá a cukr se stává dosažitelným pro více Evropanů. Cukr na přelomu 16. a 17.století vyrábí hlavně Francouzi, Angličané a Portugalci. Španělé se věnují těžbě zlata a drahých kovů.
Dále se v 2.pol.17.stol. třtina dostává na Antigua, Nevis a Montserrat, Sv. Kryštof a Guyanu.
Již v těchto dobách se na prvních kolonií s cukrem zajisté vyrábí také rum.
Španělé, Britové i Francouzi
Každý z těchto národů získává své kolonie v jiné době a také je využívá přeci jen odlišně. Francouzi a zejména Britové se ve svých koloniích zaměřují výhradně na cukrovou třtinu, Španělé spíše na drahé kovy, také kávu, kakao, tabák, bavlnu a cukrovou třtinu. Španělské kolonie tak sází na více karet a ze třtiny vyrábí kromě cukru až do poloviny 19.století jen nápoj se jménem „tafia“. Jedná se o 1× destilovaný nečistý nápoj nízké kvality, nic na export. Dle těchto 3 národů dnes rozdělujeme celý rumový svět.
Nyní si jen připomeňme, že tu první infrastrukturu výroby rumu budují na svých koloniích Britové. Jednou z prvních zmínek výroby rumu v Karibiku je rok 1652, ze kdy je dochována listina z plantáže Three Houses na Barbadosu zahrnující záznam o prodeji rumu, čítající 4 velké cisterny rumu. Ostatně celé 17. a 18.století j plné prvních zmínek o výrobě rumu v oblastech jako jsou Barbados, Jamajka, Guyana, Martinik nebo Antigua. Máte-li rádi tradiční destiláty, hledejte zejména v těchto místech.
*
V dalším článku si vás dovoluji pozvat na problematiku výroby rumu. Už teď se těším!
Hezké dny…
